O tom, jakou moc má vůně, asi není třeba nikoho přesvědčovat; jde o jeden z nejsilnějších dostupných prostředků, jak vyjádřit či podtrhnout svou osobnost. Markéta Filipová původně pracovala jako zdravotní sestra, nyní působí ve Škole čichu při společnosti Rafaella a klienty učí, jak mohou vycvičit svůj vlastní nos.
Parfém jako umění. Italské veletrhy parfémů jsou slavnosti niche vůní |
„Na to ale musí být lidé ochotni čichat i jiné věci, než jsou klasické, konvenční značky,“ vysvětluje. Ve Škole čichu, která funguje už deset let, lidem ukazuje, jak voní čistě přírodní vůně v podobě esenciálních olejů, jak vypadá pryskyřice, vonná dřeva nebo koření. A také to, jak se tvoří jednoduché parfémové kompozice. Součástí kurzů je historie vonných látek od vykuřovadel přes destilaci, tinktury a nakládání vonných olejů až po přírodní i syntetické parfémy. „S vonnými látkami se dá dělat mnohem více než si ,jen‘ přijít vybrat parfém do parfumerie, my pokrýváme v podstatě všechno a nabízíme každému možnost najít si mezi vůněmi to pravé.“
Rozšířené vědomí
Filipová říká, že pro účastníky kurzů bývá první školní setkání s vůněmi šokem. Pod vlivem vjemů se jim rozšíří čichové pole a oni zjišťují, co všechno jim doopravdy voní a jaké vonné látky vlastně existují. „Někteří lidé třeba nikdy necítili, jak voní čistý esenciální růžový olej. Je velký rozdíl v tom, jestli máte parfém v lihovém, nebo olejovém podání. My v Evropě pracujeme hlavně s citrusy a lihem, v Orientu se tradičně používaly ty nejtěžší vonné látky v oleji. Takže když si v parfumerii koupíte něco, na čem je napsáno Rose, neznamená to, že obsahuje přírodní vůni růží,“ vysvětluje.
Mezi tradiční arabské vonné látky patří také oudy, esence získávané ze vzácného stromu aquilárie, které podle Filipové mnozí z účastníků kurzů ucítí poprvé v životě. A to i přesto, že vůně s oudem jsou trendem a hodně komerčních značek je vyrábí. „Je dobré si očichat tu čistou esenci, protože v hotových parfémech nemáte šanci ji odlišit,“ říká.
V Barceloně představili nejdražší šperk, který je zároveň parfémem |
Jako vodítko pro vytvoření vůně na míru používá Filipová barevnou typologii Petry Hlavaté. Jde o šestnáct barevných linií a každá z nich má své vlastní vůně, svá témata a svoje barvy. „To si všechno s klientem procházím a on zjistí, jestli mu víc voní květiny a jaké, nebo jestli má radši pryskyřice a jaké. Jestli je víc na dřeva, na byliny, na citrusy… Pak se vyberou favoritní vonné tóny a z těch si klient vytvoří to, co voní právě jemu, v podstatě si složí sám sebe ve vůni,“ popisuje.
Vonnou typologii si můžete objednat i zvlášť, mimo rámec Školy čichu, a žádá si cca dvě hodiny vašeho času. Ze sezení si odnesete recepturu vůně a miniaturu na vyzkoušení. Lidé se tu ale také naučí, jak si svou vůni namíchat doma z esenciálních olejů. „Olejový parfém má úplně jiné vlastnosti než lihové vůně z parfumerií a je dobré to umět porovnat, popř. mít v repertoáru obojí,“ dodává Filipová, které „prošly rukama“ už stovky klientů. Zdůrazňuje, že vůni namíchanou z přírodních esenciálních olejů cítíte na těle jinak, protože „chodí hlouběji“. Možná i proto se mnoho lidí nakonec nadchne pro aromaterapii. Těm potom Markéta Filipová doporučí zkušené specialisty z oboru.
