Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Zázračné metody? V lékárně se také prodává něco, co v podstatě nemá žádný efekt

Zdraví

  9:00
PRAHA - Rozhovor s předním českým internistou Štěpánem Svačinou o bizarních léčebných metodách a o tom, proč by byla dobrá reklama na léky.

Štěpán Svačina. foto:  David Neff, MAFRA

V medicíně se již odpradávna prosazují různé „zázračné“ metody, které mají člověka vyléčit téměř od všech možných neduhů, ale nikdy nebyly vědci potvrzeny. Lidé pak v různých módních vlnách pijí kombuchu, užívají koloidní stříbro nebo se každé ráno léčí vlastní močí. Ještě horší však je, že i lékaři někdy svým pacientům nabízejí zákroky, které vydávají za spasitelné. Protože nebyl vědecky prokázán jejich účinek, pojišťovny je nehradí, a tak za ně lidé vydávají peníze ze své kapsy. 

Profesor Štěpán Svačina v lednu stanul v čele České lékařské společnosti J. E. Purkyně, která se ve spolupráci s Českou lékařskou komorou rozhodla podobné mýty vyvracet.

LN: Založili jste komisi pro nevědeckou medicínu. Už začala něco řešit?
Jejím předsedou je gastroenterolog a biofyzik profesor Jiří Beneš a již se o několika oblastech bavili. Je zajímavé, že nejde zdaleka o potravinové doplňky. Farmaka i doplňky stravy fungují na podobných principech a lze u nich švindlovat hodně. Ale komise se kupodivu hodně orientuje na technické věci. V Čechách se dějí neuvěřitelné věci, například metoda MDM na diabetickou nohu a mnoho dalších. Boj s obskurními metodami je věčný. Uvidíme, co se komisi podaří. Minimálně se k nim může vyjadřovat opakovaně a v tom je určitá síla. 

LN: Různé údajně léčivé postupy, které nestojí na vědeckém základě, se v medicíně prosazují léta. Jak to, že se stejně nedaří lidem vysvětlit, aby je nepodstupovali?
Mám nádhernou nahrávku rozhlasového pořadu asi tak někdy z počátku 30. nebo konce 20. let minulého století, kde vystupují tři lidé: ředitel plzeňského pivovaru, dále zastánce zdravé výživy a pak zatvrzelý abstinent profesor Josef Charvát, zakladatel české endokrinologie. A diskutují hodinu o tom, jestli je pivo zdravé. A je to úplně stejná diskuse jako dnes ty televizní, které k ničemu nevedou, protože jedna strana neposlouchá druhou. V tom se nic neposunulo, přestože od té doby uběhlo skoro sto let. Primárně si ale myslím, že těmto metodám se dává příliš velký prostor a také se na nich hodně vydělává. Vezměte si ceny za aplikaci kmenových buněk, to jsou desetitisíce, podobně jako za metodu MDM. A je špatné, že se tyto postupy míchají s vědeckou medicínou. 

ŠTĚPÁN SVAČINA (62)

  • Letos v lednu byl zvolen předsedou České lékařské společnosti J. E. Purkyně. 
  • V letech 1999 až 2005 působil jako děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 
  • Od roku 2001 je přednostou III. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. 
  • Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1978. Získal atestace I. a II. stupně v oboru vnitřní lékařství, docentem je od roku 1992, profesorem od roku 2002. 
  • Má licence České lékařské komory pro vnitřní lékařství, diabetologii, endokrinologii a klinickou výživu. 
  • V letech 1985 až 1988 absolvoval postgraduální studium kurzu Matematická informatika na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. 

LN: Třeba v lékárnách je zmatek, když se vedle léků prodávají různé preparáty na podporu kdečeho.
To je klasické místo. Lékárna je v očích občana vědeckou institucí. Dostává zde léky, které jsou pro ně životzachraňující. A paralelně mu ten stejný člověk prodává něco, co v podstatě nemá žádný efekt.  To je špatná koexistence, která problematiku komplikuje. Podle mě je také špatné, že v Evropské unii nesmí být reklama na léky. Přitom ve Spojených státech je a nijak neškodí. Naopak vytlačuje informace o nevědeckých metodách. Farmacie pak tím, že nabízí vědeckou metodu, z reklamy těží ekonomicky, ale zároveň pomáhá konkrétním pacientům, kteří se o léku dozvědí. Když jezdí po Americe tramvaj nebo autobus, na kterém je reklama na nové antidiabetikum, pak se občan svého lékaře zeptá, o co jde. A on mu to musí vysvětlit, musí reagovat. A tento prostor v evropských zemích jasně vytlačuje reklama na potravní doplňky a podobné věci, které nefungují. Když si naťukáte na českém internetu žlučníkové kameny, vyjede vám dvacet nesmyslných odkazů, jaký potravinový doplněk je rozpustí, a až někde daleko za nimi bude, co je rozumné vzít si do nemocnice na operaci, jak dlouho tam člověk bude ležet a jak dlouho bude neschopen. Ještě horší je, že jde o vzdělané lidi, kteří jsou ochotni něco pro své zdraví dělat. Je tato situace poškozuje nejvíc, protože platí za něco, o čem si mylně myslí, že je zdravé. Nasypou si hrst vitaminů každé ráno, ale přitom by mohli peníze z hlediska svého zdravotního stavu využít na rozumnou prevenci, třeba na očkování. 

Nové centrum čínské medicíny otevřeli v Lázních Bohdaneč

LN: V záplavě informací na internetu se lze těžko vyznat. Lidé jen těžko mohou poznat, které z nich jsou správné.
Je fakt, že v Americe je právní systém vyspělejší, lidé neúčinné postupy žalují a tím se zdravotnictví očišťuje od těchto metod. Navrch se všechny tyto rádoby slibné postupy obracejí na pacienty, kteří mají chronickou nemoc a jsou ochotni leccos udělat. Třeba bolest kloubů je naprosto typická věc, kdy by pacient udělal hodně, aby ho to přestalo bolet. Nebo onkologický pacient si koupí taky cokoliv, aby se z nádoru vyléčil. A toho se nejvíc zneužívá. Po celém světě třeba vznikají centra pro roztroušenou sklerózu, která postihuje relativně mladé lidi, a tvrdí, že nemocným pomohou pomocí diety. Hraničně sporná je otázka vitaminu D, ale jinak neexistuje žádný vědecký důkaz, že by jakékoliv dietní opatření mohlo nemoc pokořit. A přesto lidé do center chodí, platí tam za všechno možné, protože jsou mladí a trpí vážnou nemocí. 

LN: Zrovna o kmenových buňkách ale člověk najde informace, které působí vědecky. Proto jste se rozhodli vydat stanovisko, že při současném stavu výzkumu nemohou kmenové buňky pomoci při léčbě diabetické nohy?
Před asi pěti deseti lety bylo velkým hitem použít kmenové buňky u infarktu. Vyzkoušely se všude ve světě, i v České republice, a ukázalo se, že s infarktem nejsou schopny nic udělat, nezmenší jizvu. Takže tato cesta zapadla. Podobně problematické je použití u ischemické choroby dolních končetin. Zkoušely se růstové hormony, aby se prostředí stimulovalo, ale nefungovaly. Takže je ještě méně pochopitelné, že by kmenová buňka, která se dostane do ischemického prostředí, kde všechno vypadá špatně, jsou tam infekce, kyslíku je tam málo, zrovna tam mohla růst. A přitom kmenové buňky vypadají jako neobyčejně perspektivní věc. Třeba když se podají v experimentu do žíly, trochu se spraví sekrece inzulinu, mění se citlivost na něj. V prosinci měl na jedné lékařské konferenci prezentaci profesor Hebrock z Kalifornie, který takové buňky vyrábí v jakési bedně, kde je přesně definované prostředí. Nasype se do ní jako při vaření pět různých mediátorů v určité koncentraci, pak následuje dalších asi deset podobných kroků. Až se jim podaří na závěr skutečně vytvořit buňku, která vyrábí inzulin a která by se teoreticky mohla do těla dát a nahradit sekreci inzulinu. Ale naráží na imunologické aspekty, musí se jakoby zakapslovat, aby se tam nedostaly protilátky a buňka fungovala. Tyto metody jsou perspektivní, třeba se tak jednoho dne bude léčit i cukrovka prvního typu. Ale kvůli kšeftu si podnikavci vyberou diabetickou nohu, kdy lidem hrozí amputace. 

LN: Zoufalé pacienty totiž dokonale zmate, že jim podobné metody nabízejí lékaři. Komu má potom věřit?
Problém je v tom, že tyto metody vlastně nejsou lékařskou činností. Považuji osobně za naprosto sporné, když má lékař ordinaci, dejme tomu ortopedickou, a vykazuje pojišťovně kódy, že pacienta vyšetřil, zkontroloval, léčil. A pak najednou v jednom okamžiku doktor přeskočí a dělá něco, co medicína není. To je třeba aplikace kmenových buněk. Ordinace slouží v tu chvíli k něčemu jinému. A to je sporné. Je to stejné jako s lékárnou. Prostě do vědecké instituce přijde pacient s receptem a současně mu tam nutí výtažky z hlemýžďů. 

LN: A co mají léčit výtažky z hlemýžďů?
Volali mi z televize a ptali se, co říkám nejnovější léčbě artrózy – hlemýždímu extraktu. Je docela zajímavé, že všechny tyto metody začínají nějakým vědeckým základem. Jako například kauza skořice a diabetes. Opravdu jednomu Švýcarovi vyšlo, že se látky ze skořice navážou na inzulinový receptor u experimentálního zvířete. Pak zkusili Filipínci podat skořici diabetikům a zlepšil se jim cukr v krvi. A publikovali jim výsledky ve slavném americkém diabetologickém časopise. Následně vznikla kvanta studií, které prokázaly, že to je nesmysl. Ale už tady je skořice pro diabetiky, skořicové kapsle všude na světě existují. Proces už nikdo nezastaví. Totéž kmenové buňky, celý svět je zkoumá v mnoha oborech, ale zatím není jiné využití než u onemocnění krve.

LN: Podobně jako reklama na léky neexistuje ani reklama na ověřené medicínské metody...
To by pomohlo samozřejmě. Bývalý europoslanec Cabrnoch mně říkal před asi šesti lety, že pacient je poslední evropský spotřebitel, který je oddělen od pravdivé reklamy. A tvářil se, že už to v Evropském parlamentu vypadá, že by se s tím dalo něco dělat. Ale myslím, že bude ještě dlouho trvat, než se tento trend změní. 

Ministerstvo kultury registrovalo první léčitelskou církev

LN: Když se mezi sebou perou vědci i jiní vzdělaní odborníci, mají v tom běžní lidé ještě větší zmatek. Jak to, že se celkem často neshodnou?
Třeba existují dva vědecké přístupy k medicíně. Jeden představuje evropská léková agentura, druhý americká. Jak je možné, že v oblasti léků na obezitu je několik nových preparátů, které Spojené státy už čtyři roky používají, a Evropská unie je nepustí? Jediné vysvětlení je, že je vyrábějí americké firmy a tady jsou zase evropští výrobci s konkurenčními léky. Když třeba nějaký lék škodil, přišlo se na to až ve velkém, když se používal deset let. Nebo naopak promítám studentům slajdy, že se klidně některé vědecké metody, které zachraňují životy, mohly používat o deset patnáct let dříve, kdyby bylo statistické hodnocení dokonalé. Jako třeba podávání beta blokátorů pacientům po infarktu bylo o deset let dříve průkazné, než se začalo běžně používat. Ona kolikrát i vědecká medicína postupuje po slepých uličkách. Ale primárně mechanismy, které vedou k tomu, že jsou to vědecky ověřené metody a že by neměly škodit, jsou propracované. 

LN: A jak má klinická studie vypadat, aby měla důvěryhodné výsledky?
Musí být dvojitě zaslepená, lékař neví, co pacientovi podává, pacient neví, co dostává. Výsledky se pak odslepí a vyhodnotí. Ale u technologií je to složitější. Například u části pacientů jsou to virtuální operace, které se neprovedou, a srovnávají se skupiny pacientů. Nebo se srovnává novinka vůči zaběhlé metodě. Chirurg sice ví, jestli operoval, ale neví to pacient a ani ten, kdo vyhodnocuje efekty. Takže jsou mechanismy, jak i v této oblasti připravit vědeckou studii. Třeba známá metoda ruského profesora Pavlova – MDM pro diabetiky – byla v České republice testována tzv. cross over metodou. Pacientovi se podávala, pak se to přerušilo, dávalo se něco virtuálního, pak znova zpátky. Totéž se udělalo v kontrolní skupině s placebovým použitím. A metoda prostě nevyšla. 

LN: Chápu, že se někdo, kdo je vážně nemocný, chytá každé naděje. Ale mnoha zázračným preparátům či postupům propadají i zdraví lidé. Proč to tak je?
Pacient by strašně rád slyšel, že je individuum a přistupuje se k němu individuálně. Takže celá oblast výživových a potravinových doplňků se v posledních několika letech zaměřila na to, že my vás vyšetříme a doporučíme něco individuálně pro vás. Ale to, co se vyšetří z krve, jsou kolikrát naprosté banality, jako třeba cholesterol. Nelze zpochybnit, že tři čtvrtiny lidských nemocí jsou podmíněny výživou. Ale návod, jak zdravě žít, je úplně jednoduchý a není vůbec individuální. Existuje kniha Fantastická cesta od amerického autora, která je slavná po celém světě. Je o detoxikacích. Detoxikace pomocí antioxidantů, ze směsi vitaminů, detoxikace pomocí klystýrů a krátkodobých diet a tak dále. A nakladatelství, které před lety knihu vydalo v Česku, mě požádalo, jestli bych napsal úvod. Celou knihu jsem fakt přečetl. Ale autor popisoval neuvěřitelné věci bez vědeckého průkazu. Napsal jsem tedy posudek, oni mi jej zaplatili, ale nikdy nezveřejnili. I tento autor argumentuje svým životem, jak se mu změnil, když detoxikace začal používat. To je prostě totéž, jako když dají herci milion a řeknou mu zhubněte. Kdyby vám dali milion a příkaz, ať zhubnete o deset kilo, uděláte to také. 

LN: Nejhorší je, že některé metody hraničí se zdravým rozumem, lidé pijí třeba něco jako savo, oxid chloričitý, který má léčit kdeco. . .
O tom jsem ani neslyšel, pacienti se mi to bojí vyprávět. Je taky třeba léčba močí, urinoterapie, o ní existují tlusté knihy. Je zajímavé, že všechny tyto věci mají zabírat na hodně nemocí. Ve vědecké medicíně připadají v úvahu na nemoc jeden, dva či tři možné terapeutické postupy, a tyto zázraky většinou fungují na všechny nemoci univerzálně. 

LN: Může podle vás fungovat placebo?
Ano může. Psychosomatiku nezpochybňuji, je to významná věc. Mezi psychosomatiky jsou rozumní lidé a pak lidé, kteří sklouznou nevhodným směrem a řeší jenom část problémů. Je důležité, aby psychosomatika navazovala na nějakou situaci, která je primárně dokonale diagnosticky vyšetřená, a nemůže pak člověku uškodit. Psychosomatické aspekty jsou velké, a když se v pravou chvíli naváže použitím něčeho jako placebo, může to mít svůj smysl. 

LN: Co si myslíte o léčitelích, kteří třeba i zadarmo na dálku posílají energii nebo jinak na pacienta působí?
Jak říkám, psychosomatika existuje, některému pacientovi může zásadně pomoct. Nedávno jsem si podrobně přečetl znova celou historii radnické báby. Ona byla určitě velmi úspěšná léčitelka. Mezi těmito pacienty se psychosomatická porucha vždycky najde a existuje množina lidí, kterým léčitel dokáže docela i zásadním způsobem pomoci. Řada lidských onemocnění je psychosomatická, třeba astma. I choroby jako cukrovka nebo nádory vznikají po přírodních katastrofách, kdy je populace ve stresu, po válkách. Dá se ukázat signifikantní vztah těchto nemocí v zemích, kde proběhlo zemětřesení. Člověk, který není v pohodě, nemoc častěji dostane, to je jasná věc. 

LN: Špičkovými antibiotiky se zbytečně léčí banality

LN: Říkáte, že za tři čtvrtiny nemocí může výživa. Jak je to tedy se stravou?
Strava je cizorodá věc. Mladý člověk má dobré mechanismy, může sníst cokoliv. Jak začne stárnout a dostává nemoci jako hypertenzi, začne mít po jídle zánět. Hodinu po jídle má v krvi zvýšené zánětlivé faktory, vyvolají mu aterosklerózu. Pak chudák diabetik nebo hypertonik nebo starší obézní člověk, ať sní, co sní, stále má v těle zánět. A v této souvislosti se zkoumala směs vitaminů po jídle, hodně zeleniny před jídlem atd. Ale negativní efekty se nepotlačí. Jediné, co je potlačí, je fyzická aktivita. Je známé, že člověk, který má pravidelný pohyb a sportuje, si může dovolit cokoliv. Faktory vyvolávající aterosklerózu mu neuškodí. Zabýváme se hormony svalové tkáně. Dřív se nevědělo, kolik sval vylučuje hormonů a proč vlastně svalový pohyb tolik prospívá celému tělu a působí proti nádorům, proti všemu. Teď jsme zrovna koupili knihu Exercise Imunology o tom, jak to zasahuje do imunologických mechanismů. Je zajímavé, jak pohyb v mnoha faktorech potlačuje tyto záněty. Průměrná fyzická aktivita působí proti zánětu, který v těle vzniká v situaci, kdy pacient má takzvaně metabolický syndrom nebo se blíží cukrovce, rozvíjí se mu ateroskleróza, stahují se mu tepny.  

Štěpán Svačina.

LN: Řada lidí také přísahá na biopotraviny, platí za ně někdy i nesmyslné peníze. Opravdu jsou tak zdravé?
To jsou zneužívané pojmy, včetně takzvaných funkčních potravin. Biopotraviny mají politický význam pro ochranu lokálních zemědělců, ale ze zdravotnického hlediska je to naprostý nesmysl. Za prvé neexistují probádané mechanismy, které by říkaly, že to, co v biopotravinách není, škodí. A za druhé existují skutečně studie, které srovnávaly bio a nebio. A ti lidé nebyli zdravější. Takže z hlediska medicíny argumentovat čímkoliv je nesmysl. Funkční potravina je z hlediska definice smysluplný pojem. Řada z nich funguje, například rostlinné steroly přimíchané do margarínu, které snižují cholesterol. Nebo jod, jodizovaná sůl. Ještě po válce bylo v ulicích spousta lidí, kteří měli zvětšené štítné žlázy, a to vymizelo díky jodizaci soli. No a pak existuje spousta potravinových doplňků, které sice mají na krabičkách, že jsou funkční potraviny, ale nemají naprosto žádný smysl. Prostě se vždy hledá něco, co upoutá pozornost veřejnosti. 

LN: Část lidí si nejen začala produkovat vlastní potraviny, ale stěhuje se na venkov a přísahá na zdravý životní styl. Je život ve městě opravdu tak nebezpečný?
V prostředí jsou škodlivé látky. Třeba takzvané organické polutanty, které vyvolávají závažná onemocnění, aterosklerózu, cukrovku. Zkoumají se a je snaha je z prostředí eliminovat. Například látky z výfukových plynů, zpomalovače hoření, které uvolňují televizory, počítače, nebo ftaláty. Existuje dánská studie, že diabetes druhého typu vzniká tím častěji, čím člověk bydlí blíže dopravní tepně. Totéž se týká studie rybářů a lidí bydlících kolem velkých jezer. Ti měli také v krvi vyšší koncentrace PCB (polychlorovaných bifenylů), a tím pádem častěji cukrovku. Ale z toho unikat do přírody a říkat si, že je to bezpečné? Jedna kolegyně z hygieny měla přednášku a říkala, že v Čechách je zamoření některých lokalit nebezpečné. Lidé dříve třeba kradli v práci barvy s nebezpečnými látkami a lakovali si s tím doma střechy a ploty. Potom může být vajíčko z polského velkochovu zdravější než vajíčko s krásně žlutým žloutkem, které pochází z vesnice, kde někdo ukradl barvu a natřel si s ní plot. 

LN: Doporučujete užívat multivitaminové směsi?
To je velká nezodpovědnost. Jsou studie, které dokazují, že ten, kdo jí pravidelně multivitaminy, může onemocnět. Jsou popsány vztahy ke karcinomu prsu či prostaty. Existují i kardiovaskulární studie, kdy se lidem místo placeba podával vitamin E. Pacienti častěji umírali a měli větší komplikace. Takže brát vitaminy zbytečně je chyba. Jejich hladinu lze každému změřit v krvi. Víme, že u pacientů, kteří podstoupili bariatrickou operaci, se časem může vyvinout deficit některých látek z velkého hubnutí. Takže jim bereme krev a dáváme jim jen to, co jim chybí. Něco jiného je vitamin D, jehož má česká populace deficit. Je to i geneticky podmíněné, chybí nám receptory pro vitamin D. Vitamin D je rozumné doplňovat, každý lékař může zjistit, kolik ho má jeho pacient. 

LN: Asi bude také deficit vitaminu D souviset s nedostatkem slunečního svitu.
To je na jednu stranu pravda, ale na druhou stranu je důležité, jak lidé jedí. Rybí produkty pořád jíme málo, průměrný Čech se cpe uzeninami, trochu griluje. Ale ne všechny ryby vyhovují, je lepší jíst ty nedravé. Protože dravci za svůj život kumulují z těch ostatních špatné látky, které v mořích mohou být. Tuňák je třeba klasická ryba, která je sporná. 

LN: Takže by se měl snad víc jíst kapr? 
Omega 3 kapr je taky dobrá historka. Na obezitologickém kongresu byla přednáška špičkového odborníka na téma omega 3 mastné kyseliny. Vycházelo z ní, že mohou tlumit zánět tukové tkáně, což může být významné. Ale to, co je napsáno v příbalových letácích, že se zlepšuje sekrece inzulinu, citlivost na inzulin, že působí proti ateroskleróze, snižují krevní tlak, lipidy, u člověka nefunguje. Musel by tyto kyseliny jíst v takových koncentracích, že by se mu udělalo špatně a jenom by zvracel. Ale kolem omega 3 mastných kyselin je velký boom a omega 3 kapr je dobrý marketingový tah.

Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Kuchaře/Kuchařku pro střední školu

Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
nabízený plat: 20 000 - 29 000 Kč