LN Příští týden vám bude šedesát let. Budete mít čas to oslavit?
Tak na to si čas udělat musím, protože tohle se oslavit má. Rodina by si to taky přála, protože jsme v tomto konzervativní. Ale oslavíme to až o týden později.
Čím se pro vás stala politika? Jako klišé mi připadlo, když jste řekl, že je to divadlo. Možná to klišé není, ale vysvětlete to konkrétně.
Jde o prezentaci toho problému. Zkuste si dát vedle sebe Vladimíra Špidlu a Mirka Topolánka. Tam jsou naprosto jiné výrazové prostředky. Vezměte si projev Václava Havla a Václava Klause. Zjistíte, že oba dva - aniž si to uvědomují - používají velice zvláštní výrazové prostředky.
Který politik to dobře hraje?
Takhle bych to nedělil. Jiří Paroubek, to je nesmírně úspěšně hraná politika. Ale já jsem za celou jeho politickou kariéru v něm nenašel jedinou politickou důslednost.
To mu křivdíte. Minimálně je důsledný ve snaze dostat se zpět do Strakovky.
Ano. On je schopen své výrazové prostředky podřídit naprosto jinému záměru, než o jakém původně mluvil. Všimněte si, jak často mění svá rozhodnutí.
Neselhává herecky Mirek Topolánek? Chápu, že je už na bulvární novináře alergický, ale nemusel by se chovat vulgárně.
Nervy a výkon, které má tento člověk za sebou - neříkám, že ho opravňují - ale možná vysvětlují, že mu ty nervy ujely. Ano, je to od něj nezvládnutá emoce, v tom s vámi budu naprosto souhlasit. Nechci hodnotit, nakolik si za to může sám. Nechci hodnotit ani politickou vizi, kterou on teď sleduje. V mých očích ho zkrátka omlouvá to až nelidské pracovní a nervové nasazení.
Je podle vás fér, že vás Mirek Topolánek nenechá ve vládě, kterou teď připravuje?
Slovem nefér bych to v životě nenazval. My jsme do tohoto zápasu šli s tím, že nemáme definitivu.
Někteří jdou dál, vy odpadáte.
Šlo o to, že Mirek Topolánek se rozloučil s lidmi, kteří v této vládě byli bez stranické příslušnosti. Ve druhém pokusu má jít o vládu ryze stranickou. Proto mě i mé okolí, to se musím přiznat, překvapilo, že na místo ministryně kultury má přijít paní režisérka Třeštíková, která není stranicky organizovaná. Bude se mi velmi velmi nerado odcházet od této práce. A já vám řeknu proč. Když jsem sem v září přišel, ministerstvo bylo minové pole. Tady bylo nastraženo několik nášlapných min, o kterých já nic netušil. Ty se podařilo odstranit. Národní divadlo, problém softwaru, točny v Krumlově, památkáři... Dnes na sebe mohu říct, že pakliže sem po mně přijde paní režisérka Třeštíková, tak přijde k čistému stolu. Ministerstvo kultury je dnes dobře fungující úřad.
To si myslíte, že se vám za pouhé tři měsíce podařilo?
Ano. Tento úřad už má dokonce svoji grantovou páteř...
Ano, před časem jste prohlásil, že Vítězslav Jandák si s grantovými komisemi hlavu moc nelámal.
Zabýval se tím tak, že vlastně on byl tou rozhodčí osobností. To grantové řízení bylo naprosto neprůhledné.
Prostě Jandák byl sám grantová komise?
Ano, on byl grantová komise. My to teď udělali naprosto otevřené.
Nemrzelo vás, že jste nebyl oblíbený ministr?
Věděl jsem, že nebudu moc oblíbený. Tady byli vždycky oblíbení ministři. U veřejnosti nebo u umělců. Podle toho to taky vypadalo.
Nebyla vaše výměna takovým kopnutím do ministerstva? Není kultura popelka, které se ODS bez bolesti zbavila a dala ji koaličnímu partnerovi?
Je to pravda. Ale opět se té vlády musím trošičku zastat. Já jsem si dal za úkol přesvědčit tuto vládu, že i na kultuře se dá vydělávat jako na škodovkách. Bohužel na to nebyl čas.
Jak se na ní dá vydělávat?
Když do ní budete investovat, budete prodávat filmy do světa...
To byste do ní investoval na úkor školství či zdravotnictví?
Ne. Dobře, dá se to vzít z různých ekonomických resortů.
Z jakých?
Jsou určité podpůrné programy.
Můžete to upřesnit?
Neřeknu vám to, protože jsem se k takovému vysvětlení ještě nedostal na vládě.
Znamená to, že to ani nemáte rozpracované? Že to nevíte?
Řeknu vám to ještě jinak. Možná se na mě ale budete hněvat. Já taky vím, jak rozpustit ministerstvo kultury. A neřeknu jak. Nechci prozradit svoje know-how.