Z diplomata voňavkářem
Pokud alespoň zhruba tušíte, z čeho by měla vaše vůně snů sestávat, zkuste navštívit bývalého diplomata Františka Drozdeka, kterého najdete v Zámecké parfumerii na pražské Malé Straně. Provozuje ji už sedm roků. Jak říká, „voňavkářem“ se stal díky šťastné náhodě, když se v Berlíně setkal s výrobcem manufakturních parfémů panem Lehmanem, pokračovatelem rodinné tradice, dlouhé přes devadesát let. Slovo dalo slovo a pan Drozdek se rozhodl přinést jeho produkty do srdce České republiky.
„Nějaké sklony jsem k tomu asi měl, vždycky mě bavilo vaření. To jsou blízké obory, protože čich a chuť jsou spojené nádoby,“ vysvětluje.
V romantickém krámku na Nových zámeckých schodech najdete zhruba čtyřicítku nekonvenčních vůní, které se mezi sebou dají libovolně míchat nebo jež můžete použít jen tak, jak jsou. „Někomu nechutná pizza, někomu nechutná svíčková a stejné je to i s vůněmi, je to velmi individuální,“ říká František Drozdek. Jinými slovy, každá vůně bude mít podle něj vždycky své příznivce i odpůrce.
Díky praxi už dokáže odhadnout, jak moc bude ta která konkrétní vůně provokovat okolí. „Když se lidé uvolní, zjistí o sobě přes vůně často šokující věci,“ pokračuje Markéta Filipová. „Říká se, že s vůněmi je to jako s láskou. Čich je náš nejindividuálnější smysl a vůně jsou přímo napojeny na naše vzpomínky, emoce i sexualitu. A tak se někdy stane, že konzervativnímu puritánovi začne vonět afrodiziakální vůně. A to ho může samozřejmě vyděsit,“ říká.
To je Chanel, tak mlč!
Na tuhle notu hraje podle Filipové komerční voňavkářská tvorba, které v žertu přezdívá UHO, podle označení pro univerzální hnědou omáčku. „Nejsou to vůně ani pro muže, ani pro ženy, jsou unisex a většinou jde o líbivé vůně, které nikoho nenadchnou a nikoho neurazí. Když se navoníte něčím neobvyklým, třeba silnou oudovou vůní nebo kadidlem, musíte počítat s tím, že na vás lidé budou reagovat,“ říká. A Drozdek dodává: „Když někdo kritizuje konvenční značkovou vůni Chanel nebo Dior, můžete mu vždycky říct, že je to Chanel, on tomu houby rozumí a tím to končí. Zaštítíte se sílou značky a máte po problému,“ říká.
S tím souhlasí i Filipová: „Lidé mají tendenci si myslet, že čím dražší parfém nebo silnější značka, tím lepší. A přitom je to často úplně naopak. Proto je nutné naučit se věřit svému nosu.“
Podle zámeckého voňavkáře se vůně musí líbit především vám, vy ji budete nosit a vám by měla navodit pohodu. „Občas se mě zákaznice snaží dotlačit k tomu, abych namíchal vůni, která by voněla hlavně jejímu partnerovi. To odmítám. Vy se musíte cítit dobře, proč byste měla nosit něco, co není vaše? Proč se stylizovat?“ ptá se řečnicky.
Když přijdete do jeho parfumerie s představou, jak by vaše vysněná vůně měla působit, pan Drozdek začne hledat vhodné komponenty a pomůže najít cestu k té správné kombinaci parfémů. „Ono je to zrádné v tom, že slova neznamenají pro všechny totéž. Stává se, že přijde zákaznice a řekne, že rozhodně nechce nic sladkého, a nakonec skončí u pivoňky. Každý vnímá sladkost jinak. Z mé strany je ale vždycky vůle vyjít zákazníkovi vstříc,“ říká.
Vzácná dřeva i citrusy. Parfémy, které voní jako hudební nástroje |
I Markéta Filipová si všimla, že klient občas nenajde, co hledá. „Většinou je problém v tom, že svou ideální vůni vymýšlejí hlavou a nedokážou se spolehnout na čich. Někdy se ti lidé vrátí a napodruhé to vyjde, někdy zůstanou u těch klasických komerčních parfémů a to je taky v pořádku,“ dodává.
