Bylo tři čtvrtě na dvanáct 21. října 1805, když na zadní stěžeň lodi Victory vylétly signály s jedním z nejslavnějších námořních rozkazů všech dob. „Anglie očekává, že každý muž splní svou povinnost“ (anglicky „England expects that every man will do his duty“), nechal vyvěsit britský velitel. Válečná flotila Horatia Nelsona se nacházela nedaleko španělského mysu Trafalgar a chystala se napadnout silnější francouzsko-španělskou eskadru. I kdyby Nelson vybojoval jen tuto jednu bitvu, stačila by mu bohatě k tomu, aby vstoupil mezi námořní legendy.
  |
Adamova velká cestaDva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku ZDE. |
Britských lodí bylo méně, nesly i i méně děl. Vždyť v protivníkově loďstvu plula i patrně nejsilnější válečná loď své doby: španělská Santisima Trinidad s děly hned na čtyřech palubách, zatímco Victory měla jen tři dělostřelecké paluby.
Pokud francouzští a španělští námořníci očekávali tradiční souboj řadových plachetnic, kdy flotily pluly vedle sebe a ničily se vzájemným ostřelováním, museli být tím, co se stalo, nemile překvapeni. Nelson totiž provedl manévr zvaný „příčka na T“. Jeho lodi s pomocí příznivého větru „rozřízly“ francouzsko-španělskou linii napříč. A tak se stalo, že přední část Francouzů a Španělů mohla jen dívat, jak britské lodě pronikají do jejich sestavy a pálí plné boční salvy na lodě jejich druhů. Byl to masakr. Britové zajali 21 lodí včetně zmiňované Santisima Trinidad, jednu potopili. Poměr ztrát byl fatální: Francouzi a Španělé napočítali 3243 mrtvých, 2838 raněných a 7000 zajatých. Britů zahynulo jen 449.
Konce bitvy se Nelson nedožil. Přímo na palubě vlajkové lodi jej zasáhla kulka z pušky. Střelec byl v ráhnoví francouzského korábu Redoutable. Kulka prošla levou epoletou Nelsonovy uniformy a zasáhla páteř. Zemřel v 16.30 hodin. Jeho vítězství udělalo z Velké Británie námořní mocnost číslo jedna na dalších téměř sto let. A Nelsonův manévr „příčka na T“ vstoupil do dějin a mnoho admirálů se jej pokusilo napodobit.
Zatímco válečné plachetnice odvál čas, tedy kromě Nelsonovy Victory, ze které je dnes muzeum ve Velké Británii, mys Trafalgar si můžete prohlédnout i dnes. Leží mezi atlantským ústím Gibraltaru a španělským přístavem Cádiz a stojí na něm maják (více podobných turistických tipů včetně route planneru najdete na oficiálních stránkách).
Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME- obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato - výkon motoru: 160 koní - počet míst na jízdu, na spaní: 4/3 - expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro (www.hykro.cz ): solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie |
Podle mapy vede až téměř k mysu asfaltová cesta zakončená parkovištěm. O to větší překvapení je, když asfaltka zmizí pod nánosem písku. Je to regulérní duna a rychlý pohled přes přední sklo ukazuje, že není jediná. Otáčíme, tahle cesta prostě končí. Necháváme náš Weinsberg CaraBus s náhonem předních kol, se kterým rozhodně nemáme off-roadové ambice, na nejbližším parkovišti (3 eura za den, souřadnice: 36.1896744N, 6.0258531W) a dál vyrážíme pěšky.
Trafalgar je evidentně oblíbené turistické místo, neboť na kraji dun vybalují trhovci stánky se svým zbožím a mladý kytarista se chystá na vystoupení. Těsně u majáku pracují archeologové. A jsme na místě. Tmavě modrý Atlantik u břehu mění barvu do zelena. Pod mysem se dlouhé vlny rozbíjejí o skály a vítr čechrá odolnou vegetaci. Vpravo od majáku se táhne krásná, široká a dlouhá pláž. V půlce května téměř liduprázdná. Pozoruhodné je, že jsme nenašli jediné upozornění na námořní bitvu. Muže, kteří zde před více než dvěma sty lety bojovali a umírali, či lodě, které šly ke dnu, tu nic nepřipomíná.
