Až se chce říci, že si na takové komplikace vlastně už zvykli. „Je to možné,“ pousměje se Veronika Vítková.
„Beru to s nadhledem. Už mě snad ani nic nemůže rozházet,“ povídá Ondřej Moravec.
Na sklonku kariéry jsou jejich těla opotřebovaná, imunita oslabená. Ale ještě se nechtějí vzdát. Ještě bojují.
Veronika Vítková si naději na další medaili odstřelila na poslední střelbě.
„Teď už mám náladu o kus lepší než v průběhu léta, protože poslední čtyři týdny se zase cítím jako sportovec,“ říká Vítková. „Zase můžu fungovat a odvádět práci, na kterou jsem byla zvyklá.“
Její předchozí vleklé onemocnění bylo jako už mnohokrát v minulosti poněkud tajemné - a i pro lékaře obtížně uchopitelné.
„Pořád jsem byla strašně unavená a měla i dýchací potíže,“ líčí. „Špatně jsem reagovala na vyšší zátěže. Těžší trénink mě hned natolik odrovnal, že jsem pak dva dny nebyla schopná trénovat, než jsem mohla znovu začít.“
Ještě začátkem října hrozilo, že vůbec do sezony nevyběhne.
Ale znenadání, stejně jako ji nemoc v létě přepadla, v říjnu opět odezněla. „Najednou se to zlomilo a poslední dobou se držím. Za čtyři dny jsem zvládla tři těžké tréninky,“ raduje se.
Když ještě byla Veronika Vítková v červenci zdravá a mohla se bez obtíží připravovat, zdolávala i norské skály:
Ondřej Moravec měl naopak během přípravy jasno, která část jeho těla právě nefunguje a z jakého důvodu. A bylo toho vážně dost.
Od poloviny května mu lékaři jakoukoliv fyzickou zátěž zakázali, protože jeho organismus napadl cytomegalovirus, který způsobil zánět jater. Trénovat proto začal až v srpnu.
„Pak jsem měl pro změnu problémy s ramenem, kolenem, kotníkem a několik viróz,“ popisuje s poněkud flegmatickým tónem v hlase. „Jakmile jsem znovu začal a chvíli trénoval, zase se něco pokazilo, pořád dokola. Problémy s kolenem a ramenem byly z opotřebovaného těla. A co se týče mého zvrtnutého kotníku... To máte tak. Dlouho kvůli zraněním nic neděláte, pak se do toho hurá pustíte a trochu ten trénink přeženete.“
Po své zatím poslední viróze si nyní na začátku soustředění v Norsku libuje: „Že jsem momentálně 14 dní v kuse zdravý, je pro mě úspěch.“
Finále Světového poháru v Chanty Mansijsku, sprint žen: Veronika Vítková.
Je trojnásobným olympijským medailistou ze Soči 2014 a pětinásobným z mistrovství světa. Ještě předloni slavil ve vytrvalostním závodě v Hochfilzenu stříbrnou medaili.
On i Vítková se dvanáctkrát za kariéru probili po individuálních kláních na stupně vítězů v závodech Světového poháru.
Oba zářili také ve štafetách, společně oslavovali zlato ve smíšené štafetě na světovém šampionátu v Kontiolahti 2015, ze stejné disciplíny mají i olympijské stříbro a světový bronz.
Vítková se navíc v poháru v letech 2014 až 2018 čtyřikrát umístila v Top 10 celkového pořadí, před čtyřmi lety dokonce čtvrtá.
Ale s jakými cíli vstupují do sezony nadcházející?
Prozatím to od nich slyšet nechtějte.
Veronika Vítková na střelnici.
„Teď se zatím jen těším na lyže,“ sděluje Vítková. „Střelecky jsem se v přípravě i navzdory zdravotním problémům cítila velmi dobře, padalo mi to a padá to pořád. Snad u toho zůstanu.“
A ten běh... „Uklidňuju se, že když teď udělám pár kvalitních tréninků, tak mi pomůže, kolik toho mám za všechna ta léta natrénováno.“
Moravec se zatím úvahami o závodech a výsledcích vůbec nechce zatěžovat. „Řekl jsem si, že nic, co je dál než zítřek, mě nezajímá. Takové uvažování je pro moji psychiku momentálně asi nejlepší.“
Jelikož je realistou, nenamlouvá si, že letní manko nebude znát.
„Vím, že s tím málem, co jsem dosud natrénoval, jednoznačně nemůžu vydržet celou sezonu. S dvouměsíčním tréninkem neobjedete čtyři měsíce závodů. Ale když chvíli mohu trénovat normálně, mám pocit, že to pořád má smysl.“
Nabízí se varianta, že se soustředí pouze na některé vrcholy sezony a určitá pohárová kola vynechá.
„O tom samozřejmě uvažuju,“ říká. „Jenže není to pokaždé jednoduše proveditelné. Ideální by bylo, kdybych byl v týmu snadno nahraditelný. Ovšem pokud budu na štafetu potřeba, některé závody prostě budu muset jet proto, aby tým ve štafetách neztrácel body do národů.“
Vzápětí pohodí hlavou: „Ale body je ještě předčasné řešit, ještě se nezačalo.“
Světový pohár odstartuje 1. prosince ve švédském Östersundu. Snad i s kompletní českou špičkou. Dlouhodobé marody Vítkovou a Moravce, kteří jsou momentálně naštěstí provozuschopní, nyní vystřídal na soupisce nemocných Michal Krčmář.
