Šéfem europarlamentu se stal italský socialista Sassoli. Druhý se 160 hlasy skončil Jan Zahradil |
Lidovky.cz: Jak se vy a vaše frakce díváte na kandidátku na šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou a další jména navržená Evropskou radou?
V tuto chvíli na to vyhraněný názor nemáme, paní von der Leyenová je pro nás zatím velkou neznámou. Znepokojovalo by nás ale, kdyby se jakožto současná ministryně obrany Německa nějak angažovala v případném procesu budování evropské armády paralelní k NATO. Až bude v Evropském parlamentu grilování, budeme se jí na to určitě ptát. Jinak to na mě celkově působí jako „business as usual“ (volně přeloženo se nic nezměnilo, jede se dál – pozn.red.).
Lidovky.cz: Kde se podle vás nyní nachází štěpící linie?
Odehrávají se tu dva paralelní střety. V jednom se střetla Evropská rada a Evropský parlament o to, kdo má mít hlavní slovo při výběru šéfa Evropské komise. Zatím to vypadá, že vyhrála Rada složená z hlav států a premiérů. Je ale otázka, jestli kompromisní kandidátka vůbec projde parlamentem, o tom se rozhodne až v září či říjnu. Druhý spor se odehrál mezi takzvaným tvrdým jádrem a zeměmi, které v něm nejsou. Bohužel je nutno konstatovat, že tvrdé jádro jasně vyhrálo. Personální balík obsahuje jména z Německa, Francie, Belgie a Španělska. Vyhrály tedy velké země, mezi jmény nenajdete zástupce Skandinávie ani východní a střední Evropy. Není tam ani nikdo ze zemí, které nejsou v eurozóně. Uvidíme, kdo bude ve středu zvolen do čela europarlamentu. Pokud to bude italský socialista Sassoli, jen se potvrdí, že si posty rozebraly mezi sebou velcí hráči. (což se nakonec i stalo - pozn. redakce)
Ital David-Maria Sassoli (drbající se na hlavě) na jednání Evropského parlamentu.
Lidovky.cz: Naznačil jste, že europoslanci nejsou jednostranným postupem Rady nadšeni. Může jejich nechuť se návrhu přizpůsobit některá jména ještě změnit?
To je těžké předvídat, ale myslím, že protlačit sestavu v tomto aktuální složení parlamentem bude velmi složité. Namátkou jsem mluvil s poslanci z Evropské lidové strany, kteří byli z vývoje velmi rozčarovaní. Jejich frakce investovala hodně síly do podpory Manfreda Webera, ta ale vyšla vniveč, vnímají to trochu jako blamáž. Socialisté zase vyjadřují nelibost nad Ursulou van der Leyenovou a chystají se jí v parlamentu řádně „ogrilovat“. Stát se může všechno, uvidíme, jestli si národní vlády své europoslance do podzimu zpacifikují. Momentálně je ale nálada v Bruselu, především ve velkých frakcích, hodně živá.
Lidovky.cz: Je tu tedy šance, že se EP postaví na znamení vzdoru proti seznamu jmen, který vzešel z Rady?
Možná tu skutečně vznikne nové kolo institucionálního boje mezi Parlamentem a Radou. Ač jsem členem Evropského parlamentu, musím konstatovat, že v tomto případě stojím na straně Rady. V evropských smlouvách je vysloveně napsáno, že kandidáta na předsedu EK vybírá Rada s přihlédnutím k výsledkům voleb do EP. Nikde se ale nepíše, že musí vybrat představitele nejsilnější frakce nebo zrovna spitzenkandidáta. Tyto podmínky si svévolně stanovil parlament, zatímco Rada se drží znění podepsaných smluv. K těmto přestřelkám dochází celkem často, nebylo by to nic nového.
Kandidát na šéfa Evropského parlamentu Jan Zahradil nakonec skončil druhý.
Český europoslanec Jan Zahradil během projevu.
Lidovky.cz: Premiér Andrej Babiš se s Viktorem Orbánem a dalšími lídry Visegrádské čtyřky snažil vytvořit silný hlasovací blok. Potvrdilo se to na Evropské radě?
Já byl spitzenkandidátem naší frakce, nyní kandiduji do čela Evropského parlamentu. Pan Babiš bohužel nikdy neprojevil zájem vyjednávat o mé podpoře napříč politickým spektrem, což by byla hezká ukázka jednotné české pozice. Místo toho si to pan premiér doma vykládá jako své PR úspěšného politika. Zda se celá konstrukce, se kterou přišla Rada, nezhroutí při schvalování v parlamentu, to se ještě uvidí. Jinak určitě s panem Babišem souhlasím, pokud jde o postoj k Fransovi Timmermansovi. Jeho zvolení by bylo špatnou zprávou pro střední a východní Evropu. Jinak ale vidím v seznamu jmen spoustu otazníků, kromě Charlese Michela (kandidáta na předsedu Evropské rady, kterého vybírá sama Rada – pozn.red.) to zatím nemá nikdo jisté. Zrovna pan Michel ale kritizoval země V4 za postoj k migračním kvótám snad ještě více než Timmermans. Navíc nahradí v tomto křesle Donalda Tuska, který víceméně reprezentoval střední a východní Evropu.
