Ve věku 89 let zemřela francouzská herečka Jeanne Moreauová.
foto: ČTK
Moreauová se proslavila v 50. a 60. letech, ve filmu debutovala už v roce 1948. Hrála pod vedením slavných režisérů Michelangela Antonioniho, Luise Buňuela nebo Françoise Truffauta.
Jeanne Moeauová- Francouzská herečka Jeanne Moreauová nebyla na začátku své dráhy považována za dost atraktivní na to, aby se stala opravdovou hvězdou. To se ale brzy změnilo, pařížská rodačka zabodovala především svojí „intelektuální ženskostí“. Múza francouzské nové vlny, která se proslavila snímky jako Jules a Jim, Deník komorné, Noc či Nebezpečné známosti, zemřela v noci na dnešek ve svém pařížském domě, bylo jí 89 let.
- Filmová kariéra dámy s hlasem „nejcharismatičtějšího dlaždiče na světě“ byla oslnivá a trvala desítky let. Pro své fanoušky se Moreauová stala něčím víc než jen „pouhou“, i když vynikající, herečkou. Její rozličné filmové role, způsob, jakým vystupovala na veřejnosti, i osobité vlastní názory se sloučily a daly vzniknout Jeanne Moreauové jako mýtu: symbolu konvencemi nespoutané, intuitivní a pronikavě inteligentní ženy.
- Herečka začínala k nelibosti svého otce v divadle, a to ještě jako studentka konzervatoře. Nedlouho poté, v roce 1948 ve svých 20 letech, se subtilní tmavovláska stala nejmladším členem prestižní Comédie Française, v níž zůstala čtyři roky. Poté si vyzkoušela atmosféru experimentálního spolku Théatre National Populaire. Od konce 40. let začala Moreauová koketovat s filmem, i když zatím na úrovni nepříliš výrazných melodramat.
- Přelomové pro ni bylo setkání s režisérem Louisem Mallem, který ji obsadil hned do několika filmů. Poprvé zaujala ve Výtahu na popraviště (1957) - temném thrilleru, který je dnes považován za „certifikovanou klasiku“. Věhlas jí přinesla i role znuděné manželky ve snímku Milenci (1958), naopak komediální polohu si vyzkoušela ve westernu Viva Maria! (1965), v němž se o přízeň publika dělila s blonďatou Brigitte Bardotovou.
- Moreauové se podařila i kreace ctižádostivé a intrikánské hraběnky Julietty Valmontové v Nebezpečných známostech (1959) Rogera Vadima. Režisér François Truffaut ji pak obsadil do filmu Jules a Jim (1961), kde ztělesnila svobodomyslnou Kateřinu, jež uniká nástrahám milostného trojúhelníku sebevraždou. Jeden z nejhlubších výkonů pak podala v psychodramatu Michelangela Antonioniho Noc (1960).
- Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na mezinárodním filmovém festivalu (MFF) v Cannes v roce 1960 přinesla Moreauové role ve filmu Moderato cantabile režiséra Petera Brooka. Také postava frivolní služebné Celestiny ze slavného Deníku komorné (1963) Louise Buňuela, jejímž příchodem na venkovskou usedlost se odhalují skryté vášně, neřesti i zločiny místních obyvatel, měla úspěch. Stalo se tak na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech (1964).
- Moreauová se časem rozhodla vyzkoušet si i režisérskou práci. V roce 1975 zaujal její debut Světlo, vyprávějící o osudech čtyř hereček, z nichž jednu si také sama zahrála. O tři roky později natočila Dospívající dívku - film s autobiografickými motivy o mladé hrdince vyrůstající těsně před druhou světovou válkou. Herečka se často realizovala i pěvecky, svým podmanivým a nepatetickým hlasem nazpívala desítky šansonů.
- Obdržela celou řadu prestižních ocenění: Zlatého lva za celoživotní dílo na MFF v Benátkách (1992), Zlatého medvěda za celoživotní dílo na MFF v Berlíně (2000) nebo velmi sporadicky udělované Zlaté palmy za celoživotní dílo na MFF v Cannes (2003). Získala i Řád Čestné legie a jako první žena byla přijata do francouzské Akademie umění. Dvakrát (v letech 1975 a 1995) byla také prezidentkou poroty MFF v Cannes.
- Moreauová, která se narodila 23. ledna 1928, vyrůstala jako druhorozená dcera v bohémské rodině majitele restaurace na Montmartru a anglické revuální tanečnice a zpěvačky. Její rodiče se ale rozvedli a budoucí filmová hvězda si z neharmonických poměrů dost možná odnesla onen pro její role tak typický pocit osamění, nutnosti vystačit si sama a vzdorovat okolí, které se s ní snaží manipulovat.
- Osobní život herečky, jež tvrdila, že manželství pro ni není to „pravé ořechové“, byl spojován s řadou mužů. Byla třikrát vdaná, syna Jeroma (nyní úspěšného malíře) měla s prvním manželem, hercem a režisérem Jeanem-Louisem Richardem. „Dělat film, to není jen určitý způsob hry, to je způsob žití ...,“ tvrdila Moreauová, která se dokázal se stárnutím noblesně vyrovnat, aniž by to ohrozilo její popularitu či snížilo zájem filmařů. Naposledy stála před kamerou před dvěma lety.
- Před čtyřmi roky použila svůj věhlas na podporu ruské punkové kapely Pussy Riot.
|
