LN Vzpomenete si, jak se vám nemoc začala ohlašovat?
Nějakou dobu jsem cítila, že s mým tělem není něco v pořádku. Objevily se problémy s menstruačním cyklem, které by možná velká část žen přešla. Jenže já věděla, že tyhle nepravidelnosti mohou signalizovat nejen těhotenství, ale i závažnou nemoc. Navštívila jsem proto gynekologa, který zjistil, že mám rakovinu vaječníku. Bylo mi dvaadvacet let.
LN Co vám běželo hlavou, když jste se dozvěděla diagnózu?
Nejdřív se člověk samozřejmě ptá, proč se něco takového stalo zrovna jemu. Ale já nepatřím k lidem, kteří vydrží dlouhou dobu přešlapovat na jednom místě. Jako studentka medicíny, která už byla v polovině cesty k tomu stát se lékařem, jsem asi nebyla úplně typickým pacientem. Neustále jsem se doktorů na něco vyptávala.
LN Jak na vaše onemocnění reagovali rodiče a přátelé?
Všichni byli překvapení, ale nijak tragicky to nebrali. Věděli, že jsem velký bojovník, který se jen tak nevzdává. Hodně to souvisí asi i s mou sportovní kariérou, léta jsem profesionálně dělala atletiku a sportovní aerobik.
LN Kdy vás napadlo, že byste mohla založit neziskovou organizaci?
Asi ve chvíli, kdy jsemosvé nemoci začala mluvit s kamarády a kamarádkami a přitom zjistila, že mnozí z nich o prevenci rakoviny mnoho nevědí. Proto jsem se asi půl roku po léčbě rozhodla, že založím neziskovku a uspořádám první workshop #prsakoule. Na naši akci tehdy přišlo asi čtyřicet lidí, což byl velký úspěch. Dnes už podobné workshopy pořádáme pro školy i pro firmy, svůj stan míváme i na různých festivalech.
Kateřina Vacková. Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ve 22 letech onemocněla rakovinou vaječníku. Ještě během studia založila neziskovou organizaci Loono zaměřenou na prevenci rakoviny, jejíž činnosti se nyní věnuje na plný úvazek. |
LN Proč jste zvolila právě název Loono?
Původně měl označovat oblast, kde sídlí rakovina vaječníku. Během workshopů se ale lidé ptali i na mnoho dalších věcí. Postupem času se proto naše aktivity rozšířily i na další orgány. Dnes Loono daleko víc znamená bezpečné, intimní prostředí, kde se člověk bez obav může svěřit se svými zdravotními problémy. A já jsem pyšná na to, že se to našim školitelům opravdu daří.
LN Jak velký problém je získat na takovou činnost finance?
Na první modely prsů a varlat, na nichž si mohli zájemci vyzkoušet metodu samovyšetřování, jsem si půjčila peníze od dědy. Postupně se nám dařilo získávat různé granty, peníze od sponzorů, dary od firem i soukromníků. Dnes už si finance na provoz a cestovné dokážeme i vydělat školením ve firmách nebo prodejem různých předmětů.
LN Nakolik se workshopy během čtyř let změnily?
Po obsahové stránce nijak moc, spíš po té zábavné. Jako medici jsme zpočátku vysvětlovali věci příliš detailně, brzy nám ale došlo, že to pro laickou veřejnost není důležité. Něco jsme proto zjednodušili, jiné zase přidali, podle toho, o co se lidé nejvíce zajímali.
LN Občas se vám prý podaří i někomu zachránit život...
Prozatím se nám skutečně ozvalo asi pětatřicet lidí, kteří díky našemu workshopu zjistili, že mají rakovinu, a začali se léčit. Obzvlášť vtipný příběh nám vyprávěla mladá žena, která po přednášce řekla v kuchyni svému partnerovi, ať se svlékne. Ten očekával, že budou následovat intimní hrátky, ale ona mu místo toho začala vyšetřovat varlata a nahmatala při tom bulku. Když se vyléčil, požádal ji o ruku se slovy: „I s jedním varletem ti můžu udělat deset dětí, vezmi si mě...“
LN Co vám vlastně nemoc dala a vzala?
Vzala si jen 20 gramů z mého těla, tolik, kolik váží vaječník. Do života mi ale dala mnohem víc – spoustu zážitků a setkání s lidmi, se kterými bych se asi jinak nepotkala. A také šanci vyzkoušet si to, co bych si jinak asi nezkusila. Třeba vést tým v neziskovce, která má už dnes 120 lidí v pěti českých městech. Dodala mi také odvahu a sebevědomí. A díky tomu jsem také dvakrát vycestovala do zahraničí se studijním programem Erasmus a absolvovala půlroční stáž na Harvardově univerzitě v USA.
LN Jak se vlastně dělá prevence v Americe?
Záleží na regionu. Někde natáčejí vtipná videa, která už obletěla svět, jinde jsou naopak velmi konzervativní, nevím, jestli bychom tam uspěli s názvem kampaně Boobs and Balls (#prsakoule – pozn. red.).
LN Letos jste rozjeli i další kampaň zaměřenou na prevenci kardiovaskulárních nemocí. Proč?
Při workshopech jsme zjistili, že spousta lidí má v rodině i infarkt nebo mozkovou mrtvici. Ptali se nás, jak těmto nemocem předcházet. Proto jsme rozjeli kampaň Žiješ srdcem. Její součástí byla i nedávná výstava, pro kterou přední designéři a malíři vytvořili díla inspirovaná právě anatomickým srdcem.
LN Co všechno si v průběhu této kampaně lidé mohou vyzkoušet?
Máme opět modely mozku a srdce, ale pracujeme i s edukačními tablety a virtuální realitou. Lidé si mohou například změřit tlak pomocí tlakoměru nebo pomocí fonendoskopu poslechnout tlukot vlastního srdce. Organizujeme ale například i soutěž o největší počet přeskoků přes švihadlo, což je tak trochu zapomenutá sportovní pomůcka. Díky ní mohou lidé snadno udělat něco pro své srdce a nestojí je to mnoho peněz ani času.
LN Zbývá vám ještě vůbec nějaký čas na osobní život?
Samozřejmě, čas pro sebe si musí člověk hlídat, obzvlášt když pracuje v neziskovce nebo nadaci. Pokud chce pomáhat druhým, je třeba, aby byl sám v pohodě. Na životosprávu dnes dokonce dbám víc než kdy jindy. Každý den vstávám v šest hodin a jdu si zacvičit, dřív než se vypravím na první schůzky. Pracovní zápřah mám skutečně velký, pokud bych pravidelně nejedla a nespala, asi bych se brzy zhroutila.
LN Při které činnosti si nejlépe odpočinete?
Asi při surfování, které mám moc ráda. Sport mě vůbec strašně nabíjí, stejně tak jako hudba nebo tanec. Hodně mi také ale pomáhá meditace a jóga.
LN Jaké máte plány do budoucna?
Na takovou otázku teď neumím odpovědět. Jedu na šest týdnů do Asie, kde chci právě o těchhle věcech přemýšlet. Ráda bych si především odpočinula, i když mám už předem v Singapuru domluvených pár byznysových schůzek s potenciálními partnery.
