130 let

12. ŘÍJNA: KOBRAT. Nečekaný úspěch reprezentace v kvalifikační odvetě proti Anglii, který po záříjové porážce v Kosovu přiblížil postup na mistrovství Evropy. Trenér Jaroslav Šilhavý měl šťastnou ruku, když ve druhém poločase za nerozhodnutého stavu zdvihl z lavičky nováčka Zdeňka Ondrášek. Svéráz, kterému nikdo neřekne jinak než Kobra, vletěl na hřiště, rozkoukal se, obouchal se a pět minut před koncem rozhodl o výhře 2:1. To bylo slávy. | foto: ČTK

První zápas v repre, vítězný gól a ještě k tomu Anglii? Neuvěřitelné, hledal slova hrdina Ondrášek

Sport
  •   9:00
PRAHA - To si to někdo umí zařídit. Z první střely na bránu vstřelil vítězný gól českého týmu v zápase s Anglií, která v kvalifikacích prohrála naposledy před deseti lety. A ve vůbec prvním svém zápase v reprezentaci zařídil domácí výhru 2:1, první nad Anglií po dlouhých 44 letech. Útočník Zdeněk Ondrášek na to vše přitom čekal až do třiceti let.

Šilhavý: Je to největší výhra v mé kariéře. Hráli jsme na hranici svých možností

„Ještě jsem to nevstřebal, nedostalo se mi to do hlavy. Jsem strašně rád, že jsem dostal šanci, i když jsem s ní dneska úplně nepočítal. Je to neuvěřitelné. Těší mě, když vidím všechny okolo sebe šťastné. Myslím si, že poprvé v životě měl táta slzy v očích, poprvé jsem ho takhle viděl. Neuvěřitelný večer,“ řekl útočník Dallasu po zápase novinářům.

Zdeňku, rozhodl při vašem gólu dobrý výběr místa?
Skoro všechny góly v Dallasu jsem dal takhle. Z jedničky mě kluci našli. Když jsem přišel na hřiště, říkal jsem Janktovi, že když bude mít balon, ať to takhle zkouší centrovat. Masovi (Lukáši Masopustovi) jsem to neřekl, ale udělal to výborně. Snažil jsem se trefit bránu.

Na co jste v té chvíli myslel? 
Neuvěřitelné. Všichni mí přátelé se před zápasem ptali, jak se cítím a tak. Říkal jsem, že chci bojovat, když šanci dostanu. Dneska jsem v ní moc nevěřil, ale připravený jsem byl. V šedesáté minutě přišel trenér, že mě tam dá. Nešokovalo mě to, těšil jsem se a byl jsem rád. Šel jsem tam s tím, že mám podržet balon. Ondra Kúdela mi na lavičce říkal: Dáš góla? Odpověděl jsem, že dám. Ještě mi to nedošlo. První zápas v českém dresu a ještě dát Anglii vítězný gól, to je neuvěřitelné. Je to výsledek celého týmu. Ve čtvrté minutě kopali Angličané penaltu, to vůbec není lehké. Je to vydřené vítězství celého týmu.

A co vám proběhlo v hlavě, když jste dostal míč do sítě?
Tam myšlenky ani nebyly. Běžel jsem za klukama u lajny, viděl jsem, že tam stojí Hušby (Josef Hušbauer) s otevřenou náručí, skočil jsem do něj. Ani nevím, jestli jsem se smál, jako kdybych byl úplně někde jinde. Neuvěřitelné!

Vyčítal jste si tu první možnost, kdy se vám zamotal balon pod nohy a vy jste musel do skluzu?
Vyčítal. Myslím, že tam byl Maguire. Zdálo se mi, že měl blíž k balonu, myslel jsem si, že do toho půjde. Skluzem jsem to chtěl zablokovat, ale on se najednou zastavil. Určitě to vypadalo komicky. Důležité bylo, že jsem na to ve vteřině zapomněl a soustředil se na další balony. Maso to udělal neuvěřitelně, jak se dostal do vápna a našel mě tam.

Český útočník Zdeněk Ondrášek se raduje z vítězného gólu.
Čeští hráči se radují z vítězství.

Máte roztržený ret, kde jste k němu přišel?
Dostal jsem tam takový pěkný anglický loket.

Vašemu otci se vehnaly slzy do očí, nedělo se to samé i vám?
Ani jsem neslyšel, že lidé skandují mé jméno, nevím, kde jsem byl. Musím si to pustit. Ještě jsem nevolal své snoubence, ta už určitě vybrečela řeku. Už před zápasem brečela, těšila se, že se může dívat na speciální televizi v Americe. Určitě se nemůže dočkat, až jí zavolám. Já se také nemůžu dočkat.

Jaké gratulaci už se k vám dostaly?
Všichni gratulovali a byli šťastní, že jsme vyhráli. Myslím, že je to můj největší večer. Opravdu neuvěřitelné.

Autor: Jaroslav Šindelář