* LNV poslední době opět ožily plány na propojení společností Mero a Čepro s českými rafineriemi. Jste příznivcem tohoto záměru? Jaké výhody by přinesl?
Všechny velké nadnárodní společnosti využívají výhod vertikálního řetězce, který zahrnuje těžbu, přepravu, zpracování ropy, velkoobchod a maloobchod. V případě výkyvu například rafinérských marží lze zisk realizovat někde jinde. Pokud by se stát rozhodl, že chce v rámci energetické bezpečnosti kontrolovat rafinerie, tak by tato myšlenka dávala smysl. Úvahy, zda spojit Mero a Čepro, jsou již překonány. Efekty z jejich spojení by byly minimální. Propojení mezi přepravou ropy a rafineriemi by naopak mělo logiku.
* LN Vedete jednání v této věci? Nakolik je reálné, že k propojení doopravdy dojde?
Musí k tomu být dva – jeden, co kupuje, a jeden, co prodává. Nemám zprávy o tom, že by některý z majitelů českých rafinerií (Unipetrol, ENI a Shell – pozn. red.) vedl jednání o prodeji svého podílu. V minulosti se mluvilo o prodeji podílu Shellu. Ale když jsem nedávno z představiteli Shellu jednal, uvedli, že jsou rozhodnuti dál zůstat v České republice.
* LN Není to poněkud proti duchu doby, aby stát opět odkupoval podíly v rafineriích, které před lety s velkou slávou zprivatizoval?
Původní privatizace 49procentního podílu v České rafinérské byla správným krokem, neboť do České republiky přišla trojice renomovaných společností – ENI, Shell a Conoco. Přinesli s sebou technické know-how a posunuli celou tuto oblast dopředu. Jak se svět vyvíjí, státy si začínají uvědomovat, že určitá kontrola nad elektroenergetikou a rafineriemi má smysl.
* LN Privatizace společnosti Mero tedy nepřipadá v úvahu?
Ne. Jak jsem měl možnost hovořit se zástupci státu, ti počítají s tím, že Mero a Čepro zůstanou ve stoprocentním vlastnictví státu. Nezvažují ani částečnou privatizaci s ohledem na energetickou bezpečnost. Změny ve vlastnické struktuře by byly v teoretickém případě přípustné, jen když zvýší, nikoliv sníží energetickou bezpečnost ČR.
* LN Stát nyní šetří, kde se dá. Necítíte zvýšený tlak na výplatu dividendy?
Náš zisk se pohybuje okolo čtvrt miliardy korun ročně, není to tedy až tak významný zdroj pro státní rozpočet. Na druhou stranu respektujeme přání vlastníka. Máme dlouhodobou strategii, podle níž budeme asi polovinu zisku vyplácet formou dividend a druhou polovinu použijeme na investice nebo na akvizice.
* LN Vidím, že máte odvahu i na akvizice. Co byste chtěli koupit?
Dlouhodobě máme zájem o získání podílu v ropovodu TAL. Jednání vedeme již od roku 1993, kdy jsme začali připravovat ropovod IKL (potrubí z Ingolstadtu do Kralup – pozn. red.). Jenže TAL má již nyní devět vlastníků a není zájem, aby se někdo další podílel na rozhodování. Jednáme se stávajícími akcionáři, jednou už jsme byli blízko dohodě. Doufáme, že se nám to jednou podaří. Můj odhad je, že by se to mohlo podařit do tří let.
* LN Jaké výhody by Česku podíl v ropovodu TAL přinesl?
Dalo by nám to mnohem větší flexibilitu při řešení mimořádných situací, které mohou nastat na ropovodu Družba. Nevýhodou ropovodu TAL je vysoké vytížení, které se pohybuje okolo 90 procent kapacity. Přednost mají stávající akcionáři. My musíme kapacitu objednávat rok dopředu a i když ji nevyužijeme, jsme povinni za ni zaplatit. Jako akcionář bychom se dostali do lepší pozice.
* LN Budete usilovat o posílení kapacity ropovodu TAL?
Zafinancovali jsme studii proveditelnosti na zvýšení kapacity ropovodu TAL. Z ní vyplynuly možnosti, jak navýšit kapacitu o tři až deset milionů tun. Nejrozumnější se jeví navýšení kapacity o tři miliony tun, a to v dosavadním potrubí, ale se silnějšími čerpadly na některých přečerpávacích stanicích. Nyní se bavíme o tom, jestli by tato kapacita mohla být rezervována pro Českou republiku, pokud bychom investici stoprocentně uhradili. Jednání teprve otevíráme a očekáváme, že budou velmi komplikovaná.