Čím se nevonět
Objektivně lepší nebo horší vůně podle Drozdeka neexistuje, ať už srovnáváme syntetické značkové parfémy, nebo manufakturní vůně. „No go zóna“ jsou ale levné napodobeniny z tržnic. „Realisticky napodobit vůni je velmi těžké. I když ji proženete spektroskopem a ten vám spočítá počty molekul, neřekne vám, jestli ty molekuly vanilky pocházejí z Madagaskaru, nebo Jihovýchodní Asie. Stačí dva tři takové faktory a vůně se posune úplně někam jinam,“ vysvětluje Drozdek.
To potvrzuje i Markéta Filipová: „Ne každá syntetická vůně je nutně špatná. Kdyby byly všechny vůně jen přírodní, vydrancovali bychom planetu. Musíte se spolehnout na svůj čich a najít si to, co je dobré pro vás.“ Kromě napodobenin bychom se podle ní měli vyhýbat levným parfémům z drogerií, protože náš čich otupují, stejně jako osvěžovače na toalety. Některé syntetické sloučeniny navíc mohou dráždit kůži nebo vyvolávat astmatické projevy.
„Stává se to třeba u těch nejlevnějších deodorantů a antiperspirantů,“ říká. Opatrní bychom měli být i u vonných svíček, tyčinek a jehlánků. „U mnoha z nich je prokázáno, že když se spalují, uvolňují se z nich látky, které jsou vyloženě toxické pro náš dýchací systém,“ varuje Filipová.
Alchymista při práci
„Jednoduchá vůně je vždy intenzivnější, pronikavější. To platí i ve fyzice, jednoduché světlo nebo jednoduchá barva… Když mícháte barvy, postupně ztrácí intenzitu a jdou do hnědé nebo šedé,“ vysvětluje Drozdek. Otevírá flakony a začíná „kouzlit“. „Když vezmete intenzivní a hutnou broskev a přidáte k ní jasmín, dostanete takovou lesní jahodu. A když k tomu přidáte ještě neroli, pomerančový květ, uděláte z toho něco jako ostružinu nebo černý rybíz, zjemníte to,“ mává mi před nosem vůněmi.
„Míchat není nutné za každou cenu, když se někomu nějaká vůně líbí, ale jen mu připadá těžká, doporučuji jí prostě dávat méně, ne ji ředit,“ říká. Chcete-li míchat, nedoporučuje víc než tři vůně dohromady. A dodržovat vyrovnané proporce; 10 % lehké vůně a 90 % těžké podle něj nemá žádný význam. „To jen ztratíte těch 10 %. Obráceně to třeba jde, nebo když jde o vyrovnané vůně, taky dobře,“ vysvětluje.
A co pánové?
Kromě parfémů nabízí voňavkář Drozdek také citrusové kolínské vody, které v nabídce konvenčních výrobců těžko najít. „Původní Köhlnisch Wasser 4711 je citron s bergamotem, ale pojem kolínská se rozšířil na všechny méně koncentrované pánské vůně. Kolínskou technicky můžete udělat z čehokoliv, konvalinky, růže atd., ale po dámských kolínských není poptávka,“ říká Drozdek.
Co se naopak míchá velmi často, je parfém s kolínskou, ze kterých vznikne toaletní voda. Třetinu zákazníků parfumerie představují pánové nebo ženy, které kupují dárky pro své partnery. „Vůně se dělí do šesti kategorií: květiny, ovoce, dřevo, citrusy, koření a zelené. A kromě ovoce a květin mohou být všechny v podstatě i pánské. Naopak zelenou vůni dámskou znám jednu jedinou a to je Chanel 19,“ odpovídá na otázku, jak poznat dámskou vůni od pánské.
Hranice dámské a pánské vůně podle Drozdeka v podstatě neexistuje, proto se dělí na dámské a unisex. Což je prý stejně jen marketing, protože některé ženy upřednostňují zelené vůně, ale dokud je na flakonu napsáno pánská, mají s tím problém. Proto se stále víc prosazuje označení unisex.
„Je to psychologický trik. A pokud nějakému pánovi voní konvalinka nebo jahoda, nevidím důvod, proč by ji nemohl používat,“ ujišťuje František Drozdek.
