Počátkem listopadu byly polní práce dávno skončeny a den se zkrátil natolik, že v pozdním odpoledni už málokdo vycházel ven. Ani v hospodářství se toho po setmění už nedalo moc udělat, a tak se otevíral prostor pro sousedská setkávání. Nebyla to ale jen tak obyčejná beseda při svíčkách, protože nastal čas draček, totiž draní peří.
Při něm se hospodyně a často i děti sešly v jedné z chalup, pod poklopeným hrncem bylo připraveno peří a dračky mohly začít. Bylo nutné oddělit tenká peříčka, kterými byly porostlé pápěrky, připomínající stonky listu.
Tenkrát byla pro nevěstu pořádná peřina základem věna a sedrat na ni peří vyžadovalo trpělivé sbírání každého pírka a po zabití husy její opatrné oškubání. Dnes je práce spojená se škubáním peří jedním z důvodů, proč je husa lahůdkou, kterou si nejen nemůže dovolit každý, ale také se nedá jenom tak jednoduše sehnat.
