Nejen Popelce v pohádce změnily střevíčky život. Stačí pár centimetrů pod patami navíc a silueta ženy se promění tak, že se stane atraktivnější a muži jí budou ochotněji pomáhat nejen s těžkými zavazadly. (Ano, už na to existují vědecké studie.) Už po staletí platí, že boty na vysokém podpatku nejsou jen ochranou nohy před tvrdým povrchem a nepřízní počasí.
Asijské požehnání. Ulítlé oblečení a Japonky protestující proti podpatkům |
Jsou předmětem touhy, módním artefaktem, za nějž muži i ženy vydávají nehorázné částky, symbolem moci, bohatství a samozřejmě součástí mnoha barvitých sexuálních fantazií. Přesto přibývá žen, které je považují za důkaz společenského útlaku a odmítají je obouvat, i když je k tomu v rámci dress code nutí zaměstnavatel. A co víc, neváhají požadovat změny zákonů, jen aby nemusely nosit „vražedné jehly“ jen proto, že se to od nich očekává. Řešit to musel už i britský parlament.
Lékařská data dávají rozhořčeným ženám za pravdu. Dlouhodobé nošení vysokých podpatků je prokazatelně škodlivé a ničí ženské zdraví. Přesto lidstvo tyto boty nepřestávají fascinovat a jak se zdá, emoce kolem nich jen tak nezmizí.
Premiérka v leopardích lodičkách
Koneckonců stačí pohled do garderóby bývalé britské premiérky Theresy Mayové, která si z obuvi udělala své poznávací znamení. Média jejím „extravagantním“ leopardím lodičkám věnovala nemalý prostor zrovna v době, kdy Velká Británie měla mnohem vážnější starosti s brexitem. Deník The Financial Times napsal, že premiérka na rozdíl od Angely Merkelové nebo Hillary Clintonové, které mají sklon maskovat svou ženskost, aby uspěly v mužském světě politiky, Mayová ovládá umění „power dressing“ a klidně svým vzhledem provokuje. Mimochodem, výrazné boty obouvala už v době, kdy postupně stoupala po žebříčku konzervativní strany. Pro postavu Carrie Bradshaw z amerického seriálu Sex ve městě byly boty značky Manolo Blahnik (jen na okraj, jeden pár vyjde asi na dvacet tisíc korun) tak zásadní, že kvůli nim pravidelně vysávala svůj bankovní účet. A to nemluvě o tom, že svému Panu Božskému řekne „ano“ právě ve chvíli, kdy jí místo zásnubního prstenu nazouvá saténové lodičky v sytě modrém odstínu zdobené sponou s krystaly. Tento model s podpatkem vysokým 105 mm sice stojí téměř dvacet pět tisíc korun, ale dodnes ho možná právě kvůli snu o tom, že se na pár hodin stanou pohádkovou princeznou, vyhledávají nevěsty v mnoha zemích světa.
O botách Blahnika Madonna prohlásila, že jsou dokonce lepší než sex. S tím rozdílem, že déle vydrží. Při troše štěstí se dají za průměrný český měsíční plat pořídit dva páry od dalších zvučných značek jako Jimmy Choo nebo Christian Louboutin. Francouzská obuvnická legenda své jehly doplnila o rudou podrážku a neváhala se soudit s konkurenčním módním domem Yves Saint Laurent, jen aby si svůj obuvnický rukopis dokazující exkluzivitu modelů udržela.
Pro pochopení společenského významu podpatků je ovšem potřeba podívat se hlouběji do historie. „Podpatky se dostaly do módy na konci 16. století a staly se více oblíbenými během 17. století, kdy je nosili jak ženy, tak muži. Podpatky, byť ne v podobě vysokých „jehel“, jako je známe dnes, byly určeny těm nejbohatším a nejváženějším u dvora. Byly tak součástí sociální stratifikace,“ popsal Piotr Szarandowski, historik módy, který působí na polské vysoké škole se zaměřením na design School of Form. Podle něj je důležité uvědomit si, že boty jsou už po staletí nástrojem, jak ukázat své společenské postavení. „Ještě během devatenáctého století byla většina lidí tak chudá, že si nemohla dovolit žádné. Vlastnit pár bot, navíc na podpatcích, tedy nepříliš praktických, bylo známkou bohatství a moci,“ dodává. To celé posiluje ještě jedna historická zkušenost, kterou jako lidstvo máme, a to pokoření mrtvého nepřítele tím, že vítěz doslova pošlape jeho mrtvé tělo.
