Hned po dojetí jízdy jste na ledu vyplázla jazyk. Šlo o gesto úlevy? Nebo jste tím dávala najevo: Mám toho dost?
Spíš jsem tím chtěla vyjádřit, že šlo o můj zatím nejlepší program v sezoně a že jsem si tu jízdu užila. Žádný sportovec se nedokáže hned po zranění vrátit do formy, v jaké byl předtím. Snažím se posouvat postupně, protože se nechci opět zranit.
Kolik měsíců plného tréninku máte v sezoně za sebou?
Zhruba tři nebo čtyři. Až po Vánocích jsem mohla začít s přípravou naplno.
To je hodně málo.
Je. Ale jinak to nešlo, musela jsem se s tím poprat.
Teď vám dodal sebevědomí zdařilý trojitý lutz v úvodu jízdy?
Nejen ten. Všechny tři první skoky mi zvedly náladu do další části programu. Celkově mě ta jízda vážně bavila od začátku do konce.
Eliška Březinová
Z prvků, které se nepovedly, vás nejvíc mrzí pád při rittbergeru?
Přesně tak. Na konci jízdy jsem potom ještě udělala dvojitý salchow místo trojitého, ale to už vám takhle ke konci někdy uletí.
Ve druhé polovině programu jste ztrácela rychlost. Také to mohlo být způsobeno tím, že jste kvůli nedostatku tréninku nestihla nabrat fyzičku?
Nemyslím si. Spíš jsem jela pomaleji, protože jsem se hodně soustředila na ty skoky.
Uvědomujete si, že v 23 letech jste v Grazu jednou z nejstarších závodnic v kategorii žen?
Jo, z 37 holek je tady zhruba polovina startovního pole patnácti- nebo šestnáctiletá. Jde o zvláštní situaci, ale na druhou stranu, Carolina Kostnerová jezdila i ve třiceti a stále není jisté, jestli se ještě jednou nevrátí. Je otázkou, jestli je lepší být v patnácti v top formě a v sedmnácti pak muset končit, nebo vydržet patnáct let ve špičce jako Carolina.
Jak se mezi všemi těmi mladičkými soupeřkami cítíte?
My, starší krasobruslařky mého věku si občas říkáme, že si tu připadáme jako babičky. Ale jak si potom musí připadat právě ta Carolina? Bojujeme s tím, snažíme se, aby se náš sport pořád udržel v ženském provedení a ne jen v tom patnáctiletém. Pořád je nás dost, které dokazujeme, že i po dvacítce se dá ženské krasobruslení dobře zvládat.
Alexej Jagudin propaguje představení Louskáček na ledě (zleva Eliška Březinová, Alexej Jagudin, dcera Vlaďky Erbové)
V létě bude mezinárodní unie ISU rozhodovat o návrhu, aby byla navýšena věková hranice pro vstup do kategorie žen z 15 let na 16 nebo na 17. Nejspíš byste hlasovala pro její navýšení, že?
Asi by to tak bylo spravedlivější. Když holky už v patnácti skáčou čtveráky, nedovedu si představit, kolikrát při nich předtím musely v tréninku spadnout, než se je naučily. Musíme brát v potaz, že stále mají přece jen dětská tělíčka. Ve dvaceti se mohou dostat i do stavu, že třeba budou rády, že vůbec chodí.
Proto, že v patnácti letech se jejich těla stále vyvíjejí a nápor čtverných skoků je na ně příliš?
Ano. Vždyť my stále ani nevíme, co s nimi ta nálož čtveráků provede. Až za nějakých pět let zjistíme, jak na tom současné patnáctileté zdravotně budou.
Už na přelomu 20. a 21. století zde byla éra patnácti- a šestnáctiletých vítězek v čele s tehdy mladičkou Kwanovou, Lipinskou nebo Hughesovou. Potom se však situace opět změnila a prosazovaly se mnohem starší závodnice.
Ale hlavně se tehdy ještě neskákaly čtveráky. Trojité skoky se u mladých ještě dají zvládat, ale trénovat čtveráky ve třinácti, čtrnácti letech, to musí být milion pádů. Přitom když se na ty holky podívám, jsou kost a kůže. Někdy nechápu, že jejich těla ještě vůbec drží pohromadě.
