Klíč k léčbě této choroby hledají vědci desítky let. Významný posun k tomuto cíli nyní udělal mezinárodní tým odborníků, ve kterém jsou také experti z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
Zaměřili se na jednu z hlavních příčin, proč tělo neumí využít inzulin, i když si ho vyrábí v dostatečném množství. Nastává to v případě, že buňka nedokáže rozpoznat hormon a prakticky ho ignoruje. Z nějakého dosud neznámého důvodu totiž nefunguje vazba na specifický membránový receptor inzulinu, což je bílkovina na povrchu buněk.
Způsob, jakým se spojuje inzulin s receptorem, není detailně prostudován. Ovšem je zřejmé, že trojrozměrné struktury inzulinu představují pouze neaktivní formy tohoto hormonu. Proto vědci předpokládali že molekula inzulinu musí při vazbě na receptor rozsáhle změnit svoji strukturu a vznikne tzv. aktivní forma inzulinu. Obrazně řečeno jde o cosi jako zámek, kterým se inzulin připoutá k buňce
Tým z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR společně s kolegy z univerzity v britském Yorku připravil nové, velmi aktivní formy inzulinu s upravenou strukturou, která doposud nebyla pozorována.
Ve své práci nedávno publikované v mezinárodním vědeckém časopise PNAS vědci uvádějí, že struktury těchto vysoce aktivních inzulinů mohou být velmi podobné přirozeně vznikající aktivní formě inzulinu, která je nutná pro vyvolání metabolických účinků hormonu.
