Podzim se dá přežít různými sebezáchovnými způsoby. Někdo chodí na dlouhé procházky padajícím listím, snaží se nevnímat smog a stále si opakovat mantru "to je romantika". Někdo zaleze domů, rozsvítí všechny lampičky a nalije si sklenku, odhodlán vystřízlivět až v dubnu. My ostatní víme, že když sedíte pěkně v teple a na talíři máte kus kance nebo jelena, déšť za okny se stává opravdu romantickým.
Konírnu najdete přímo na Maltézském náměstí. V létě tu musí být příjemné posezení na zahrádce.
Pro podobné zážitky zkuste zajít třeba do restaurace Konírna, kterou najdete na jednom z nejkrásnějších míst Prahy, na Maltézském náměstí. Přímo na něm má i rozlehlou zahrádku, kde se musí v létě skvěle sedět. Atmosféra Konírny je příjemná, interiér působí neformálně a trochu obyčejně, oslnivý design zde nečekejte. Osobně bych uvítala víc jednoduchosti, hnědobílé "falešné obložení" na stěnách nepůsobí moc vkusně ani příjemně pro oko. Konírna má více místností, takže nekuřáci a kuřáci se navzájem nemusí ani ucítit. Obsluze nebylo co vytknout, působí sympaticky a nevtíravě, vtipkuje, jen když se to hodí, a všechna jídla připlula na stůl velmi rychle, ačkoliv v Konírně rozhodně nebylo prázdno.
Interiér Konírny není příliš nápaditý, ale je tu příjemně.
Kanec málem s čokoládou
Blízkost Karlova mostu a Kampy napovídá, že se tu budou potloukat hordy hladových turistů, což je také rozhodně pravda. Majitel Konírny však dává jasně najevo, že mu jde i (především?) o českou klientelu. Hned po příchodu vám na stole přistane mísa s chlebem a malou mističkou sádla se škvarky a cibulkou – citlivější dámy možná odběhnou do nedaleké pizzerie na salát, ale není nad to si zase jednou dát pořádný chleba se sádlem... V jídelníčku si přečtete hrdé oznámení, že zelenina pochází z Mělnicka, zvěř ještě před pár dny běhala v křivoklátských lesích a rybky plavaly v rybnících okolo Třeboně. Hlavní hvězdou se rychle stává myslivec pan Sláma (je po něm pojmenováno i několik pokrmů). Právě on totiž Konírně zvěřinu z Křivoklátska dodává.
A je to skvělé maso. Roastbeef z kance (s houbovým tatarákem za 195 Kč) byl dokonalý, výstižnější slovo nedokážu najít. Houbový tatarák byl lehounký a krásně voněl čerstvými hříbky. Kančí maso obstálo také v pečeni se šípkovou omáčkou (290 Kč), skvělý byl i zajíc s kořenovou zeleninou a bramborovým knedlíkem (350 Kč). Pomalu pečená paštika z daňka (160 Kč) byla velmi jemná, až tak, že ji trochu přebíjela nakyslá chuť želé z červeného vína.
Specialitou Konírny je zvěřina. Skvělý je třeba kančí roastbeef s houbovým tatarákem.
Bohužel jakkoliv kvalita masa byla evidentní, celkové vyznění pokrmů mělo své chyby. Kořenová zelenina chutnala unaveně, měkká oranžová hmota měla daleko do lákavě "na skus" uvařené aromatické mrkve, kterou si člověk k divokému masu rád vychutná...
Zklamáním pro mě byly i perníkové knedlíky, které doplňovaly kančí maso se šípkovou omáčkou. Přitom právě tyto knedlíky byly pro mě jedním z hlavních lákadel Konírny – u zvěřiny mám ráda sladko-slané kombinace. Kulaté knedlíčky byly ale velmi sladké, natolik, že jsem je s kančím masem nedokázala sníst. Věřím, že by se dala receptura upravit tak, aby zůstala perníková chuť, ale chuťový skok nebyl tak velký.
Tahle země není pro chudý
Ve všední dny v Konírně nabízejí obědové menu, kde většina hlavních jídel stojí přijatelných 99 Kč, výše zmíněné speciality ale mezi nimi pochopitelně nenajdete. Naopak ceny dětských jídel mi připadají přehnané, nevím, proč musí Kuřecí miniřízek s bramborovou kaší stát 140 Kč.
Nadsazená nám připadala i cena vín z jinak dobře sestaveného vinného lístku. Rozlévané italské Chardonnay či Merlot dostanete za 55 Kč (džbánek 0,25 litru). K němu si můžete dát po francouzsku dezertní talíř sýrů s čerstvě pečeným chlebem, máslem a čatní (za 220 Kč), což je v našich končinách zatím kuriozita. Pivaři si mohou objednat například dvanáctku z Krušovic za 45 Kč.
Příjemná je zdejší nabídka sladkého, obsahující např. denně čerstvě připravované dorty od "naší cukrářky paní Věry" (po 69 Kč). Já se ale rozhodla pro Hruškový dortík s marinovanými hruškami ve víně a badyánu (90 Kč). Pod tímhle názvem bych si určitě představila něco jiného než lehounký nepečený dort, proto jsem byla nakyslým dezertem překvapená. Ale ne zklamaná, taková kančí pečeně stejně už příliš těžký dort neunese – a tenhle se jen tak nenápadně a tiše rozplynul. Jen chuť hrušek v něm byla trochu nevýrazná. Naprostá bomba ale byl ten nejjednodušší dezert, limetkový sorbet. Intenzivní, nahořklá chuť a vůně – to bohatě stačilo ke štěstí. Stálo 45 korun.
Zajímavou sladkou tečkou může být hruškový dortík.
Tohle si dám příště
Jakkoliv na jídlech v Konírně najdete nějaké ty chyby, nejspíš vám nebudou bránit v návratu – hlavně proto, že z jídelníčku je patrná snaha o moderní podání staročeské kuchyně, což je koncept, který by měl být v současnosti mnohem rozšířenější, než ve skutečnosti je. Při čtení jídelníčku mě často napadla věta "tohle si dám příště". Kromě lákavých úprav zvěřiny a ryb by určitě stály za vyzkoušení třeba staropražské úpravy plíček a drštěk – nechť si čtenář vzpomene, kdy naposledy jedl zadělávané plíčky, oblíbené jídlo našich (pra)babiček?
Až půjdete na procházku po Malé Straně a dostanete hlad, stavte se v Konírně okouknout, co pan Sláma zrovna nalovil. Konírna také chystá speciální vánoční menu nebo sérii nedělních obědů podle Rettigové. Pokud máte velkou rodinu, budete si na takový oběd možná muset vzít půjčku. Ale třeba ty miniřízečky jednou zlevní...