Řekněte. Dal byste grantové komise pod finance a zbytek pod školství?
Jo, a co budete dělat s církvemi?
Církevní odbor na ministerstvu školství.
A co s památkáři? Co s folkloristy? Co s ochotníky? Já vám to tedy řeknu. Byly to pro mě bezesné noci. Když se mi tedy náhodou nezdálo o paní Salzmannové. Nebo o panu Pavelkovi či Havelkovi či jak se jmenuje. Smál jsem se pod vousy, když přišli s odvoláním Mrzeny a zrušením výběrového řízení tři dny před jeho skončením! No směšný! Ale zpět. Ministerstvo kultury můžete zrušit v okamžiku, kdy převedete na jiný systém organizace, které jsou na něm životně důležité. Tedy příspěvkové organizace. Samozřejmě že bych měl projekt, jak z České filharmonie či Národního divadla udělat veřejnoprávní instituce, jako je Česká televize. Kdyby se nám podařilo jejich statusy takto změnit a odpadl by nám tento obrovský balast, můžete začít resort kultury vnitřně redukovat a celou správu přesunout třeba pod školství. Církve by se odloučily od státu. To je další proces, na kterém jsem velice intenzivně pracoval. Doufám, že stejně bude pokračovat můj nástupce.
Když to máte vše tak rozpracované, stál byste třeba o post náměstka ministryně Třeštíkové?
Podívejte, být náměstkem v podniku, kde jste předtím byl ministrem, je přece jenom krok dolů.
Vám ale jde přece především o věc, ne?
Ne, já jsem schopen a ochoten - bude-li o to paní ministryně Třeštíková stát - ji do této věci zasvětit.
Zatím říkala, že pro kulturu vydupe větší peníze z rozpočtu.
Nemá kde. Být paní režisérkou, v tomto bych dal přece jen trošku pozor. Rozpočet je hotov a ty peníze tam prostě nejsou. Já jen doufám, že bude rozumná a bude trošku korigovat požadavky, které filmaři v zákoně připravují.
V LN jste řekl, že nemáte rád uměleckou frontu. Co soudíte o kauze Karel Schwarzenberg, kterého tato fronta prosazovala do resortu kultury, a nyní má být šéfem diplomacie?
Bylo mi jasné, že když se toto jméno zmíní před prezidentem Klausem, tak bude oheň na střeše. Já si pana doktora Schwarzenberga velice vážím, poznal jsem ho už v exilu, vím, co dělal pro disent. Ale nejsem si zcela jist, jestli on je ideální postava pro budoucího ministra zahraničí. Dokážu pochopit rozladění prezidenta Klause. V Rakousku jsem bydlel dva roky a o rakouské politice si věru nedělám iluze. Dokáže být nesmírně záludná a proradná. Ale možná bych pana Schwarzenberga s rakouskou politikou nespojoval tolik.
Klausovi vadí toto spojení. Vy, který zastupujete českou kulturu, jste měl zas německé občanství. Prezident řekl, že to nelze srovnávat, protože resort zahraničí má jiné postavení než kultura...
Myslím, že pana prezidenta jméno Schwarzenberg rozladilo kvůli tomu, jaké vztahy dnes máme s Rakouskem. A rozladilo ho to trošičku právem. A určitě tam mohlo hrát roli i provázání pana Schwarzenberga s Václavem Havlem. Já osobně bych pana Schwarzenberga spíš bral jako ministra kultury než ministra zahraničí.
Sám jste nakousl téma Národní divadlo. Bylo by to na celou stranu...
Na to tam máte odbornici Machalickou!
...tak se zeptám jen na jedno. Na celém případu mi vadila jedna věc - že bývalý ředitel Dvořák neměl šanci se před vámi obhájit. Výpověď si převzal od sekretářky na ministerstvu. To myslím nebylo fér.
Já jsem věděl, že se tohle nebude moc líbit ani vám, ani panu Dvořákovi. Ale já jsem nechtěl pana Dvořáka pustit do mediální hry, nechtěl jsem, aby to mediálně rozehrál.
Tím jste mu dal ale ještě větší šanci to mediálně rozehrát.
Ať to mediálně rozehrál, jak to rozehrál.
Už jste na totéž byl jednou tázán a odpověděl jste: „Proč diskutovat?“ Mně by to připadalo jako slušnost.
Měl jsem pádné důvody ho odvolat, zveřejnit audit mi nedovolil zákon, tak jsem nechtěl diskutovat. Jistě víte, že dočasný ředitel Mrzena měl nejen dovést ND do výběrového řízení, ale také provést vnitřní audit. To by pan Dvořák provést nemohl.
Ale udělal jste to krkolomně, brutálně. Skoro mi to připadá jako uvalení nucené správy na VZP Davidem Rathem.
Proto říkám, že šlo o nášlapnou minu. Ta zjištění byla tak hrozná, že jsem se musel vyhnout tomu, aby mi opoziční strana ND předhodila.
Ale stejně jste si podle mě měl zavolat Dvořáka osobně a říct mu: „Jsou tu ty a ty problémy a já vás odvolávám.“
Nevím, možná. Teď si to ponesu na svých bedrech. Vašim výtkám nemohu než vzdorovat.
Co dál? Odcházíte z politiky...
Nevím. Měl bych určitou vizi, kdyby byly předčasné volby. Možná bych kandidoval, vstoupil bych do ODS... Teď nevím, jak to bude.
Dejme tomu, že bude třetí pokus o sestavení vlády. Jiří Paroubek nabídl, že by šéf sněmovny za ČSSD navrhl někoho z ODS, přičemž pak by šlo o vládu ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Umíte si představit svou účast v takové vládě?
My všichni, kteří jsme byli členy této vlády, jsme se poněkud namlsali. Tato vláda se skutečně neflákala a bylo to především proto, že byla jednobarevná. Byl vynikající kontakt mezi resorty. Problematika se řešila půlkou věty, ne nějakými memorandy. A v každé jiné vládě už vždycky budou jednání komplikovaná. Já si dokážu představit, že bych v takové vládě byl. Velmi nerad budu tento post opouštět, ale zdůrazňuji - a to říkám na zdraví své rodiny a Bůh je mi svědkem - že důvodem je to, že odcházím od rozdělané práce. Problém je, že taková svižnost už v další vládě nebude.
Seděl byste ve vládě i s Jiřím Paroubkem?
Jako člověk myslící to dobře s tímto podnikem bych měl odpovědět „ano“. Ale musel bych se hodně přemáhat.
Jak je to tedy s vaším názorem? Sice jste Paroubka před chvílí pochválil za jeho herecký talent, jinak jste o něm ale řekl, že je „prototyp normalizačního nomenklaturního aparátčíka a provinční sekerník s nulovým politickým talentem“.
Já si tohle dost myslím. On se v tom svým božím stádečku chová, jak se chová. Vždycky jsem překvapen, jak pochvalně se o něm zmiňuje jeho bývalý nadřízený primátor Bém...
Tak třeba má důvod.
To říkáte vy. Třeba má někde nějaký politický talent. Ale když si vezmete jeho programové vize, ty se od mého názoru na něj příliš neliší.
Názor na něj jste nezměnil. Nicméně jste řekl i to, že nabídku na vládu s ním byste považoval za „velikánskou drzost“ a „atak na vaše vlastenecké smýšlení“.
Já jsem to tehdy řekl jako politik. Ale jako člověk myslící to dobře s tímto úřadem bych opravdu měl odpovědět pozitivně.
Poslední téma je váš zdravotní stav. Jestli vám to nevadí, zeptala bych se na vaši rakovinu. Jak to zvládáte a v jakém stadiu vlastně jste?
Nemluvím o tom rád. Ale koneckonců daňový poplatník na to má právo. Uřízli mi to, pak to ozařovali, přestože všechny nálezy byly absolutně negativní. Tady je ale praxe, že se dělají procedury, jako by to tam pořád bylo. Na operaci jsem vlastně šel druhý den poté, co jsem byl jmenován ministrem. Tím jsem v klidu. Zítra jdu na další kontrolu (v pátek - pozn. red.). Cítím se výborně, zhubl jsem třináct kilo, což je následek radiologie. Netušil jsem, jak je radiologie nepříjemná věc. To bylo denně. Když mě upozorňovali, že mám snížit výkonnost na pětadvacet procent, jel jsem na sto deset. I tady v kanceláři jsem si musel na chvíli lehnout do kumbálu. Už jsem prostě nemohl.
Nevyděsil jste své kolegy v úřadu? Oni už mají velmi smutnou zkušenost s Pavlem Dostálem.
Nechci to zakřiknout, ale rozdíl byl v tom, že u Pavla byly ty nálezy pozitivní. U mě bylo podezření. Začalo to tak, že se mi udělala bulka na krku a žena mi v létě řekla, abych si to nechal vyšetřit. Tak jsem jel do Motola. Řekli, že je tam něco podezřelého. Zatím jsem v klidu. Ale tahle choroba je záludná v tom, že ona při kontrole ukáže své „dětičky“, ale už se neukáže ta „maminka“. Málokdo ví, že člověku v těle vzniká za den až sedmdesát tisíc zhoubných nádorů, se kterými si to tělo poradí. To nevíte, že? Ty buňky prostě začnou blbnout. Já teď žiju v příjemném domnění, že moje tělo si s tím nějakým způsobem poradilo. Mám za sebou zkušenost. Vím, jaké to je, když do vás pouštějí radioaktivní záření. Vypadají vám vlasy nebo vám jako mně přestanou růst vousy. Anebo vám naroste takovýhle lalok. Já naštěstí nejsem moc ješitnej.
