V týmu Etixx-IHNED, založeném coby farma prvodivizního Quick- Stepu, se dostal do rukou sportovního ředitele Reného Andrleho, bývalého profesionála. Brzy pod ním dosahoval na úspěchy při prestižních mezinárodních kláních kategorie do 23 let, ale startoval třeba i na Grand Prix Královéhradeckého kraje, kde skončil desátý za vítězným Petrem Vakočem.
Vůbec těch závodů v Česku absolvoval mladý Alaphilippe víc než dost, včetně Závodu míru do 23 let a etapového klání Czech Cycling Tour.
Dnes je jeho tehdejší šéf René Andrle sportovním ředitelem stáje Israel Cycling Academy, která se tlačí do první divize. Zpovzdálí sleduje, jak Alaphilippe, hvězda Quick- Stepu, obléká žlutý dres na největším cyklistickém závodě světa. A vzpomíná.
Kdo pro vás Juliana Alaphilippa tehdy před šesti lety objevil?
Jonas Molly, masér Quick-Stepu. Tvrdil nám: „Tenhle kluk bude dobrej, zkuste ho.“ Doporučil ho Lefeverovi, šéfovi Quick-Stepu, ale ten říkal: „No nevím.“ Ale zrovna vznikla naše farma, tak jsme ho vzali k nám.
Jak se vám zamlouval?
Julian? Vůbec neuměl jezdit na kole a já ho pak všechno učil. (směje se)
Dobře, teď vážně.
Pocházel z velké rodiny, má asi pět bratrů. Rodiče ho do závodění docela tlačili a on na ně vždycky hodně dal. Jezdil předtím za klub francouzské armády Armée de Terre, kde ho coby vojáka vycepovali. Byl až neskutečně cílevědomý, pravidelně si přidával tréninky. A z cyklokrosu perfektně ovládal kolo. Dělal pořád takové blbinky.
Například?
Třeba si někdo lehl na zem a Julian ho s kolem přeskakoval. Techniku měl excelentní. Také byl takticky vyzrálý, skvěle se pohyboval v balíku. Poznal, kdy musí být vpředu a kdy si může oddechnout vzadu.
A mimo trať? Jaký byl povahově?
Veliká citlivka. Jakmile udělal v závodě chybu, hrozně se všem omlouval. Když prohrál, bylo to pořád: „Sorry, René. Sorry, René.“
Takže jste s ním musel pracovat i jako psycholog?
On byl tehdy dost zamilovaný, měl holku, rozcházel se s ní a zase scházel, často ten vztah dost obrečel. Neuměl tyhle věci přecházet, aby si řekl: No tak jsme se rozešli, najdu si jinou. Dost se mi svěřoval, co ho trápí, byl hodně sdílný.
Kdy vás poprvé napadlo: Tenhle závodník roste pro worldtourový tým a skvělé výsledky?
Když vyhrál etapu Kolem Bretaně. Jel na 25. místě, propletl se v kopci celou skupinkou a na těžkém dojezdu byl první o tři metry.
  |
Už tehdy jste Lefeverovi, šéfovi Quick-Stepu, hlásil, že může být zajímavý pro první tým?
Ano, doporučil jsem ho jako specialistu na kopce dlouhé kilometr až tři kilometry. Na nich předváděl úžasnou výbušnost. Při závodě Kolem Durynska, jednom z největších etapáků kluků do 23 let, se sešla spousta budoucích hvězd včetně bratří Yatesů. A Julian zase vyhrál etapu, když odjel se Simonem Yatesem a porazil ho ve spurtu. Stal se u nás dvojkou týmu za Florianem Senechalem. Tehdy za nás jezdili i Patrick Konrad (loni v barvách Bory sedmý na Giru) a Petr Vakoč, byli jsme silní a všichni ti kluci se navzájem vytahovali nahoru.
Právě Vakoč, s nímž se Alaphilippe skamarádil, o něm nyní říká, že je pořád takové přerostlé dítě.
Jo, s tím absolutně souhlasím, Julian furt blbne, má rád srandu a umí si ji udělat i ze sebe. Neustále se hecovali s klukama, kdo předvede lepší kousek na kole.
V roce 2014 měl po přechodu do prvního týmu Quick-Stepu údajně problémy s řečí. Patricku Lefeverovi se nelíbilo, že se domluví jen francouzsky.
To úplně pravda není. U nás nejdřív Julian mluvil jen francouzsky, proto se Radka Maurová, která v týmu dělala PR, začala sama učit francouzsky. Dost mu pomáhala s překlady. Ale začal komunikovat i anglicky. Nebylo to úplně super, ale mluvil. Ačkoliv ve velkém mezinárodním týmu, jakým je Quick-Step, pak určitý rozdíl ve znalosti řeči mohl být znát.
Jak moc vás překvapilo, co dosud na letošní Tour předváděl? Hlavně v časovce a na Tourmaletu?
Už předtím jezdil krátké etapáky výborně, jenže pak vždycky v nějakém kopci zůstal viset. Teď se obrovsky zlepšil v dlouhých kopcích. Na Tour přijel s cílem obléct se do žluťáku a držet ho co nejdýl, což se mu splnilo. A tím, jak letošní ročník vykrystalizoval, že několik osobností se zranilo, Julianovy šance vzrostly. Kdyby tu byli Froome a Dumoulin, závodí se jinak. Bez nich a s nejistou Thomasovou formou má i Julian šanci. Teď je otázkou, jestli nebyl na Tour ve formě příliš brzy a jestli ho velké úsilí, které vynaložil v první polovině závodu na co nejčasnější získání žlutého dresu, nakonec nebude stát celkový titul.
.@alafpolak1 is 15 seconds behind the other GC contenders, but he pushes hard on the switchbacks. Allez, Loulou! #WayToRide #TDF2019 Photo: A.S.O. / Pauline Ballet https://t.co/SKXsTfNiiz
Stane se pro něj letošní rok zároveň popudem, aby se v budoucnu na celkovou klasifikaci Grand Tour zaměřil?
Myslím, že k tomu v Quick-Stepu směřují. Už předvedl, že s největšími hvězdami dokáže velké kopce jet. Navíc mě neskutečně překvapil vyhranou časovkou. Nemá problém s hlavou, umí číst dění v balíku, pozná klíčové úniky. To vše bude Juliana a jeho tým ponoukat k tomu, aby se na Grand Tour zaměřili.
Je to však klasikářský tým.
Jasně, zatím nebyli postaveni na takové závody. Teď aspoň nechali při Tour orazit Enrika Mase (poté co Mas, druhý cyklista z minulé Vuelty, vypadl z popředí pořadí). To aby měl Julian v Alpách někoho k ruce. A pokud příští rok dostane k sobě dalšího vrchaře, může to být velký rozdíl.
Co by měl pro budoucí úspěchy na Grand Tour udělat on sám? Shodit ještě nějaké kilo?
Julian je hodně hubený (173cm/62 kg). Quick-Step musí ze svých dat vyčíst, jestli by mu to svědčilo. Je otázkou, na čem by ještě měl zapracovat. Letošní Tour jel zatím bez výraznější krize, jen ve druhé pyrenejské etapě šel lehce za hranu. Tím jeho cena výrazně narůstá. Jen si to vezměte: kromě toho, že vyhrává největší klasiky, by byl schopný vyhrát také Grand Tour. A jak ho znám, on za tím půjde.