* LN Nestačí, že podíl v TAL již mají ropné koncerny ENI a Shell. Ty si jistě ohlídají, aby ropa dotekla až do českých rafinerií, které ENI a Shell z nemalé části vlastní...
Ty společnosti jsou velmi rozsáhlé a jejich divize mají různé zájmy. Divize zabývající se přepravou mají často jiné priority než divize zpracování ropy. Navíc třeba německý trh je pro ně zajímavější než Česká republika.
* LN O jak velký podíl v ropovodu TAL se zajímáte?
Máme zájem o podíl sedm až osm procent, aby byl majetkový podíl stejný jako podíl na přepravě ropy. Stát má pro nás pochopení, protože by se jednalo o strategickou investici. Na splácení kupní ceny bychom mohli využít i tu část zisku, kterou nyní vyplácíme formou dividendy. Zároveň garantujeme našim zákazníkům, že akvizice podílu v TAL se nepromítne v naší tarifní politice. Budeme držet stejné ceny za přepravu ropy.
* LN Je doprava ropy do Česka přes TAL levnější, nebo dražší než prostřednictvím Družby?
Mero je přepravcem ropy, nikdy jsme ji nenakupovali. Principiálně to funguje tak, že ruská ropa se nakupuje na ukrajinsko-slovenských hranicích a následně zpracovatelé ropy platí za přepravu přes Slovensko a Českou republiku. V druhém případě je nutné hradit přepravu tankery, pak služby přístavu v Terstu a následně přepravu ropovody TAL a IKL.
* LN Mění se podíl přepravované ropy do Česka směrem z východu a ze západu?
Když jsme spouštěli ropovod IKL, přepravil v prvním roce jen 1,3 milionu tun z celkových téměř osmi milionů tun. Dnes přepravuje okolo tří milionů z dovozu ve stejné výši, tudíž jeho podíl roste. Ropovod IKL zřejmě bude mít čím dál větší váhu s tím, jak Rusko posiluje přístavy v Baltském a Černém moři. Rusové chtějí mít export pod svou kontrolou, aby nemuseli absolvovat každoroční tahanice okolo tarifů za přepravu přes území Běloruska a Ukrajiny. Proto se tolik snažíme získat podíl v ropovodu TAL.
* LN Tématem, o kterém se již delší dobu mluví, je změna funkce ukrajinského ropovodu OděsaBrody, který by mohl do východní i střední Evropy dodávat jinou než jen ruskou ropu. Mohla by tudy směřovat ropa i do Česka?
Ropovod Oděsa-Brody do letoška fungoval opačně, sloužil pro vývoz ruské ropy. Ukrajina se konečně rozhodla vrátit se k původnímu záměru a dovážet touto cestou ázerbájdžánskou ropu. Nabízeli také možnost přepravy ropy pro Českou republiku a Slovensko. Jenže litvínovská rafinerie je konfigurována na zpracování sirnaté ruské ropy. Zatím z technických a ekonomických důvodů nedošlo ani ke zkušební dodávce malého množství ropy přes Oděsu. Přesto v našich úvahách hraje ropovod Oděsa-Brody roli. Mohla by být další alternativa, kdyby došlo třeba ke stávce v přístavu v Terstu nebo jiným neočekávaným událostem.
* LN Na druhé straně, vyvíjí Rusko nějaké aktivity, aby si udrželo zákazníky ve střední Evropě?
Když jsme naposledy byli v Moskvě, Rusko nám garantovalo, že dodávky do střední Evropy zůstanou v současné výši zachovány i poté, co uvedou do provozu nové přístavy pro export ropy. Dodali však, že není k dispozici ropa pro případné nové projekty, jakým bylo v minulosti uvažované vybudování ropovodu z Bratislavy do rakouského Schwechatu.
* LN Nakolik je reálný projekt prodloužení ropovodu Družba z Litvínova do východoněmecké rafinerie v Leuně?
Nyní je situace taková, že v Bělorusku se Družba větví na severní a jižní část. Zmíněné propojení obou větví by mělo smysl v případě, že by na Ukrajině došlo k technické poruše nebo k politickým či obchodním problémům. Ropovody v Leuně i v Litvínově by tak získaly možnost alternativních dodávek, kdyby se něco stalo. S majitelem rafinerie v Leuně, kterým je francouzský Total, jsme v kontaktu. Ten projekt není úplně mrtvý, ale byl by velmi ekonomicky náročný.
