Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Chvála české kuchyně. Proč a jak se slaví v Česku půsty?

Jídlo

  6:13
Postní období byly součástí církevního roku a znamenaly přípravu na důležité svátky, jako jsou Velikonoce nebo Vánoce. Nejpřísnější velikonoční půst, kvadragesima, začínal Popeleční středou a končil Božím hodem velikonočním. Advent, první čtyři neděle církevního roku, znamenal duchovní přípravu na Vánoce a vyžadoval od věřícího zdrženlivost v zábavě, jídle a pití.

Prodej kočiček na květnou neděli foto: Chvála české kuchyně

V nejstarších dobách se křesťané navíc postili každou středu a pátek jako připomenutí, že ve středu byl Ježíš prodán Židům a v pátek ukřižován. V judaismu měl půst velký význam, neboť namísto obětovaného zvířete a jeho masa a tuku člověk „spaluje své maso a svůj tuk“. V islámu ramadán připomíná čas, kdy Mohameda poprvé oslovil Bůh. V raném křesťanství se postu využívalo k duchovnímu soustředění při důležitých rozhodováních, aby došlo ke zjevení Boží vůle.

Postní období byly součástí církevního roku a znamenaly přípravu na důležité...
Postní období byly součástí církevního roku a znamenaly přípravu na důležité...

Půsty zároveň symbolicky připomínaly čtyřicetidenní pobyt Ježíše Krista na poušti; za potopy světa čtyřicet dnů a nocí pršelo a stejnou dobu bloudili Židé po poušti, než přišli do zaslíbené země. V pravoslaví je půst vnímán jako požívání „suché stravy“ a je přísnější než u nás. Běžné postní jídlo nesmělo obsahovat nejen maso, ale i potraviny živočišného původu, zakázán byl rovněž olivový olej a alkohol. Za postní jídlo se nepovažovala ryba.

Půsty významně ovlivňovaly výběr jídel a strukturu tradičního lidového a městského „kuchařského kalendáře“, který se zároveň řídil podle teplých a studených měsíců, druhu vykonávaných prací a nabídky na trhu. Na venkově se půst zachovával velmi přísně, někde po celou postní dobu, kdy lidé nejedli žádné masité pokrmy, ani jídla připravovaná na sádle.

V době předvelikonoční bylo zvykem jíst jednou denně. Posty byly různého druhu: půst újmy, kdy se věřící mohli vydatně najíst pouze jednou denně, nebo půst zdrženlivosti, kdy se zakazovalo požívat maso teplokrevných zvířat na rozdíl od ryb, nezakazovaly se však živočišné tuky, sádlo a máslo, ani vejce, mléko a sýry. Ve středověku se křesťanský rok navíc ještě dělil na čtyři nestejně dlouhé části, tzv. kvartály, vymezené suchými dny. Suché dny se nazývaly proto, že lidé si na chléb nic nemazali, jedli ho suchý.

Nejpřísnější velikonoční půst, kvadragesima, začínal Popeleční středou a končil...

A jak vlastně vypadala tradiční lidová postní strava? Na Hané se ráno jedlo syrové kysané zelí a kousek chleba, večer se podávalo vařené zelí. V poledne bývala hrachová nebo čočková polévka a koláč. Oblíbené byly různé druhy kaší, brambory na loupačku nebo knedlíky. Mastilo se lněným nebo makovým olejem. Obvyklé byly i různé zasmažené polévky, kaše, placky a vdolky. Nemastily se a jedla se k nim povidla a rozvařené sušené ovoce. Typickými postními pokrmy byla pučálka nebo pálenec a pražma, připravovaná z naklíčených luštěnin. Kromě běžných luštěninových, ovesných, jáhlových, pohankových a obilných kaší se na vesnicích připravovaly kaše z máku nebo semence.

K nejstarším postním pokrmům patřily rovněž kroupy a hrách. Ať již v době předvelikonočního půstu byl na stole jakýkoli pokrm, vždy platilo, že strava musí být víc než skromná. Dnes se jako dny přísného půstu dodržují Popeleční středa a Velký pátek. Současná praxe katolické církve zavazuje k dodržování postu věřící od šestnácti do šedesáti let. V průběhu roku je postním dnem každý pátek. Půst je ale možné nahradit jiným skutkem pokání. Současná dietetika občasnou újmu v příjímání potravy doporučuje a zavádění půstů považuje za nezbytnou součást stravovacích návyků moderního člověka.

„Ach, ten se povedl!“ zavelebil Král a pocítil, jak dravý hlad ho nutí, aby popadl nůž, ukrojil si patku a zakousl se do ní. Ale i děti hrnuly se ke stolu, neboť i ony ještě dnes musily se postit a bez snídaní čekaly na oběd. Jak všem zato teď chutnalo! Na míse kouřila se z kyselého mléka polévka smetanou zalitá, tak zdravá, že vyhání z těla devateru nemoc, rozehřeje a rozproudí krev, takže po každé lžíci volají všecky žilky v těle: K tomu jsou brambory na loupačku, krásně vařené, moučné, jež sice dusí v hrdle, ale polévka je spláchne a odplaví až do žaludku, kde si poleží a zasytí i největšího jedlíka. A nakonec čeká všecky vzácná pochoutka. Selka, v dobré náladě, že se jí boží dar tak vyvedl, aby i ostatní potěšila a rozradovala, odskočila od stolu do sklepa, přinesla na čistém talíři zbytek veliké hroudy čerstvého, jako kanárek žlutého másla a postavila je k rozpeku.

Jindřich Šimon Baar, Hanýžka a Martínek

Text pochází z knihy Chvála české kuchyně (tradice - jídlo - stolování - osobnosti), kterou vydalo nakladatelství Perseus.

Autor: