Například mléko a brambory byly od roku 1949 volně k dostání, ale již o tři roky později je šlo v důsledku násilné kolektivizace získat opět jen na zvláštní lístky. Nespokojenost obyvatel s mizerným zásobováním podtrhla i měnová reforma z roku 1953, jež měla zamezit rozporu mezi zvýšenou kupní silou obyvatel a nedostatkem spotřebního zboží. Výsledné znehodnocení měny ve skutečnosti lidem zničilo velkou část úspor. Následné masové protesty pak režim tvrdě potlačil.
V roce 1949 naopak komunisté zavedli národní pojištění, jež lidem zaručovalo péči při odchodu do důchodu nebo v nemoci. Významnou roli hrála i kádrová politika: při obsazování vedoucích pozic či při přijímání dětí ke studiu preferovala dělníky a příslušníky dělnických rodin.
K moci se tak dostávali lidé, jimž se o něčem takovém dosud ani nesnilo – a o to víc režim podporovali. Na druhou stranu ne každému byly nové totalitní praktiky po chuti, většina obyvatel však politiku KSČ víceméně podporovala.
