Dilema okolo jaderné energetiky dnes rozděluje Evropskou unii. Dobře je to vidět na návrhu předpisu doplňujícího takzvanou taxonomii, která se týká plynových a jaderných elektráren. Taxonomie je evropský klasifikační systém, který pomáhá investorům určit, co je enviromentálně udržitelné, což mimo jiné znamená, že to nezpůsobuje škody na životním prostředí a nenarušuje snahu omezit vypouštění skleníkových plynů. Také podporuje přechod ke krokům zabraňujícím změně klimatu.
Evropský uprchlický rébus. Jak má Unie naložit s běloruským nátlakem a dá se z celé situace poučit? |
Evropská komise dlouho váhala, zda do ní mezi „zelené“ zdroje zařadit i jádro, ale nakonec to na přelomu roku udělala, byť dočasně a za velmi přísných podmínek. Například stavba nové jaderné elektrárny bude spadat pod „zelené“ investice v taxonomii jen tehdy, bude-li mít vydané stavební povolení do roku 2045, do roku 2050 pak bude potřeba vybudovat dlouhodobé úložiště nukleárního odpadu, který produkuje.
I tohle okamžitě vyvolalo protesty Rakouska a Německa, které jsou proti jaderné energii, protože se část jejich obyvatel bojí možných havárií jaderných elektráren a z toho důvodu považuje jejich pouhou existenci za neakceptovatelné riziko. Rakousko dokonce hrozí Evropské komisi žalobou, se kterou s největší pravděpodobností neuspěje. Stejně tak je nepravděpodobné, že by tyto země dokázaly získat v Radě EU kvalifikovanou většinu, tedy že by „proti jádru“ hlasovali představitelé dvaceti zemí nebo že by to zamítl Evropský parlament. Naopak značný jásot začlenění nukleárních elektráren mezi „zelené zdroje“ vyvolalo ve Francii a zejména u nás. Jenže není moc proč jásat. Jde o kompromis mezi jadernými a protijadernými státy, který nakonec nevyhovuje zcela nikomu.
„Samotný fakt, že se v taxonomii začala zmiňovat možnost využití jaderné energetiky, je dobře. Jen mám obavy, jaké budou dodatečné podmínky – parametry využití jádra. V nich totiž může být skryt těžký problém, který povede ke znemožnění nové výstavby. Tyto omezující podmínky mohou vycházet ze snahy hledání kompromisu, vyhovět všem – povolit, ale zkomplikovat,“ vysvětluje to europoslanec Evžen Tošenovský zvolený za ODS a zastupující v Evropském parlamentu skupinu Evropských konzervativců a reformistů.
Navíc taxonomie má být jakýmsi vodítkem pro soukromé investory a „zelenost“ investic může v některých případech v budoucnu zlevnit půjčky na ně. V určitých případech, byť to tak původně nebylo zamýšleno, se bude používat i jako měřítko „zelenosti“ investic i při využití části peněz z evropských fondů. Vzhledem k odporu Německa jako největšího přispěvatele do evropského rozpočtu ale nelze očekávat, že by Evropská unie financovala ze společných peněz stavbu jaderných elektráren.
Navíc o energetické politice si rozhoduje každý stát sám a na stavbu jaderných elektráren se mnohem častěji než soukromé peníze používají státní prostředky, respektive stát si na stavbu jaderných elektráren půjčuje či za půjčky dává nějaké záruky, popřípadě garantuje návratnost investice. Pak jde o půjčku státu, tedy v taxonomii nikoliv půjčku na jadernou elektrárnu, a nebo jde o tak jistou investici, že se jí rád ujme někdo, komu by případná „nezelenost“ investice v taxonomii nevadila.
Evropu čeká další vyděrač. Erdoganovo Turecko si kvůli migrantům začne brzy klást podmínky |
Změna v taxonomii tak nejspíš nevyvolá evropský atomový boom, který by nahradil uhelné, anebo dokonce plynové elektrárny. Mimo jiné i proto, že výstavba jaderných elektráren je drahá (i proto, že se jich nestaví moc) a kapacit na jejich výstavbu není nadbytek. Evropa se tak ještě poměrně dlouhou dobu bude zřejmě spoléhat na špinavější zdroje, zejména na plyn.
Změnu by pak mohly přinést nové technologie, případně výroba vodíku využitelného pak v autech i elektrárnách za pomoci levné elektřiny s téměř nulovou cenou vyráběné hromadně ve výkonových „špičkách“ ve větrných a slunečních elektrárnách, případně nové bezpečnější a údajně levnější malé modulární jaderné elektrárny. Tedy pokud se Evropa nakonec nerozhodne rezignovat na své zelené plány a nedá naopak zelenou zrychlení globálního oteplování.
Tento článek je součástí autorského seriálu EU v době covidu.