EU potřebuje více demokracie. Hlavní poraženou se stala Merkelová, píše evropský tisk |
Lidovky.cz: Měl při vyjednáváních Rady podle vás Viktor Orbán skutečně tak silnou pozici, jak to on sám prezentoval?
Myslím, že Visegrádská čtyřka držela pohromadě, ostatně se jí povedlo zablokovat pana Timmermanse. Opakuji ale, že neznámou zůstává osoba paní van der Leyenové, na níž už začínají vyplouvat třeba na serveru Politico informace o korupčních skandálech. Stejné spekulace se objevily okolo španělského socialisty Josepa Borella, který je kandidátem na šéfa zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Oba případy se mohou vyvinout do skandálů a kauz.
Nový šéf Evropského parlamentu David-Maria Sassoli (frakce S&D).
Ital David-Maria Sassoli se hlásí.
Lidovky.cz: Jakou šanci si dnes při volbě na předsedu EP dáváte?
V současné poměrně chaotické situaci, kdy velké frakce nedrží zcela pohromadě, se to nedá odhadnout. Za úspěch bych považoval, kdybych obdržel výrazně více hlasů, než má naše dvaašedesátičlenná frakce. (Jan Zahradil v prvním a druhém kole volby získal 162 a 160 hlasů – pozn.red.) Znamenalo by to totiž, že tu existuje dostředivá tendence eurorealistických sil, které se dokáží sjednotit okolo jednoho kandidáta. To je důležité. Možná se dočkáme překvapení.
Kdo zřejmě povede Evropskou komisi? Ursula von der Leyenová je ambiciózní, ale loajální matka sedmi dětí |
Lidovky.cz: Pokud jde o vaši frakci, necítíte jistou krizi identity? Na jedné straně máte italského vicepremiéra Salviniho s jeho radikálními požadavky a na druhé strany strany usilující o hlubší integraci. Může se vám dlouhodobě podařit balancovat někde uprostřed?
Máme ve frakci základní dokument, který se jmenuje Pražská deklarace, a ke kterému se musí všechny strany před vstupem do naší frakce přihlásit. Ten dokument je doslova anti-federalistický. To naše členské strany spojuje a nevidím proto s naší identitou zásadní problém.
Německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová.
Lidovky.cz: Spoléháte tedy na dostředivý efekt, že k vám hlasy potečou z obou táborů? Nebojíte se spíše odstředivého efektu?
To ukáže i výsledek volby předsedy EP. Pokud skutečně obdržím dvoj- až trojnásobek hlasů naší skupiny, bude to znamenat, že za mnou šly hlasy jak od Identity a demokracie pana Salviniho, tak od poslanců EPP, kteří jsou ze středoevropských a východoevropských států. Může jim vadit, že tyto regiony Evropy nemají téměř nikde své zastoupení. Můžeme tedy zafungovat jako svorník mezi radikální kritikou unie a umírněným pravým středem.
Lidovky.cz: Čím to, že střední a východní Evropa nemá mezi jmény, které z Rady přišly, svého člověka?
Myslím, že je to chyba. Zvítězila tu vnitřní soudržnost toho takzvaného tvrdého jádra. Opravdu důležité regiony zůstaly opomenuty, což se dříve nedělo. Bude to mít vliv i na to, jak budou o tomto složení komise hlasovat poslanci ze zemí mimo západní Evropu. Ve své kandidátské řeči jsem europoslancům říkal, že je potřeba udržet rovnováhu. Jedenáct zemí ze současné osmadvacítky vstoupilo do EU od roku 2004. To už je slušná porce. Přitom ale tyto země nemají mezi vrcholnými představiteli žádné zastoupení. Já byl jediným kandidátem ze střední a východní Evropy.
Lidovky.cz: Skutečně lze vinit jen západní státy ze soudržnosti? Nehraje tam role také nesoudržnost těch ostatních?
Během vyjednávání na Radě se vyskytlo několik velmi hlasitých a viditelných osob. Za východní a střední Evropu to byli třeba maďarský Viktor Orbán, bulharský premiér Bojko Borisov, ale i Andrej Babiš. Takže myslím, že jsme slyšet byli, jen jsme nedokázali přijít s vlastním silným jménem. Ještě včera se jako o kompenzaci hovořilo, že by socialisté mohli navrhnout na předsedu EP bulharského kandidáta Sergeje Staniševa. Najednou ale socialisté navrhli Sassoliho a Bulhar zmizel bůhví kam. Nevíme, co se uvnitř socialistů semlelo, ale překvapilo nás to.
