Podle statistik ministerstva zemědělství utratili předloni Češi za biopotraviny 3,33 miliard korun. Oproti roku 2016 jde o nárůst o rekordních 30,5 procenta. Stále to ovšem není moc – odpovídá to hodnotě 314 korun na obyvatele a jde o něco přes jedno procento všech výdajů na potraviny a nápoje. Podle průzkumu provedeného Centrem pro výzkum veřejného mínění v roce 2017 se o biopotraviny zajímá necelá třetina Čechů. Často je ovšem kupuje jen každý desátý z nás. Tu a tam po nich sáhne 43 procent spotřebitelů. Vůbec nikdo z 983 dotázaných neodpověděl, že biopotraviny kupuje vždy, naopak 42 % účastníků výzkumu je nekupuje vůbec (zbývajících pět procent odpovědělo, že neví). Nejčastějším důvodem, proč Češi biopotraviny kupují, je skutečnost, že nebyly chemicky ošetřeny (takto odpovědělo 44 % dotázaných).
Lichotivé výsledky
Zemědělci produkující biopotraviny musejí dodržovat dlouhou řadu předpisů, například nesmějí používat umělá hnojiva, chemické pesticidy a herbicidy a geneticky modifikované plodiny. Zvířata musejí chovat ve výbězích nebo na pastvě a kromě dalšího se jim nesmí podávat stimulátory růstu.
„Regulace plevelů se provádí hlavně mechanicky, např. prutovými bránami. K ochraně rostlin je povoleno používat jen omezené množství přípravků a ty jsou obvykle přírodního původu. Použití mědi a síry je povoleno jen do trvalých kultur. Hnojí se statkovými hnojivy nebo se pěstují luskoviny, které poutají vzdušný dusík,“ vysvětluje Pavlína Samsonová, ředitelka společnosti Bioinstitut, o. p. s., která se rozvojem ekologického zemědělství zabývá.
VELTRUSKÝ: Označení bio, farmářský nebo lokální je marketingový tah. Ne vždy je to to nejlepší |
To vše má spotřebitelům zaručovat poživatiny prosté nežádoucích látek. Jsou ale biopotraviny opravdu zdraví prospěšné? Dosud se u nás asi největší mediální pozornosti dostalo studii provedené v roce 2009 na žádost Britského úřadu pro kontrolu potravin (FTA) výzkumníky z London School of Hygiene and Tropical Medicine. Badatelé v jejím rámci shromáždili a porovnali celkem 169 jednotlivých studií, které se zabývaly obsahem živin v potravinách a jež byly publikovány za předchozích padesát let. Studie dopadla na první pohled pro biopotraviny docela lichotivě. Biopotraviny podle ní obsahovaly více minerálních látek a méně dusičnanů. Výsledný verdikt studie přesto zněl, že zdravotní přínos potravin nebyl prokázán. Proč? Výsledky pro jednotlivé živiny nebyly statisticky prokazatelné. Buď se opíraly o příliš malý počet studií, nebo nebyl rozdíl mezi bio- a běžnými potravinami dostatečně velký. Jak už to tak bývá, výsledky studie posílily jak zastánce, tak odpůrce biopotravin ve víře ve svou pravdu.
O něco později, v roce 2011, vyřkl svůj ortel nad ekologickým zemědělstvím také spolek českých skeptiků Sisyfos. Ten udělil posměšnou cenu „stříbrný Bludný balvan“ výše zmíněné společnosti Bioinstitut. „Nákladná, s různými riziky spojená výroba biopotravin bývá zdůvodňována smyšlenými fámami o ochraně zdraví,“ uvádí Sisyfos ve svém zdůvodnění.
V roce 2014 byly v časopise British Journal of Cancer publikovány výsledky takzvané „Studie milionu žen“. Ve skutečnosti se týkala „pouze“ 623 000 Britek středního věku, ale i tak jde o úctyhodný vzorek. Byly sledovány po dobu delší devíti let. Studie nejenže neprokázala, že by byly biopotraviny zdravější, ale v případě rakoviny prsu na tom byly vyznavačky zdravé stravy dokonce hůře než jejich lhostejnější krajanky.
Kdo je zdravější?