* LN Zpracovatelé ropy by jistě neměli radost z toho, že ze svého platí další ropovod...
Už v současnosti Mero vlastní dva ropovody, z nichž každý by byl schopen zásobit ropou všechny české rafinerie a ještě by zůstala volná kapacita. Rafinerie na jednu stranu vítají, že mají možnost diverzifikace dodávek, na druhou stranu s námi velmi tvrdě vyjednávají o cenách. Říkají nám, že jsme drazí, a nechtějí akceptovat vyšší cenu.
* LN Evropská unie prosazuje navýšení objemu státních ropných rezerv z 90 na 120 dní. Je to rozumné opatření, nebo jen plýtvání penězi daňových poplatníků?
Země západní Evropy s tím nebudou mít problém, už nyní drží vyšší rezervy, v některých případech až na 200 dní. Zásoba na 120 dní přinese vyšší bezpečnost dodávek, na druhou stranu v situaci, kdy stát šetří každou korunu, se obávám, že to bude i politické téma. Pokud bude Česká republika stále víc závislá na dovozu ropy tankery do Terstu a poté ropovody TAL a IKL, bude nutné s ohledem na délku přepravy držet rezervu minimálně na dva měsíce. To bude problém, protože v ropě nyní Česko drží jen polovinu rezerv. Druhou polovinu drží v ropných produktech. Proto budeme vládě doporučovat, aby podporovala navýšení na 120 dní a rezervy držela převážně v ropě, ne v produktech.
* LN Zvýšení objemu státních ropných rezerv by pro vás znamenalo investice do stavby nových skladovacích nádrží?
Ano. Pokud by stát dodatečnou kapacitu chtěl držet v produktech, nebyl by to problém. Vím, že kolegové z Čepra mají disponibilní kapacitu a rádi by ji nabídli státu. Pokud bude stát chtít držet vyšší zásobu v ropě, volná kapacita není. Museli bychom přistavět další nádrže v Centrálním tankovišti v Nelahozevsi. Jen pro představu: jedna nádrž má kapacitu 120 tisíc metrů krychlových a dlouhá je jako fotbalové hřiště.
* LN Evropská unie umožnila skladovat ropné rezervy i na území jiného členského státu. Nevyšlo by to Českou republiku levněji než stavět nové nádrže?
Česko již má podepsanou smlouvu o skladování na území Německa. Primárně byla smlouva podepsána kvůli nám. V bavorském Vohburgu u Ingolstadtu, kde začíná ropovod IKL, máme skladovací kapacity o objemu 200 tisíc kubíků. Jednou z úvah je započíst část těchto kapacit do státních hmotných rezerv, případně zde i další nádrž přistavět.
* LN Proč je podle vás výhodnější držet zásoby v ropě než v ropných produktech?
Ropa není jenom benzin a nafta, je to také surovina pro výrobu plastů. Česko je jedním z největších výrobců dílů pro automobilový průmysl a velká část z nich se vyrábí z plastů, tedy z ropy.
* LN Lze tedy říci, že držet zásoby hlavně v produktech se vyplatí spíše než u nás ve Francii, kde často stávkují zaměstnanci rafinerií.
Je to přesně tak.
Když jsme naposledy byli v Moskvě, Rusko nám garantovalo, že dodávky ropy do střední Evropy zůstanou v současné výši zachovány i poté, co uvedou do provozu nové přístavy pro export ropy. Dodali však, že není k dispozici ropa pro případné nové projekty.
***
Máme zájem o podíl sedm až osm procent v ropovodu TAL, aby byl majetkový podíl stejný jako podíl na přepravě ropy.
Z BANKY K ROPĚ Jaroslav Pantůček Pracovní kariéru zahájil v bankovnictví. Do Mera nastoupil v roce 1997 jako finanční ředitel, od roku 2005 zastává pozice předsedy představenstva a generálního ředitele. Mero ČR je akciovou společností, jejímž jediným vlastníkem je stát prostřednictvím ministerstva financí. Mero provozuje a vlastní české části ropovodu Družba a IKL. Vlastní též Centrální tankoviště ropy ve středočeské Nelahozevsi. V loňském roce Mero utržilo necelých 1,9 miliardy korun a vytvořilo čistý zisk 256 milionů korun.
