Půl roku jsem čekal na výplatu. Teď si všeho víc vážím, říká nejlepší český fotbalista |
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil k nejlepším československým stoperům, elegantní obránce, reprezentant, fotbalista roku 1990.
Dnes má Ján Kocian dost možná vůbec nejnesnadnější džob na celém fotbalovém světě - jako trenér vede jemenský národní tým na Asijském poháru ve Spojených arabských emirátech.
„Dobrý výsledek by se rovnal zázraku. Sníme alespoň o remíze,“ zůstává šedesátiletý rodák ze Zlatých Moravců při zemi.
O senzační body bude Jemen na šampionátu bojovat ještě s Irákem a Vietnamem. Vstup do turnaje se totálnímu outsiderovi nepovedl - s Íránem, účastníkem mistrovství světa, prohrál v pondělí 0:5.
„Když jste na podobné akci poprvé, často si neuvědomujete, jak obrovské to je. Ukážeme to nejlepší, bez problémů, bez nervů,“ citoval Reuters Miloše Brožka, asistenta trenéra Kociana.
Ten hrál fotbal za Banskou Bystricu i německé St. Pauli, jako kouč později spolupracoval s Pavlem Vrbou (u slovenské reprezentace) či Karlem Brücknerem (u rakouské reprezentace).
Tu zdánlivě nejšílenější výzvu ale přijal až nyní.
Fotbal, příležitost vydechnout
Pouze účast na kontinentálním turnaji, kterou s týmem vybojoval ještě Kocianův předchůdce z Etiopie, je pro Jemen mimořádný úspěch. Vždyť z fotbalových stadionů v zemi zbyly ruiny, infrastruktura neexistuje, liga se nehraje.
Válka všechno zničila.
„Pro lidi v Jemenu ten turnaj hodně znamená. Všichni se snaží hlavně přežít, získat jídlo pro sebe a své blízké, ale během šampionátu budou kavárny a další podobná místa plná, protože každý bude chtít vidět národní tým v akci. Je to možnost, jak vydechnout, zapomenout na starosti,“ popisuje pro BBC tamní sportovní novinář Omar Al Masri.
Boje zmítají nejchudší zemí na Arabském poloostrově už čtvrtým rokem.
V lednu 2015 šíitší Hútíové obsadili hlavní jemenské město San’á a donutili k rezignaci vládu i prezidenta Mansúra Hádího, který uprchl a požádal mezinárodní společenství o vojenskou intervenci.
Na straně oficiální vlády teď bojuje Saúdská Arábie a další státy regionu, třeba i s podporou Spojených států či Velké Británie. Za hútíjskými rebely zase v současnosti údajně stojí například Írán či peníze z Kataru.
Odhady hovoří o stovkách tisíc mrtvých, kvůli hladomoru zemřelo na 80 tisíc dětí, miliony dalších lidí jsou v ohrožení života.
Ne, tohle není prostředí, v němž by kdokoli myslel na fotbal. A přece reprezentace Jemenu, podle žebříčku FIFA 135. na světě, prožívá nejlepší období v historii.
Vidina lepšího života
Je mezi čtyřiadvaceti nejlepšími týmy kontinentu, protože v rozhodujícím březnovém utkání o postup porazila Nepál, tři měsíce před turnajem najala slovenského kouče Kociana.
„Být trenérem Jemenu je pro mě velká čest, i když je to angažmá kvůli politické situaci pochopitelně dost nestandardní. Například vůbec nesmím do země, což mám napsané i ve smlouvě,“ uvedl Kocian.
Krátkodobý kontrakt mu skončí v únoru, jestli ho prodlouží před blížící se kvalifikací o mistrovství světa v Kataru, Kocian neví. „Zatím to nevylučuji, ale je dost věcí, které mi vadí,“ neskrýval v rozhovoru pro web Slovenského fotbalového svazu.
Podmínky jsou bídné a podpora pro reprezentanty od fotbalové asociace v Jemenu mizerná.
Jen hrstka reprezentantů se prosadila v zahraničí, zejména v Kataru, kde národní tým nastupuje k domácím zápasům.
Zbytek fotbalistů trénuje doma, sem tam se objeví na lokálních turnajích, ale soutěžní zápasy nehrají, nemají kde. Od chvíle, kdy vypukla válka, pro ně existuje jen reprezentace.
„Já jsem za celý rok 2018 odehrál jen tři pořádné zápasy,“ vyprávěl pro BBC Fouad Al Omeisi, jehož klub z hlavního města, Al Ahlí San’á, jako jeden z mála v zemi alespoň částečně funguje.
Spoustu dalších reprezentantů je na tom hůř. Aby uživili sebe a své rodiny, řídí taxíky, autobusy, prodávají v supermarketu, jsou v armádě, pracují na plné úvazky. Řada z nich zahynula na frontě...
„Jemen je fotbalový trpaslík, ale i takový může pomýšlet na velká vítězství,“ myslí si Kocian. „Snem každého z hráčů je získat profesionální kontrakt v zahraničí.“
A díky fotbalu snad i šanci na lepší život.
