Vešel jsem do trafiky. Paní trafikantka hned sahala pro moje věci: tyto noviny, Reflex a Právo, to beru ve čtvrtek. Byla jako vždycky oblečena jinak než včera. Teď měla černé šaty, tence pruhované napříč, k tělu, s úzkými ramínky a kulatým výstřihem. Řekl jsem jako vždycky: „Paní, toto jsem na vás ještě neviděl. A ty korále jdou k tomu krásně.“ Ona zapózovala: „To mě těší.“ – „Ale vypadáte v tom, víte jak? Jako v klasických plavkách z devatenáctého století. Jak to vypadá dole?“ – „Chcete to vidět?“ Vyšla zpoza pultu – a ony to byly šaty až po kotníky! „Ó, vy jdete večer do společnosti…“ – „Je přece krásné léto,“ řekla.
Tak to má být. Kdo může, ať se má krásně. „Ale nevíte,“ zeptal jsem se, „co je s tou starou paní?“ Co stává před tímto domem a skrytě žebrá; vždycky jí něco dávám. „Neumřela?“ – „Vůbec ne, ona v těchto vedrech nevychází. Už týden si nebyla pro svou,“ ukázala na jednu láhev za sebou. „Já jsem vám říkala, že jí nemáte nic dávat.“ – „Já vím, paní. Ale to je těžké. Co ona má ještě v životě…“ Zamyšleně sáhla na své červené kamenné korále. „Máte pravdu…“
Odcházeje přemýšlel jsem, co se to děje, že všecky lidi víc chápu: tím vedrem a vodou? Například se teď zastávám Václava Klause proti paní Vaculíkové, jež byla kdysi jeho ctitelkou. Je-li to muž čestný, jsou i jeho omyly poctivé; a kdoví, co se ukáže.
Toto počasí má jeden dobrý účinek: ženy víc chodí v šatech. Nejde o tu sukni: ale jejich figury jsou estetičtější a svět vypadá ženštěji. V tramvaji jsem zas viděl velice zvláštní dívku: byla sama v sobě, mlčela k lidem i ke světu, snad nás ani nevnímala. Všecko měla jako dar od svého stvořitele. Ze všech žen okolo jenom z ní chtěl bych uslyšet hlas. Byla jako z doby, kdy jsem se v Praze začal po ženách dívat, nechtěje nic.
Co vůbec nechápu – ten run na pláže u moří. Jak všichni snesou tolik těl kolem sebe. A ležet na slunku jak hadry… nechápu. Moře, ano. Jak jsem je já potkal v Zandvoortu v říjnu 1991: sám, nahý. O psaní říkávám, že normální člověk nepíše. Dneska přidávám: a neopaluje se. Rolníci, pasáci, lesní dělníci, rybáři, voraři… nikdy se neopalovali. Byli jen v přirozené situaci někdy chvilku na slunku. Celý opalovací průmysl je parazitní. Tento názor nemám až teď, starý: to věděl každý, když jsem lítával bosky v trenýrkách. Úmyslně se jen opalovat – směšné a ubohé: jak svalstvo kulturistovo na nic. – Ale v jaké přirozené situaci může prodavačka přijít na slunko?
Vichry a povodně, ty už nikdy nepřestanou. Budeme pořád dokola opravovat dráty, sušit sklepy, obnovovat mosty: dokud prostě svůj obytný svět tomu nepřizpůsobíme. Myslím, že vznik a vývoj života na této planetě je náhoda založená na neuvěřitelné shodě mnoha příznivých okolností. Věřím Darwinovi, ale Stvoření je pochopitelnější.
Celý opalovací průmysl je parazitní. Tento názor nemám až teď, starý: to věděl každý, když jsem lítával bosky v trenýrkách. Úmyslně se jen opalovat – směšné a ubohé: jak svalstvo kulturistovo na nic.
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
