Vedle Šilhavého trénink vedou jeho asistent Jiří Chytrý a kondiční trenér výběru do šestnácti let Ondřej Bejbl. Na stadion Přátelství, jenž se nachází na pražském Strahově u sídla FAČR, přichází trojice za slunečného počasí v dobré náladě. „Aspoň uvidíte, jak se cítí ti, které ve svých analýzách kritizujete,“ pronáší na úvod s nadsázkou Šilhavý.
Kdo si zahraje kvalifikaci? Šilhavý doufá v Baráka s Daridou, zapojit chce i mladé |
Začíná se u postranní čáry. Na každého tam čeká elastický expandér neboli natahovací guma. Ruce, kotníky, stehna. Postupně si je nasazujeme na různé části těla. A zatímco nás svírají, hýbeme se. „Je to součást předaktivace těla při rozcvičování,“ vysvětluje Ondřej Bejbl. „Expandéry slouží k aktivaci jak kloubních pouzder, tak svalů.“
Začátek tréninku. Rozcvička s elastickými expandéry, neboli natahovacími gumami.
Následují dvě cvičení, které lze zahlédnout snad před každým utkáním i v těch nejnižších soutěží. Hráči v zástupech vzdálených od sebe několik metrů si mezi sebou přihrávají míč a přebíhají. A bago, tedy hru, při níž si skupina v kruhu posouvá balon tak, aby se jej nedotkli hráči uvnitř.
V tomto případě je to osm proti dvěma (dvacítka se rozdělila na dvě skupiny po deseti). Cílem je dosáhnout patnácti přihrávek bez zachycení míče. Za takové situace by dvojici vevnitř stihl „za trest“ kotoul. To se podaří až v závěru, jinak v průměru končíme u pátého doteku. „Držte to na zemi,“ žádá hlavní kouč, jenž se na pár minut proměnil v podavače míčů. A že měl co dělat...
Těla jsou rozpumpovaná. Dochází na poziční hru. A to přímo z vyhlášené barcelonské akademie La Masia. „Chtěli jsme, abyste trénink měli vyvážený a poznali nejnovější tréninkové prvky,“ tvrdí asistent Chytrý.
Redaktor LN během fotbalového tréninku novinářů pod vedením reprezentačního kouče Jaroslava Šilhavého.
Pět na pět ve čtvercovém území. Navíc dva neutrální hráči, kteří vždy hrají s tím, kdo zrovna drží míč. Další čtyři z každého mužstva jsou pak rozestoupeni po obvodu vytyčeného čtverce. Jejich úkolem je nabízet se do volných míst a co nejvíce tak napomáhat přihrávajícím si spoluhráčům uvnitř. „Šestiletí, sedmiletí kluci v Barceloně si přihrají dvacetkrát, jsem zvědav na vás,“ hecuje Chytrý slovy s jemným nádechem výsměchu.
Střely, šance a šlapání vody
Cvičení má trvat dvakrát čtyři minuty, trenéři jej ale zpočátku svými poznatky několikrát přerušují. „Myslete na to, že hrajete, i když nemáte balon,“ apeluje neustále Šilhavý. „Roztáhněte se, nebuďte všichni na jednom místě, využívejte celý prostor,“ doplňuje ho Chytrý. „Tři čtyři přihrávky, než se soupeř zformuje, a přenést hru. Pak zase pár přihrávek, než se soupeř přizpůsobí, a pořád dokola.“ Posléze se herní styl zlepší. I té dvacítce se přiblížíme.
Hodina dřiny za námi. Nohy. Dýchání. Vnímám, že oboje nereaguje, jak bych si představoval. Přichází menší útěcha, že se to stává i lepším. „Reprezentanti sice nikdy neřeknou, že nemůžou, ale všímáme si jevu, že když už se jim dál příliš nechce, nenápadně se k nám přiblíží a hlasitě oddechují,“ líčí s úsměvem Chytrý.
Na původně plánovanou střelbu nakonec nedochází. Zbývá poslední díl tréninku - fotbálek, jejž od vstupu na trávník vyhlíží patrně každý z účastníků. Jenže na zběsilé pobíhání můžeme zapomenout. Hře předchází zhruba desetiminutové udílení taktických pokynů. A coby fotbalista s šestnáctiletou praxí - ač amatérskou - se přistihuji, že mnohé nepobírám.
Redaktor LN (u míče) během fotbalového tréninku novinářů pod vedením reprezentačního kouče Jaroslava Šilhavého.
Polovina hřiště. Opět pět proti pěti, jen tentokrát na velké branky. Dvě minuty intenzivního útočení a bránění, které střídá stejně dlouhý oddych. To celé čtyřikrát. Spousta střel, ale také spousta zahozených šancí. Už po polovině pociťuji, že síly došly. Fotbalovým slangem: šlapu vodu. A upřímně trochu vyhlížím konec. Dříve denně trénované tělo má dost.
Při vší úctě k trenérům, kteří mě v mladí vedli, tohle je zcela jiná úroveň. I když nepodstupujeme zátěž jako reprezentanti, soustavná aktivita dělá své. A to i přesto, že přítomnost kapacit v triku se lvíčkem na prsou motivuje a nutí jít přes závit, lidově řečeno.
Ukázkového tréninku, který si FAČR připravila pro novináře, se zúčastnilo 20 hráčů a 2 brankáři.
„Kluci, celkově se mi vaše nasazení líbilo. Bylo vidět, že jste dávky i přes horko chtěli vstřebávat,“ hodnotí pozitivně po bezmála dvou hodinách Jaroslav Šilhavý, jenž sám ještě hraje za starou gardu pražské Slavie. Jedním dechem však dodává, že oproti tréninkům národního týmu tento neměl takovou intenzitu. „Problém byl hlavně v přihrávkách. Zatímco dobří hráči by si přihráli přesně, dneska někomu přišel míč na břicho nebo na koleno,“ říká kouč s tím, že přepnout z profesionálního fotbalu na amatérský pro něj nebylo složité.
Na Balkán s Hložkem či Matouškem?
Reprezentace se momentálně připravuje na kvalifikační dvojzápas na balkánské půdě. Nejdříve se představí 7. září v Kosovu, o tři dny později v Černé hoře. „Čekají nás silní soupeři a bouřlivé prostředí,“ uvědomuje si někdejší trenér Slavie, Jablonce či Liberce.
Nový trenér Černohorců? To je to nejhorší, co nás mohlo před zápasem potkat, říká asistent kouče Šilhavého |
O nominaci na další část bojů o mistrovství Evropy má dle svých slov hrubou představu. „Okruh hráčů je stálý. Vyjma Bořka Dočkala se zranění jako Tonda Barák nebo Vláďa Darida uzdravují, takže věřím, že budou k dispozici,“ přibližuje Šilhavý. Nevylučuje přitom, že by pozvánku mohli obdržet i hráči, kteří ji dosud nikdy nedostali. „Skloňují se mladí jako Adam Hložek, Jan Matoušek či Michal Sadílek. Jde o velký příslib pro náš fotbal, takže jsou v lize velmi sledovaní,“ přiznává Šilhavý. „V lize jsou ještě některá jména, ale nerad bych je nyní publikoval.“