Autoři studie milionu žen nicméně připouštějí, že za vyšší výskyt rakoviny zřejmě nemůže strava, ale odlišný styl žen, které kupují biopotraviny. Ty mají v průměru vyšší vzdělání, a tím pádem také méně dětí a větší spotřebu alkoholu než ostatní ženy (ano, je tomu tak – magistry a doktorky pijí více než dělnice a uklízečky). Právě tyto dva faktory významně zvyšují riziko rakoviny prsu.
Podrobněji se celé věci podívaly na kloub Julia Baudryová, Karen Assmannová a Mathilde Touvieorá z univerzity v Paříži, které své výsledky publikovaly loni v časopisu JAMA Medical Journal. Studie se zúčastnilo 69 000 lidí, kteří byli požádáni o vyplnění velmi podrobného dotazníku. Většina z nich (78,5 %) byly ženy. Účastníci museli udat své zaměstnání, stupeň vzdělání, výši přijmu, zda kouří, kolik váží, jaký byl výskyt rakoviny v rodině a další podrobnosti. Následně byly po dobu pěti let sledovány jejich stravovací návyky a zdravotní stav.
Čeští výzkumníci budou řešit bioosiva pohanky nebo pšenice |
Po zohlednění uvedených faktorů vyšlo najevo, že ti největší příznivci biopotravin trpí o 76 % méně výskytem lymfomů (v případě Non-Hodgkinova lymfomu šlo dokonce o 86 %) a o třetinu méně výskytem rakoviny prsu rozvinuté po menopauze. Celkově pak lidé, kteří horovali pro biopotraviny nejvíce, měli o čtvrtinu nižší výskyt rakoviny než ti, kteří je nekonzumovali vůbec.
Že by se přece jen vyplatilo zlomit hůl nad chemicky ošetřenými plodinami a dávat přednost těm, které pochází od organicky hospodařících zemědělců?
Zmíněné výsledky napovídají, že pokud nahradíme konvenční potraviny těmi s přídomkem bio, svému zdraví tím skutečně prospějeme. Je zde ovšem jeden důležitý háček. Biopotraviny jsou dražší, takže můžeme mít tendenci jich kupovat méně. Je logické, že luxusní zboží si člověk dopřeje méně často než to laciné. Ovšem pokud místo jedné papriky denně sníme jen jednu za týden a podobně omezíme spotřebu veškerého ovoce a zeleniny, sníme kvůli tomu méně vitaminů, minerálů a přírodních antioxidantů a v součtu si tak nakonec možná ublížíme. Nikdo bohužel neřekne, zda je lepší jedno biojablko či dvě chemicky ošetřená (srovnání by vycházelo pro každého z nás úplně jinak).
Profesor Zdeněk Opatrný z Přírodovědecké katedry Univerzity Karlovy je dlouhodobým kritikem přesvědčení o přínosu biopotravin a ani zmíněná studie podle něj není přesvědčivá. „Kdyby to byla ‚vědecky-odborná pravda‘, tak po celém světě stojí ústavy a nadnárodní firmy produkující tato ,biokanceropreventivika‘,“ komentuje výsledky výzkumu.
Boj mezi biopotravinami a konvenčními produkty probíhá ještě na jedné frontě. Tou je kontaminace plísněmi a nebezpečnými bakteriemi. Odpůrci biopotravin tvrdí, že kvůli vynechání většiny používaných pesticidů a fungicidů bývají biopotravinami častěji napadeny. Příznivci oponují, že organicky pěstované plodiny disponují lepší přirozenou imunitou vůči parazitickým organismům. Friedrich-Karl Lücke proto v roce 2017 shromáždil a porovnal výsledky studií, které se týkaly obsahu toxinů a nežádoucích bakterií v rostlinných i živočišných produktech. Zjistil, že studie zabývající se výskytem salmonely a E. coli, toxoplasmy a campylobactery při chovu hovězího dobytka, vepřů a drůbeže dávají nejednoznačné výsledky. Nalezl zhruba stejný počet těch, které vyznívaly ve prospěch biopotravin, jako těch s opačným výsledkem a studií nerozhodných. Pokud se zaměřil pouze na bakterie rezistentní vůči antibiotikům, ve většině případů lépe dopadlo maso z biozemědělských chovů.
