Čekaly se velké věci. Jenže uteklo jednadvacet měsíců a čekání trvá. Zatímco v českém dresu Schick válí a góly táhne národní tým za postupem na evropský šampionát 2020, jeho éra v římském klubu nevyznívá harmonicky.
Celková bilance dvou sezon neoslňuje: 58 zápasů, osm gólů, tři asistence.
Proto není vyloučené, že na zářijový reprezentační sraz už čahoun s odrůstajícími vlasy poletí odjinud. „Uvidíme, co bude dál,“ rozloučil se Schick před dovolenou, aniž naznačil, jak to myslí.
Zrovna se v Olomouci dohrálo kvalifikační utkání s Černou Horou, ve kterém Schick výrazně pomohl k triumfu 3:0. I v předešlém zápase proti Bulharům byl nejlepší na hřišti, ale co bude dál?
Příští sezona by pro 23letého borce mohla být osudová. Není čas na změnu?
Jistě i k Schickovi dolétly zprávy z italských médií, která spekulují o přesunu do AC Milán. Tam se role sportovní manažera ujal legendární obránce Paolo Maldini a do funkce trenéra lanaří Marka Giampaoliho, který v Schicka věřil během italských začátků v Sampdorii.
Třeba by mu oblíbený kouč dodal klid, který v horkém Římě najdete stěží. Zrovna v úterý AS oznámilo důležitou novinku: trenéra Ranieriho vystřídal charizmatický Portugalec Paulo Fonseca, který se Šachtarem Doněck třikrát slavil double.
Zato nový sportovní ředitel se hledá, přitom právě ten by měl napovědět, jaká bude Schickova budoucnost. „Spekulovat nehodlám, protože Patrik má ještě tříletou smlouvu v Římě. Teď si hlavně potřebuje odpočinout a nabrat síly,“ reagoval hráčův manažer Pavel Paska.
  |
Co když spekulovat budeme my? V minulosti o Schicka stál Dortmund nebo Lipsko. Kdyby se teď ozvaly znovu, mohl by český střelec zavětřit šanci, jak znovu naplno roztáhnout křídla. Už dávno přece přesvědčil, že talent má: na místní poměry dokonce výjimečný.
Ustál obrovský skok z Bohemians do Itálie, kde si během povedené sezony v Sampdorii hned vykopal luxusní smlouvu v Římě. A kdyby napoprvé prošel přísnými lékařskými testy, patřil by dokonce mocnému Juventusu Turín.
Dopadl až obchod s Římem, ovšem Schick zatím nepředvedl všechno, na co má. Na roli hrotového útočníka, v níž se cítí nejlépe, totiž musel zapomenout, protože patřila prověřenému snajprovi Edinu Džekovi. A tak český pomocník musel buď čekat, nebo hrát na straně, což je plýtvání jeho možnostmi.
Jak ukázaly poslední dva reprezentační zápasy, Schickovi sedí plná zodpovědnost. Musí být číslem jedna. Hroťákem, na kterého ostatní spoléhají a důvěřují mu. „Je pro nás důležitý, dává góly, ale není to jen o jednom hráči. Všichni jsme součástí týmu, nikdo se nevyvyšuje,“ pravil obránce Filip Novák.
Jenže střelci jsou povýšený druh sám o sobě. Bez gólů se nevyhrává. A nebýt Schickova umění, Češi by neporazili Bulharsko a možná ani Černou Horu.
Pomáhá i sám sobě: díky tomu, že během roku nasázel za reprezentaci šest branek, jeho cena drasticky nepadá. Kdyby měl přestoupit, klidně to může být za podobný balík jako před dvěma lety.
Zájemci jen musí počítat s tím, že do pravého kanonýra zatím Schickovi schází buldočí povaha. Ne že by neuměl zabojovat nebo přidat na důrazu, ale je především elegantní a tvořivý. Jako by v něm převažovaly spíš geny umělce.
A zůstane umělec v Římě?
