130 let
Bogdan Trojak.

Bogdan Trojak. | foto: Lidové noviny

TROJAK: Konečně pátek? Odměnou jsou kamarádi a šťastně povedené víno

Lidé
  •   13:00
Konečně je jaro a mně letos začne první vinařská sezóna v Čechách. Většina víkendů opět dostane jasný řád: v pátek večer vyrazím s rodinou do pitoreskního, sopečného Středohoří. Dosud jsem celou dekádu vinařil na jižní Moravě, ale osud mě zavál do Prahy a já neodolal vábení nedalekých labských svahů, které mě vlastně fascinovaly odedávna.

Jsa přitahován vším, co se odehrává na rozhraní, na místech, kudy prochází vibrující dělící čára, získal jsem šťastnou náhodou viniční pozemek ve Velkých Žernosekách, v oné nejproslulejší a nejprosluněnější vinařské obci Čech, která je zároveň jednou z nejsevernějších vinařských výsep Evropy. O mnoho dál už Dionýsos nedošel.

Vinaření na severu Čech je tak trochu adrenalinový sport. Je to těžká, ale nádherná práce. Podobně jako psaní knih. Až na to, že u psaní se většinou sedí. Goethe, velký milovník vína (a také obdivovatel Středohoří), u tvorby zásadně stál, aby se pohodlné hovění na sesli neodrazilo v jeho textech v podobě nejiskřivých, tuctových myšlenek. Možná by stálo za úvahu, pořídit si domů pulpit a u psaní, stejně jako při práci na vinici, státi!

Většinu víkendů od dubna do října budu tedy opět trávit na vinici. Těším se na vyvazování, podlom, smítání, zelené práce a nejvíc na první vinobraní, které je vždy až do konce nejisté. A můžete se snažit, jak chcete, můžete věnovat vinohradu veškerý volný čas, stejně vám to nemusí být nic platné. Stačí jeden jarní mrazík, přihodí se jedna desetiminutová bouřka s krupobitím a je po všem.

A začínáte znova. Pokaždé, když to postihne mě, nebo některého z kamarádů, si říkám, kolik příležitostí udělat výjimečné víno má vinař za jeden, krátký život? Pramálo. A přeci to zkoušíme znova a znova, tvrdohlavě si jdeme za svým, bláznivě zamilovaní do révy a vína, protože všichni věříme, že je to dobrá smlouva s Bohem.

Že i těch pár sudů plných lahodného, šťastně povedeného vína je dostatečná odměna a že si víc ani nezasloužíme, a že se o to nejlepší rádi a, ano, i trochu pyšně podělíme s přáteli. Vždyť také kvůli nim se na těch kamenitých svazích plahočíme. Není přeci nic krásnějšího, než sobotní podvečer ve viničním altánu nad Žernoseky, třeba u souseda, znamenitého vinaře a biochemika Aleše Svatoše, kdy se hledí na Labe a na oba Lovoše skrze krasohled zlatého, opukového vína, kolem sedí pár dobrých kamarádů a vše je tak úlevně prosté a člověk i víno jsou najednou zase součástí řádu věcí. Bez ohledu na všechna zlá snažení některých mocných této krásné země.

Konečně je tu pátek a vinice trpělivě čeká na svého vinaře.

Autor: