LN Nefrologie je obor zaměřený na nemoci ledvin. Přibývá jich v důsledku nadměrné konzumace soli?
Nemocných přibývá, problémy s ledvinami trpí každý desátý Čech, ale nelze je spojovat jen s konzumací soli. Některé souvisejí s jiným onemocněním – třeba cukrovkou a hlavně s vysokým krevním tlakem, na němž se ale nadbytek soli podílí. Spolu s nedostatečným pitným režimem a přemírou živočišných bílkovin způsobuje sůl vznik ledvinových kamenů. Kromě toho zadržuje vodu, a když ji ledviny nezvládnou vylučovat, tvoří se otoky. Každopádně je omezení soli nutné u jakéhokoli již rozvinutého poškození ledvin.
Bílé zlato i bílý jed. Soli jíme příliš, je to zlozvyk |
LN Všichni pacienti se proto musejí podrobit dietě s radikálním omezením soli?
Jednoznačné to je především u pacientů na dialýze. Pokud léčíme třeba „pouhé“ nedostatečné vylučování moči, lze ordinovat léky. Účinné medikamenty jsou k dispozici na většinu ledvinových chorob a fungují spolehlivěji než diety. Efekt diet totiž bývá sporný. Ne že by byly neúčinné, ale jen deset až patnáct procent lidí je schopno a motivováno je důsledně dodržovat. Ženám se může zdát lákavá relativně nová dieta DASH, která spočívá v převaze ovoce a zeleniny a slaví úspěchy i jako cesta ke zhubnutí. Při hypertenzi a ledvinových chorobách je ovšem historicky nejpoužívanější neslaná dieta. Složením je relativně pestrá, „jen“ jsou pokrmy solené málo nebo vůbec, což dlouhodobě vydrží málokdo.
LN Není chyba v tom, že pacientům nikdo rizika a nutnost změny stravovacích návyků dostatečně nevysvětlí?
Srozumitelný výklad lékaře nebo nutričního terapeuta má velkou váhu – ovšem právě jen pro pacienty s patřičnou motivací a vůlí.
LN Zvyšuje se riziko onemocnění u každého, kdo to se solí přehání?
Organismus některých lidí vylučuje sůl snadno, takže odolávají i jejímu nadměrnému množství. Takový případ jsem měl v rodině. Dědeček solil nehorázně a babička kvůli němu vařila jídla pro nás ostatní takřka nepoživatelná. A on si na talíři ještě přisoloval, aniž by měl jakékoli potíže s ledvinami, tlakem nebo cévami. Ledviny některých takových jedinců zřejmě zvýšeně „ztrácejí“ sůl, a proto si ji musejí ve velkém množství doplňovat.
LN Co byste doporučil těm, jejichž ledviny sůl vylučují jen „normálně“?
Pro ochranu zejména již poškozených ledvin je důležité nekouřit a omezit živočišné bílkoviny. Důležitý je pitný režim. Není to ovšem tak, že čím víc tekutin, tím lépe. Pro zdravého jedince je optimální litr a půl denně, u některých poruch kolem dvou litrů. Hasit žízeň větším množstvím znamená pro organismus práci navíc, ale podstatné přínosy na zdraví to nemá. Obecně řečeno je zdravá životospráva účinnou obranou i proti chronickým poruchám ledvin nebo jejich čím dál častějšímu selhání, kdy už život zachrání jedině dialýza nebo transplantace.
LN Jak rozpoznáme, že nám ledviny nepracují tak, jak mají?
To je problém, protože příznaky bývají zákeřně nenápadné, takže lidé často přicházejí do ordinace v již chronickém stadiu nemoci. Přitom pro úspěšnost léčby je včasná diagnóza stěžejní. Rozhodně se vyplatí při jakémkoli zdánlivě banálním podezření si nechat udělat základní vyšetření moči, které ukáže filtrační schopnost ledvin. Od banálního podezření totiž nemusí být daleko právě k chronickým obtížím. Ty se kromě hypertenze mohou projevit menší tvorbou moči a otoky, nejčastěji na nohou, poruchami spánku a únavou, ztrátou chuti k jídlu a někdy i zvracením. Není to zkrátka nic příjemného. Důraznější osvěta by snad přiměla víc lidí přistupovat ke svému zdraví odpovědněji.
LN Věříte, že osvěta může zmírnit i „nadužívání“ soli, což je jeden z medicínských fenoménů doby?
Nenazval bych to fenoménem jenom naší doby. Vyhrocuje se během několika posledních století. Prapůvodně přišli na chuť soli již naši prapředci, když přecházeli od sběru plodin k lovu. Ale ještě například u starých Keltů byl její příjem nízký, později ani konzervování nepřineslo její přemíru. Ta přišla teprve s průmyslovou potravinářskou výrobou. Produkty čím dál „dokonaleji ošetřené“ látkami obsahujícími sůl zahlcují naše stravování v nebezpečné míře. Proto by osvěta měla být zaměřena nejen na konzumenty. Bylo by žádoucí zapojit také výrobní řetězce, které tomu ale nejsou nakloněny: bez soli nedosáhnou žádoucí trvanlivosti potravin ani chuti. Tu by bylo nutné kompenzovat jinými přípravky, což by se promítlo do zvýšení ceny.Tím spíš si lze více slibovat od toho, že se každý z nás bude zamýšlet nad tím, co kupuje a co jí.
