V hongkongské zoo se po deseti letech úspěšně pářily pandy, šance na nový přírůstek je reálná |
Život v karanténě se všemi svými náležitostmi – měřením teploty, striktními příděly jídla a nošením respirátoru – připadal zkušené reportérce jako podivný mix vězení, školy a letního tábora.
Ačkoliv Hongkong bojoval s koronavirem již od ledna, až do března úřady tvrdily, že mají situaci pevně v rukou. Nakažených za den nepřibývalo víc než 10. Zdálo se, že rychle zavedená opatření zabrala a že populace vyzbrojená rouškami a dezinfekčními gely si bude moci oddychnout, uvádí Mulhollandová.
Jenže jakmile se začaly znovu otevírat restaurace, kanceláře a ostatní veřejné prostory, začaly se opět šířit obavy ze zhoršování situace. Ty se ukázaly jako odůvodněné, neboť k mírnému nárůstu od té doby skutečně došlo, i když na rozdíl od Česka či Rakouska je tamní počet nemocných stále v nízký. V Hongkongu žije zhruba 7,5 milionu lidí. Statistický web Worldometers k 11. dubnu eviduje ve městě tisíc nakažených a 4 mrtvé.
koronavirus Hongkong  |
Novinářka se dostala do hledáčku úřadů ve chvíli, kdy její dva přátelé byli pozitivně testováni. Sama prý nepociťovala žádné příznaky. „Hygienici si však usmysleli, že jsem byla vystavena dostatečnému riziku na to, aby mě vzali do izolace a pozorovali mě. Mé přátele, kteří procházeli pouze lehkou formou nemoci covid-19, odvezli do nemocnice na léčbu a testování a paradoxně všem ostatním, se kterými přišli do styku, dovolili preventivní karanténu v jejich domovech,“ sděluje Mulhollandová.
Žluté hory zaplavilo 20 tisíc turistů. Lidé v Číně hromadně vyrážejí ven, strana je kárá |
Úředníci jí řekli, aby si sbalila batoh na neurčitě dlouhou dobu. Pak prožila týden v domácí izolaci bez toho, aby ji někdo informoval, kdy pojede do karanténního tábora. „Denně jsem telefonovala s úřady, vždy mi sdělily tu samou věc. Existuje pořadník, jste na něm, ale stejně tak je na něm mnoho dalších lidí, takže nelze říci, jak dlouho budete čekat.“
Přátelé jí zatím z nemocnice posílali videa s jídlem, které servírovali. Její izolace byla ještě ztížená přítomností spolubydlící, od které se také musela držet tak daleko, jak to jen šlo. „Skončily jsme u toho, že jsme vstávaly jen proto, abychom si vyzvedly donášku jídla. Na záchod jsme chodily v rukavicích a rouškách a dezinfikovaly jsme všechno, čeho jsme se dotkly,“ popisuje.
„Takže když mě nakonec vyzvedl minibus, aby mě převezl do izolace na jiném místě, byla vlastně docela úleva otevřít vchodové dveře zdravotníkovi, který na sobě měl kompletní ochranný oděv,“ říká. Za znepokojených pohledů ostatních obyvatel domu novinářce změřili teplotu a vyvedli ji do nepříliš prostorného vozu, kde již seděly další dvě osoby. „Cestou do kempu jsme nabírali ještě další pasažéry, což se jevilo jako překvapivě laxní přístup hraničící až s pokrytectvím vzhledem k nařízenému sociálnímu distancování,“ uvádí Mulhollandová.
Hongkong kvůli koronaviru zakázal setkávání více než čtyř lidí, občané se bojí potlačování disentu |
Po dlouhé jízdě nočním Hongkongem se příjezd do tábora zdál už dočista jako z filmu. „Procházeli jsme dalšími kontrolami a opět nám byla měřena teplota, poté jsme byli soustředěni do místnosti, kde nás čekal uvítací brífink v kantonštině a angličtině,“ líčí své zážitky. Jádrem sdělení podle ní bylo, že obyvatelé kempu dostávají jídlo 3x denně, 2x denně probíhá kontrola teploty a pokud budou pociťovat zhoršení zdravotního stavu, mají volat na dané telefonní číslo. Nejhorší pro reportérku byl fakt, že doba izolace trvala 2 týdny, tedy bylo jasné, že své třicáté narozeniny stráví v karanténě.