Mezinárodně uznávanou odbornicí v oboru kvality a bezpečnosti potravin je profesorka Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Ta se v tiskové zprávě z roku 2011 vyjádřila k obsahu plísní v biopotravinách. Tvrdí, že „mýty o vyšší úrovni kontaminace biopotravin mykotoxiny nejsou průkazné. Naopak, aplikace některých fungicidů ze skupiny strobilurinu mohou vést ke zvýšení produkce toxických sekundárních metabolitů v důsledku chemického stresu, kterému je plíseň při postřiku vystavena.“
Kudy se vydat
Pokud uvažujete o zlaté střední cestě, může stát za úvahu omezit alespoň ty plodiny, které obsahují největší množství škodlivých látek. Obsah pesticidů v jednotlivých druzích ovoce a zeleniny měří společnost Enviromentální pracovní skupina (EWG). Ta se snaží o důkladný rozbor, takže zkoumá množství vzorků s pesticidy, počet nalezených druhů pesticidů i množství každého z nich. Každoročně vydává přehled dvanácti nejvíce zasažených plodin. Její výsledky se týkají amerického trhu, mohou ale sloužit jako inspirace.
Příroda si s hraboši poradí sama, říká biofarmářka. Ztráty v zemědělství jsou normální, co se lidé diví? |
Za rok 2018 byly coby nejvíce rizikové vyhodnoceny jahody (třetina ze zkoumaného vzorku obsahovala deset a více druhů pesticidů), následované špenátem a nektarinkami. Tucet nejvíce stříkaných plodin doplňují jablka, hroznové víno, broskve, třešně, hrušky, rajská jablka, řapíkatý celer, brambory a kapie. Není snadné si tento žebříček zapamatovat a kromě toho se každý rok mění. Jednodušší je mít v hlavě poučku, že náchylnější k vystavení pesticidy budou plodiny, které mají na jednotku objemu velký povrch. Tedy bobule a listová zelenina. Naopak nejvíce bezpečné jsou plodiny, které mají velký objem a jsou chráněny tlustou kůrou či slupkou, například avokádo, ananas či mango. Podle EWG bývá z tohoto hlediska bezpečná také třeba cibule a zelený hrášek. Některé plodiny mohou obsahovat méně pesticidů díky tomu, že samy obsahují látky, které škůdce odpuzují. Sem patří zelí a opět cibule.
Umýt nebo loupat?
Jenže třeba jablka jsou u nás nejobvyklejším druhem ovoce a těžko se jich jen kvůli pesticidům vzdát. Pak lze použít některý ze způsobů, jak obsah škodlivin alespoň o něco snížit. Nejjednodušší je vydrhnout povrch plodu pod tekoucí vodou měkkým kartáčem. Účinnost se zvýší použitím vody s trochou rozpuštěné jedlé sody. Ještě lepší je oloupání, uvaření či blanšírování (krátké povaření a následné vložení do studené vody), ovšem těmito způsoby se nechtěně zbavíme i části vitaminů.
Tvrzení, že biopotraviny nemají žádný zdravotní přínos se zdá neudržitelné, což je dobrá zpráva jak pro producenty, tak pro příznivce biopotravin. Kromě toho je organické zemědělství šetrnější pro krajinu, protože nezatěžuje půdu a vodní zdroje agrochemickými látkami. Takže hurá, vyražme na trh pro organicky pěstovanou mrkev a papriku. Avšak ouha – v posledních letech bylo zpochybněno i toto tvrzení. Ne, že by výroba biopotravin nebyla šetrnější k přírodě, dává však výrazně menší výnosy. Kritici proto tvrdí, že k vypěstování stejného množství organických plodin je zapotřebí větší plochy zemědělské půdy. A protože se biopotravin pěstuje méně, musejí často za spotřebitelem cestovat ještě z větších dálek, než je tomu u „obyčejné“ potraviny.
Kdo chce podpořit své zdraví a zároveň pomoci přírodě, měl by podle všeho do jídelníčku biopotraviny zařadit, ovšem spíše jen ty nepocházející z příliš vzdálené oblasti. A jistě se vyplatí sledovat budoucí publikované studie, protože výzkum účinků biopotravin se ukázal být přinejmenším doposud oblastí, kde o překvapení a napětí není nouze.
