Jízda metrem pokračuje. Na další stanici přistupuje postarší muž s holí, který se posadí na první volné místo proti zmíněné ženě. Na rozdíl od ostatních vydrží jen malou chvíli, než ji vyzve, aby si roušku nasadila pořádně. „Není vám to blbý, když ji všichni máme nasazenou?“ otáže se rozčileným hlasem. Žena k němu jen zvedne oči a mlčky si roušku nasadí přes ústa i nos.
Po výstupu z metra na stanici Hlavní nádraží zjišťuji, že nedávná spolucestující není jediným případem: mít roušku jen ledabyle nasazenou pod nosem, jako by se stalo zcela běžným způsobem jejího užití.
Hlavní nádraží: roušky dole, policisté nikde
Na lavičkách polehávající bezdomovci u hlavního nádraží si s rouškami hlavu také nelámou: možná proto, že se už považují za jednu rodinu a jsou tak přesvědčeni, že pravidla se na ně nevztahují.
Ráno začne platit omezení pohybu. Smí se jen do práce, obchodu či za rodinou, do přírody či na chatu pouze ve dvou |
Přestože většina lidí proudících po úzké cestě směrem k tramvajové zastávce má svou ústenku vzorně nasazenou, pohybují se tu i ti, kteří si bez váhání zapálí cigaretu, roušku odloží a pokračují v cestě. O dvoumetrovém distancu přitom nemůže být řeč.
Strážníci ani policisté však nejsou nikde vidět, a tak lidem, kteří nedodržují platná opatření, žádný postih nehrozí. Zaparkována jsou na okraji parku sice dvě policejní auta, jejich osazenstvo je však neznámo kde.
Těsno v okolí Staromáku
Centrum Prahy je v dopoledních hodinách poloprázdné, na Staroměstském náměstí se pohybuje minimum lidí, strážník opět žádný. Lidé mají roušky nasazené, případně ji mají připravenou na bradě, aby tak mohli v případě potřeby rychle učinit. Výjimky potvrzující pravidlo se ale najdou i zde.
Prymula: Kapacita nemocnic je naplněna z 80 procent, podle Babiše současná opatření nepomáhají |
V úzkých uličkách, které propojují Staroměstské a Václavské náměstí, stojí stánkaři, kteří nahradili prodej ťapkajících pejsků a hrnků s nápisem „Prague“ za nabídku roušek všech barev. „Roušky za české ceny,“ lákají nápisy na stolech před krámky, které na prostoru k chůzi ještě ubírají. Úzké uličky totiž i bez těchto stánkařů a výdejních okének restaurací dvoumetrové rozestupy rozhodně neumožňují. I přes nízký počet lidí, kteří se v centru dopoledne pohybují, je zde tedy poměrně těsno. A lidé, kteří jdou po městě sami a nevztahuje se tak na ně povinnost nasazené roušky, si s jejím užitím ani v tuto chvíli hlavu nelámou.
Místo ústenek pokuty za parkování
Cesta od stanice metra Můstek k Muzeu přináší stejný pohled jako předešlá místa: většina lidí s rouškou, následuje skupina, která si opatření zpříjemňuje nošením roušky pod nosem, zbytek ústenku neřeší.
Dokud se o mě před KFC neotře paží muž středního věku bez roušky, který jde opačným směrem, načež se rozchrchlá kuřáckým kašlem, sama sebe přesvědčuji, že to jsou lidé, již si udržují dvoumetrový distanc od ostatních. Po tomto zážitku ale pochybuji. Projíždějící městská policie si však tohoto pána ani ostatních, kteří nová opatření ignorují, nevšímá. Zastavuje a fotí si auto, jehož řidič špatně zaparkoval.