Prázdninový kemp předělaný na karanténu
Tábor vypadal zcela jinak, než jak si ho novinářka představovala. „Očekávala jsem na základě zhlédnutých videí prázdné pokoje, děravé toalety a mříže na oknech. Když nás ale vedli podél řady identických chatiček a dostala jsem své klíče od jednopokojového království, cítila jsem se vlastně podobně jako první noc na vysokoškolské koleji. Nový nábytek v pokoji na sobě ještě měl visačky z Ikey a vše vonělo dezinfekcí. Uvítací balíček obsahoval nudle, šampón, zubní pastu, fén, kartáček a kelímek.“
Ve věku 103 let se stařence z Wu-chanu podařilo porazit koronavirus. Léčila se pouze 6 dnů |
Dostala se do tábora Lei Yue Mun Park, který leží na východě hongkongského ostrova. Běžně kemp slouží jako rekreační areál, dokonce jediný vlastněný státem v Hongkongu. Před navrácením metropole pod čínskou správu využívali prostor jako kasárna britští vojáci.
Dalším překvapením dle Mulhollandové byla možnost chodit volně – samozřejmě s rouškou – kolem okolních chat, aby se člověk mohl nadýchat čerstvého vzduchu a zacvičit si. Obyvatelům tábora bylo dovoleno i normálně se bavit mezi sebou, ačkoliv cedule je zrazovaly od postávání a klábosení ve větších hloučcích. Tak se novinářka seznámila s dalšími lidmi obývajícími nedobrovolně dočasné útočiště: s barmanem, letuškou a párem seniorů. Tábor by mohl pojmout až 130 lidí, většinou byl však plný zhruba z poloviny.
In HongKong, govt is sending traced contacts of COVID19 to a quarantine camp for 14days. The camp is made up of one man rooms with 3meals a day & regular temperature checks. This crisis is providing a new lense through which the world views how countries manage themselves. pic.twitter.com/7pF4jcFv4n
— Ayò Bánkólé (@AyoBankole) April 10, 2020
Po týdnu ji prý překvapilo, jak se život i v něčem tak zvláštním, jako je karanténní tábor, zaběhl do rutinních kolejí. Co se jídla týče, vždy šlo o nějakou variaci rýže, těstovin či nudlí. Po určitém čase stráveném v Hongkongu si dle novinářky člověk zvykne i na to, že zdejší ubytování klasicky sestává pouze z jedné místnosti, takže kemp nebyl žádnou extra výjimkou. A ačkoli nekonečné hovory s doktorem a zdlouhavé měření teploty mohly občas působit otravně, nakonec šlo jen o zajištění zdraví.
V Hongkongu kvůli koronaviru posílají do karantény i psy. Lidé svým mazlíčkům navlékají roušky |
Povoleny byly i zásilky, takže kolegové jí zaslali balíček se sladkostmi a také přístroj na lepší zachycení signálu WIFI, protože ten dost kolísal. Před eskapádou v Hongkongu novinářka pracovala z domova již 3 měsíce, takže ani práce z kempu pro ni nebyla něčím novým.
„Navzdory tomu, že jsem ze všech svých přátel podstoupila nejdelší a nejneobyčejnější karanténu, byla jsem posléze testována negativně. Jsem vlastně ráda: nemusela jsem si projít nemocnicí, táborové podmínky nakonec nebyly tak zlé a dostala jsem nespočet povzbudivých zpráv od své rodiny, přátel a kolegů. Ačkoliv jsem tedy trávila své kulatiny sama, rozhodně jsem se necítila osamocena.“
Pevninská Čína hlásí 30 nových případů nákazy, země uctila ‚mučedníky, kteří položili život v boji proti epidemii‘ |
„Moji známí v západním světě byli tímto postupem zmateni. Pokud by se domnívali, že by mohli být pozitivní, pravděpodobně by se sami izolovali doma, pokud by si tedy jejich zdravotní stav nežádal pobyt v nemocnici. Naopak zdejší postup – být uzavřen ve státním zařízení jen proto, že existuje riziko, že bys možná mohl být nakažený – se jim zdá jako nadbytečná opatrnost.“ Podle Mulhollandové to však pouze svědčí o tom, jak moc se hongkongské úřady snaží zabránit případům nákazy, kterou dovezou cestovatelé z jiných koutů světa.
Hongkongu je podle ní každý infikovaný – ačkoliv není v rizikové skupině a neprojevuje silné příznaky nemoci – převezen do nemocnice. Lidé, co se sami izolují doma, musejí nosit náramky, které snímají jejich polohu. Tato kombinace rázné role státu a širšího společenského tlaku by mohla sehrát modelový příklad pro ostatní země, které po kompletním uzavření se světu pomalu uvolňují své restrikce. Každopádně je nyní složité určit, které změny přetrvají a stanou se součástí našeho každodenního života, a které ne, uzavírá novinářka a producentka Mulhollandová.
