Kdyby hrstka zodpovědných novinářů čas od času nepřesvědčila své nadřízené, aby jim dovolili nacpat do novin něco z oblasti lidských práv, asi by jméno Anny Politkovské upadlo v zapomnění.
Seriózní Kommersant se opět k vraždě nejslavnější ruské novinářky, kritičky Putinova režimu a válečné reportérky, vrací v článku „Případ Anny Politkovské překročil veškeré hranice“. Výslechy nových podezřelých, mimochodem bývalých důstojníků bezpečnostních složek, jsou u konce. Především exnáčelník oddělení operativního vyšetřování moskevské Správy vnitřních věcí plukovník Dmitrik Pavljučenkov, který velel kriminální skupině nájemních vrahů, vnesl do věci hodně jasno.
Ovšem za vzornou spolupráci s bývalými kolegy mu leccos možná bude odpuštěno. „Objednatel vraždy je podle Vyšetřovacího výboru Ruska podnikatel Boris Berezovský“, píše Kommersant. Naznačuje, že může jít i o svéráznou odplatu oligarchovi, který uprchl před lety do Velké Británie a pokračuje odtud v ostré kritice Putinovy vlády, podobně, jako to dělala Politkovská, ovšem z méně bezpečné Moskvy. Svědectví ale „hrají“ jasně proti němu. „Podle verze, kterou Dmitrij Pavljučenkov sdělil vyšetřovatelům, rozhovory o přípravě vraždy Anny Politkovskoj vedl Lom-Ali Gajtukajev (Čečenec obviněný z vraždy, pozn. red) na Ukrajině, protože předpokládaný zákazník měl v tu dobu zákaz vjezdu do Ruska“. Zpočátku prý klient dobře platil pouze za sledování novinářky. Ale v jednu chvíli přišel příkaz zlikvidovat ji nejpozději 7. října 2006, kdy má narozeniny Vladimír Putin, a nejlépe právě v tento den. Tak se stalo. Plukovník Pavlkučenkov, důstojník ruské milice, měl na „úspěchu“ akce lví podíl. To jeho podřízení na jeho příkaz zjistili, kde novinářka, bydlí, kdy se vrací domů, jaké má zvyky a tedy kdy bude nejvhodnější na ni vystřelit. PŮVODNÍ ČLÁNEK NEJDETE ZDE
„Pil jsem, piju a budu pít,“ je skoro až tradičně znějící titulek v ruských novinách „Novyje Izvestija“. Autoři stati tvrdí, že problém opilství se opět vrátil do sportu. List popisuje smutný případ výborného volejbalisty Alexeje Spiridonova, který v tyto dny se zoufalstvím v očích sleduje v televizi mistrovství Evropy v ČR a Rakousku. Jeho z ruského reprezentačního týmu vyloučili – byl neustále opilý. Údajně není sám, kdo se během přípravy na významné utkání posilňuje nejen kliky. Ovšem poprvé následoval tak tvrdý trest. „To nejde, aby sportovec čtyři dny v týdnu trénoval a tři pil,“ prohlašuje v článku generální ředitel Ruské federace volejbalu Alexandr Jaremenko. Někteří sportovci ale praxi, kdy se po zápase oslavuje „tvrdšími“ nápoji než limonádou, obhajují. Poukazují třeba na anglické fotbalisty. Tony Adams prý za hodinu zvládnul dva litry piva a za večer 10 litrů! Nezapomenutelný ale přece jen zůstává „ruský případ“ atleta Ivana Uchova. Před třemi lety si před závodem v Lausanne smíchal energetický nápoj s vodkou, a když se pak pokoušel soutěžit, vypadal jako parodie na skokana do výšky. Na internetu se video, ve kterém hrál hlavní roli, drželo dlouho na špici. CELÝ ČLÁNEK NAJDETE ZDE
O havárii letadla jak-42 se pomalu přestává psát – nakonec i tuhle megakauzu stihne osud, jako všechny ostatní. Upadne v zapomnění a přebijí ji jiná dramata. Tématu se ale stále drží dobře informovaný „Moskevskij komsomolec“. Tvrdí v titulku článku, že „O příčinách katastrofy jak-42 se ví, ale všichni mlčí“. A to přesto, že prezident Dmitrij Medveděv přikázal vyšetřovat případ veřejně! Jenže dodnes není jasné, zda někdo provedl analýzu krve posádce,“ zlobí se list. Cituje i odborníky, kteří zpochybňují verzi o zatažené ruční brzdě, se kterou mimochodem jako první s odkazem na dobře informované zdroje přišel právě „Moskevskij komsomolec“. Nyní smutně konstatuje: „Při takové otevřenosti a publicitě se pravdu možná nikdy nedozvíme“.
VÍCE SE DOČTETE ZDE
