Debaty o úsporách během zimy se točí hlavně kolem teploměru. Teplota vzduchu však sama o sobě není jediným ukazatelem, který je třeba sledovat. Do hry vstupuje i vlhkost a samozřejmě i vydýchaný vzduch.
Inspirací může být i do očí bijící rozdíl mezi stereotypem Čecha v tílku a trenýrkách, který v zimních měsících sedí na gauči v přetopeném bytě, a situací třeba v Británii či jižní Evropě, kde se lidé dobře obléknou v jen mírně vyhřátých bytech.
Běžnou reakcí na vysoké ceny vytápění je snaha méně topit. To logicky vede k nižší teplotě. Lidem bude chladněji a budou mít tendenci „neztrácet“ teplo větráním. Jenže ono platí, že čím méně se větrá, tím vydýchanější a vlhčí vzduch zůstává a tím bude pocit chladu intenzivnější. Nemluvě o tvorbě plísní a ideálním prostředí pro nemoci. Bohužel platí, že lidé často větrají hlavně proto, že jim je horko v přetopeném bytě, a nikoliv proto, že je to potřeba.