Když Roman Melnikov před osmnácti lety opustil Darasun, městečko v ruském Zabajkalském kraji, málokomu chyběl. Soud ho poslal za mříže poté, co ubil návštěvníka kavárny. V únoru ale úředníci přivezli Melnikova zpět, respektive jeho tělo. Muž padl na ukrajinském bojišti.
Obyvatele šestitisícového Darasunu poté s hrůzou sledovali, jak ruská armáda Melnikovovi uspořádala pohřeb s poctami, včetně čestné stráže. Část nákladů na ceremonii musela zaplatit místní správa. „Co se to děje? Trestanec, který šel bojovat jen proto, aby se dostal z vězení, je najednou hrdina? Jsme v šoku. Svět se obrátil vzhůru nohama,“ řekla stanici Rádio Svobodná Evropa (RFE) obyvatelka, jež si přála zůstat v anonymitě.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Melnikov patřil k desítkám tisíc ruských vězňů, které na Ukrajinu naverbovala žoldnéřská Wagnerova skupina výměnou za milost. Ruští trestanci se v posledních měsících zapojili zejména do bojů u východoukrajinského města Bachmut, kde Moskva utrpěla těžké ztráty.
Kreml za třináct měsíců invaze přiznal celkem šest tisíc mrtvých. Fakt, že ruská armáda pohřbívá lidi v tak odlehlých místech, jako je Darasun, ale nahrává odhadům západních analytiků, že mrtvých a raněných ruských vojáků bude mnohem více. Podle USA to může být až 200 tisíc.
„My si Melnikovovo hrdinství dobře pamatujeme. Loupeže, krádeže, dokonce málem uškrtil svou partnerku,“ řekl RFE anonymně další obyvatel.
Melnikovův pohřeb si vyžádala jeho sestra Olga, která svého bratra označila za „hrdinu“. Když přišla za místní správou, jestli se pohřeb může odehrát ve zdejší obřadní místnosti, úředníci ji odmítli s tím, ať ceremonii udělá venku. Melnikovová proto vzbudila rozruch na sociálních sítích a zalarmovala gubernátora. Lokální úřednici nakonec museli ustoupit.
„Nevím, proč s tím ostatní sousedé nesouhlasili. Šel nás chránit. Bojovat do jiné země, aby na nás nezaútočili. Nemyslím si, že by se Ukrajinci dostali do Zabajkalí, ale do Moskvy možná ano,“ prohlásila Melnikovová.
„Tohle je vzor hodný následování?“
Podobný případ se odehrál také v nedaleké obci Makavejevo s pěti tisíci obyvateli. Koncem února sem ruská armáda poslala rakve s ostatky dvou místních mužů – Dmitrije Filipova a Sergeje Slepučina. Také oni na Ukrajinu odjeli z věznice. A také zde lidé přistupovali k jejich pohřbům s nelibostí.
„Místní vojenská komise nechtěla mít s pohřbem nic společného. Vím, že v Kursku komise pohřby wagnerovců částečně dotuje, tak proč je to tady jinak,“ hněvala se podle RFE Filipovova teta.
Podobně jako v Darasunu, ani zdejším obyvatelům Filipov se Slepučinem nechyběli. První si odpykával trest za sérií loupeží, druhý seděl za loupeže a dvě přepadení. Příbuzní obou padlých trestanců si však nakonec prosadili armádní pohřeb na místní škole a za přítomnosti žáků.
„Moje děti chodí do této školy. Co je to za vzor, že ctíme vězně? Nechci, aby si děti myslely si, že tohle je správná životní cesta – loupeže, opilství, vězení, válka,“ popsala anonymně obyvatelka Makavejeva. „Byla to noční můra, vidět pohřeb odsouzenců s vojenskými poctami. A my jsme za to museli zaplatit. Škola potřebuje opravit a naše lokální muzeum se rozpadá, ale ne, my musíme platit pohřby s čestnou stráží vězňům,“ dodala.
„Nakonec bylo rozhodnuto o kompromisu s příbuznými. Někteří obyvatelé byli nespokojení, neboť takové výdaje nejsou zahrnuté v našem rozpočtu. Hroby si příbuzní koupili sami, ale vlajky a všechno ostatní se muselo koupit z rozpočtu obce,“ uvedla správkyně Makavejeva Taťána Žuravljová.
Pohřeb padlých wagnerovců nesli s odporem také obyvatelé obce Bakinská v Krasnodarském kraji, která nechtěla na jejich těla poskytnout místo na hřbitově. Spor eskaloval natolik, že wagnerovci vyhrožovali místním úředníkům násilím. Žoldáci si nakonec vymohli tolik hrobů, kolik potřebovali. „Přinutili jsme tyto podřadné lidi, kteří se schovávali ve svých kancelářích, aby udělali, co jsme chtěli,“ prohlásil zakladatel Wagnerova uskupení Jevgenij Prigožin.
