Dne 10. března 1918 u Bachmače na západním úseku bojiště zuřil boj rot 6. čs. střeleckého pluku proti německému pěšímu pluku č. 349. Hrozilo nebezpečí, že německá přesila zatlačí legionáře až do Bachmače a přetne železniční uzel, přes nějž se ještě nestačily přepravit oddíly 1. divize. Legionářská anabáze tak mohla skončit na samém počátku svého putování.
Vyčerpaným vojákům 6. čs. střeleckého pluku se však nečekaně dostalo pomoci od právě projíždějícího transportu 1. záložního pluku, jehož oddíly se okamžitě zapojily do boje a pomohly zvrátit situaci na tomto úseku. Velitelem vlaku, jenž tak pohotově a bez předchozích rozkazů poskytl pomoc, byl štábní kapitán Josef Kroutil, od jehož úmrtí v následujícím týdnu uplyne 85 let.
Poprava u Lago di GardaŽivot legionáře Aloise Storcha skončil ve čtyřiadvaceti letech v nádherných kulisách italského jezera Lago di Garda. Vyučený zámečník a nadšenec dobrovolnického divadla se stal obětí nepovedené diverzní akce. Více čtěte zde: |
Josef Kroutil se narodil 10. března 1879 v Koválovicích u Tištína na Hané. Vystudoval gymnázium v Třebíči a po absolvování vojenské presenční služby se rozhodl pro kariéru drážního úředníka. Počátek války ho zastihl ve funkci přednosty stanice. Do první světové války narukoval na sklonku roku 1914 a brzy byl v hodnosti poručíka poslán do Haliče, kde v řadách c. k. zeměbraneckého pluku č. 32 bojoval proti Rusům. Zde byl 19. května 1915 v hodnosti nadporučíka zajat a dostal se do ruského zajetí.
V něm se, tak jako mnoho jiných, dozvěděl o utvářejícím se čs. vojsku a v září 1916 se do něj přihlásil. Do legie byl zařazen 18. července 1917 v hodnosti poručíka. Později postupoval v žebříčku hodností a službu v legiích završil jako podplukovník. Těšil se velké oblíbenosti a pro jeho vyšší věk, bodrost i upřímnou starost o vojáky mu jeho podřízení často přezdívali „táta Kroutil“.
Přestože se snažil u svých podřízených minimalizovat počty ztrát, uměl si v mužstvu zjednat disciplínu a patřil mezi rozhodné velitele, kteří se svými muži dovedli rázně zasáhnout do boje. Projevilo se to nejenom ve zmíněné bitvě u Bachmače, ale i během dalších bojů v Penze, u Buzuluku, Novonikolajevsku i jinde. Do nově vzniklého Československa se vrátil v hodnosti podplukovníka a velitele 4. čs. střeleckého pluku „Prokopa Velikého“.
Po příjezdu do vlasti se rozhodl plně věnovat vojenské kariéře a již v listopadu 1921 byl aktivován a jmenován velitelem pěšího pluku 6. Později se stal velitelem 8. pěší divize a v červenci 1933 byl povýšen do hodnosti divizního generála. Již v roce 1935 byl však nucen kvůli těžké nemoci odejít do výslužby. Nemoc však nepolevila a Josef Kroutil k upřímnému zármutku mnoha svých bývalých spolubojovníků dne 22. ledna 1936 v divizní nemocnici v Opavě zemřel.