Po Kjótu 1997, Kodani 2009 a Paříži 2015 přichází Glasgow 2021. V pořadí šestadvacátá Konference OSN o změně klimatu má ambici dále zpřísnit závazky k omezení emisí oxidu uhličitého (CO2) ze strany hlavních znečišťovatelů. Jednat se bude o mechanismu tzv. trhu s uhlíkem a také o způsobu, jak v chudších státech zmírnit ekonomické dopady často nákladných klimatických opatření.
Původně se konference, často označovaná akronymem COP26, měla konat loni, byla však o rok odložena kvůli koronavirové pandemii. Akci spolupředsedají Spojené království a Itálie.
  |
Mezi vědci existuje většinová shoda o tom, že aby se podařilo předejít katastrofálním důsledkům globální změny klimatu, jako je vzestup hladiny oceánů či častější výskyt extrémních meteorologických jevů, je nutné udržet globální růst teploty na Zemi pod hranicí jeden a půl stupně Celsia. Vědecké prognózy přitom ukazují, že datum, kdy by této kritické hranice mohlo být dosaženo, se nebezpečně přibližuje – podle poslední zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) by k tomu mohlo dojít již kolem roku 2030.
Na tom, že klimatická změna postupuje rychleji než kdy jindy v minulosti a že k ní výrazným způsobem přispívá lidská činnost, zejména spalování fosilních paliv, se dnes shodnou prakticky všichni odborníci.
Peníze pro chudé státy budou později
Právě vědomí nepříjemně rychle „tikajících hodin“ by v Glasgowě mohlo přispět ke snazšímu přesvědčení těch států, které se dosud k ohledům na globální klima stavěly spíše vlažně, že je třeba učinit radikální řešení. Alespoň v to doufají aktivisté napříč planetou stejně jako klimaticky zodpovědné státy.
Skylla a Charybda. Ohrožuje nás změna klimatu i její odvrácení |
Nicméně dění posledních dnů před začátkem konference ukazuje, že procházka růžovým sadem to rozhodně nebude. Optimismus nabourala před několika dny informace, že ekonomicky vyspělé země nebudou s to dostát dvanáct let starému závazku, totiž každoročně přispívat rozvojovým zemím úhrnnou částkou 100 miliard dolarů (asi 2,2 bilionu korun) na boj se změnami klimatu.
„Bohužel bohaté státy nejsou schopny splnit, co slíbily,“ řekl v pondělí podle serveru Politico Jochen Flasbarth, sekretář německého ministerstva životního prostředí. Vyspělý svět bude prý schopen závazek naplnit nejdříve v roce 2023.
Finanční pomoc byla původně plánována na období 2020 až 2025 a je určena hlavně zemím, které jsou kvůli své poloze či přírodním podmínkám zvlášť zranitelné vůči klimatickým změnám. Patří mezi ně vedle nízko položených a málo zalidněných ostrovních zemí, jako jsou Maledivy či Mikronésie, i hustě osídlené státy typu Bangladéše, Vietnamu či Nigérie. Tam jsou kvůli vzestupu hladiny oceánů reálně ohroženy stamiliony lidí.
Australské prázdné sliby
Skeptické ohlasy vyvolalo oznámení australského premiéra Scotta Morrisona o tom, že jeho země – podle objemu vyprodukovaných skleníkových plynů na obyvatele jeden z nejhorších znečišťovatelů na světě – hodlá dosáhnout tzv. klimatické neutrality v roce 2050.
Ve stínu zemětřesení na trzích. Načasování klimatické konference nemohlo být horší |
Austrálie se tím sice, jako poslední významná země Západu, alespoň přihlásila ke konkrétnímu cíli, podle mnohých jde ale jen o pouhé plácnutí do vody. Ministerský předseda totiž jedním dechem dodal, že to neznamená, že by Austrálie měla v dohledné době přestat ve velkém spalovat uhlí, a ani neuvedl, jakým způsobem by se jeho země (která dosud v přechodu na zdroje obnovitelné energie udělala jen velmi málo) k deklarovanému cíli měla dostat.
„Morrisonova představa, že nás k uhlíkové neutralitě dovedou ‚nové technologie‘ bez nutnosti zásadních strukturálních reforem je nesmyslná, tak to nefunguje. Konkrétního jsme se nedozvěděli vůbec nic,“ napsal hlavní komentátor listu The Sydney Morning Herald David Crowe.
Překážkou pro úspěch konference COP26 může být i slabší předjednání klíčových témat než bývalo zvykem při minulých „přelomových“ klimatických summitech.
„Před pařížskou konferencí probíhala až dvoutýdenní přípravná jednání v jednotlivých sekcích, letos nic takového není. Na všechny účastníky to bude klást větší nároky, budeme muset být flexibilní,“ řekl televizi al-Džazíra Lee White, ministr životního prostředí Gabonu – státu, který na glasgowském summitu bude předsedat skupině vyjednavačů všech afrických států. „Nesmíme selhat. Pokud bychom neudělali nic nebo jen málo, Afrika by byla klimatickými změnami zasažena nejvíce ze všech kontinentů s devastujícími důsledky jako jsou hladomory a války,“ uzavřel White.