Masový nástup dámské boty na tenkých vysokých podpatcích zažily až v50. letech 20. století, kdy návrhář módního domu Dior Roger Vivier vložil do konstrukce boty ocelovou výztuhu. Tím zajistil, že i tenký podpatek zůstal pevný a nezlomil se při chůzi. O moc ale tehdy rozhodně nešlo, převládly čistě estetické důvody. Se svým vynálezem přišel Vivier v době, kdy se ženy po válečných letech strávených v továrnách na místech mužů vracely zpět do domácností. Mohly tak být opět „jen“ krásné a pečující, a nosit boty, v nichž se nechodí právě ideálně. „Na začátku 50. let byly ženy na jehlových podpatcích zobrazovány při běžných domácích pracích nebo při pózování pro pornografické materiály,“ popisovala pro deník The New York Times Elizabeth Semmelhack, kurátorka amerického Bata Museum. Erotický podtext si tyto boty zachovaly i po další desetiletí i díky tomu, že se stále častěji takto obuté (a nepříliš oblečené) ženy objevovaly v pornografii. Jen mimochodem, v osmdesátých letech, kdy v USA a západní Evropě ženy začaly více růst na kariérním žebříčku, začaly ze stejných důvodů podpatky odmítat, aby nebyly vnímány jen jako sexuální objekt.
V současnosti se přeme o to, co vlastně vysoké podpatky symbolizují. Před pár měsíci se Japonky vzepřely proti jejich povinnému nošení v zaměstnání pod hashtagem #KuToo, jež odkazuje na bolest s nimi spojenou při nošení (kutsu v japonštině znamená právě bolest). Vše spustila mladá herečka Yumi Ishikawa, která si přivydělávala jako řečnice při pohřebních obřadech a byla nucena chodit na „jehlách“. „Je těžké se hýbat, nemůžete běžet a cítíte bolest. A to jen kvůli zvyklostem,“ napsala v petici, která během krátké doby získala 20 tisíc podpisů. Podle ní je navíc tento požadavek konkrétním zhmotněním nerovnosti pohlaví v zemi. Zvlášť když už muži ani nemusejí nosit do práce kravatu. Japonský ministr zdravotnictví Takumi Nemoto však tyto požadavky hájil s tím, že pro výkon určitých povolání je obuv s podpatky „vhodná a nezbytná“. Obdobně argumentovaly i norské aerolinky Norwegian Air, které povolují letuškám nosit obuv s plochou podrážkou jen v případě, že mají doporučení od lékaře. Organizátoři filmového festivalu v Cannes pak před čtyřmi lety vykázali z červeného koberce několik žen, protože neměly „povinné“ jehly. Ironií osudu je, že se tak stalo při příležitosti premiéry snímku Carol, jenž se věnuje předsudkům a stereotypům ohledně žen a jejich překonávání.
Bez balerín nejdu
To ve Velké Británii byly ženy úspěšnější. V roce 2015 odmítla recepční kanceláří společnosti PwC Nicola Thorp pracovat v lodičkách, který měly mít podle firemních předpisů podpatek vysoký 5 až 10 cm. Namísto nich obula do práce pohodlnější baleríny. Její nadřízený ji kvůli „nevhodné obuvi“ poslal domů. Ona se však nevzdala a spustila petici, která získala více než 152 tisíc podpisů. Zabýval se jí dokonce i britský parlament a překvapeně zjistil, že boty na vysokých podpatcích jsou nuceny ženy nosit i tehdy, pokud je součástí jejich běžného pracovního dne nošení těžkých břemen, příprava a servírování jídla nebo chůze na dlouhé vzdálenosti. Vše jen proto, že u toho prý z pohledu zaměstnavatelů při práci vypadají lépe, což je prý nesmyslný požadavek patřící o několik století zpátky. Ještě dál však zašli v kanadské provincii Britská Kolumbie, kde v roce 2017 bylo dokonce povinné nošení bot na vysokých podpatcích na pracovišti zakázáno zákonem.
Podobné opatření by v české legislativě rád viděl Kamal Mezian, lékař působící na Klinice rehabilitačního lékařství a zároveň vedoucí česko-tureckého autorského týmu, který se zabýval dopadem dlouhodobého nošení vysokých podpatků na ženské zdraví. Tato studie se dostala do PM&R Journal, oficiálního časopisu American Academy of Physical Medicine and Rehabilitation, mimo jiné i proto, že jako vůbec první přesně popsala, jak i u mladých žen dochází k poškození kolenní chrupavky a Achillovy šlachy. „Jedná se o časné degenerativní změny, které jsou způsobeny chronickým přetěžováním v důsledku dlouhodobého nošení vysokých podpatků. Těmto ženám hrozí vznik chronické bolesti Achillovy šlachy a také dřívější rozvoj artrózy kolene,“ vysvětluje rehabilitační lékař.
Vyloženě rizikové je, pokud žena nosí vysoké podpatky každý den a tráví takto osm a více hodin, zvlášť pokud má nadváhu nebo je dokonce obézní, což ještě více zvyšuje zátěž. Nepříjemných důsledků je ale více. „Nošením podpatků výrazně ovlivníme nastavení pohybového systému. Změníme tříbodovou oporu nohy, palcový a malíkový kloub a pata, na v podstatě dvoubodovou a omezíme funkci klenby nohy jakožto přirozeného tlumiče. Posuneme těžiště více dopředu. Tím začne tělo „přepadávat“ a vyžadovat větší zapojení povrchového fyzického svalstva,“ přibližuje fyzioterapeut Ivo Peřina, který působí v Asklepionu – Institutu klinické a estetické medicíny.
