„Jezte ryby,“ upozorňuje nespočet moudrých rad. Běžně jejich konzumaci doporučují i lékaři. Jenže není ryba jako ryba. Zejména ty dravé a mořské představují zdravotní riziko. Nejvíce pro nenarozené nebo malé děti, jejichž matky stále kojí a přitom si dopřávají ryby velmi často. Obsahují totiž rtuť.
Pstruzi z jižní Ameriky mají tasemnici. Vědec: Došlo k zajímavému přeskoku na netypického hostitele |
Důsledky mohou být závažné. Vystavení větším hodnotám, než jsou bezpečné limity, ovlivňuje mozek a nervový systém, které se ještě vyvíjí. „Následkem může být významné snížení IQ, zhoršené motorické dovednosti, zpoždění ve vývoji řeči, deficity paměti nebo poruchy pozornosti,“ uvádí Zpráva o stavu ovzduší 2019, kterou v říjnu vydala Evropská agentura pro životní prostředí (EEA).
Neznamená to však, že by lidé a zejména mladé ženy, které se pokouší počít, neměli ryby jíst vůbec. Obecně platí, že jsou zdravé. „Doporučení nejde proti konzumaci ryb obecně. Ryby jsou významným zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin, které jsou naprosto nezbytné pro zdravý vývoj. Určitě by se však děti a těhotné ženy měly vyhnout dravým rybám,“ říká Karolína Brabcová, která je odbornicí na toxické látky ve spotřebním zboží v organizaci Arnika.
Řešením je zaměřit se na ty druhy, které jsou na nižším stupni potravního řetězce – mezi ně patří mořské plody jako krevety, nebo ryby, jako je kapr. Vyhnout by se matky v očekávání měly třeba mečounovi, ale i tuňákovi.
I my znečišťujeme mečouna
Praha zatrhla prodej mořských ryb na některých trzích, protože jsou z velkoobchodů. Místní obyvatelé zuří |
Arnika udává, že smrtelné je pozření jednoho gramu rtuti. Takových limitů rtuť v rybách, ať už koupených, nebo ulovených, nedosahuje. Organizace poslala na rozbor do Státního veterinárního ústavu v Praze k analýze 14 ryb ze čtyř lokalit na Vltavě a z Motolského a Kyjského rybníka a 28 ryb koupených v Praze. A to dravých.
Podle evropských norem byly všechny ryby v pořádku. Dvě chycené a pět koupených však nesplnily americké limity, které jsou přísnější. Bezpečná dávka pro příjem rtuti v jejich případě představuje 0,22 miligramu na kilogram rybího masa. Což je zhruba tolik, aby bezpečná dávka představovala jedno jídlo s obsahem ryb týdně. V Evropě je limit jeden miligram.
Zároveň Arnika zkoumala koncentrace rtuti ve vlasech deseti mladých žen, které ryby pravidelně konzumují. Koncentrace byly zanedbatelné. V přímořských státech, kde se ryb jí víc, je však riziko větší.
Kromě osvěty chce Arnika docílit také toho, aby se evropské limity zpřísnily. Hlavním zdrojem rtuti jsou uhelné elektrárny nebo chlorové chemičky.
„Rtuť se odpařuje a je tak přítomná ve vzduchu, odkud pak padá s deštěm na zemský povrch, kde se postupně ukládá v těch nejmenších živočiších ve vodě. Rtuť se hromadí v potravním řetězci,“ vysvětluje Brabcová.
I kdyby však Evropa a USA limity pro rtuť i nadále zpřísňovaly, nejvíc jí přichází z rozvojových zemí. Používá se tam například při malé lokální těžbě zlata. Starý kontinent i USA ale ani tak nejsou bez viny. Historické zatížení zejména z uhelných elektráren přichází především odtud. Navíc funguje černý trh a nevyužité zásoby rtuti se vyváží právě do rozvojových zemí.
„Bavíme se o tom, jak se vyhnout rtuti v potravě, ale daleko lepší je řešit to na začátku. To znamená u zdrojů znečištění. Zjednodušeně se dá říct, že ke kontaminaci mečouna u Šrí Lanky přispěly i české uhelné elektrárny, jako další zdroje rtuti na světě,“ míní Jindřich Petrlík z Arniky.
Řešením podle organizace tak může být například nařízení, aby firmy rtuť bezpečně ukládaly.
Kromě zmíněného ovlivnění mozku má rtuť vliv i na kardiovaskulární systém, plíce nebo ledviny.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí má působení rtuti na nenarozené či malé děti ještě jedno chladné vyčíslení. Například tím, že se jim sníží IQ, přichází Evropa ročně o nejméně 9 miliard eur.