Autor revitalizace náplavek Petr Janda z architektonického studia Brainwork.
Lidovky.cz: Platíte za spoluiniciátora kulturního života na náplavkách. Jak jste se k tomu tehdy dostal?
Před více než deseti lety jsme s Ivo Slavíkem, který nyní provozuje loď (A)VOID Floating Gallery na náplavce, pořádali každoroční přehlídky umění ve veřejném prostoru a snažili se o revitalizaci parku v Kateřinské zahradě na Praze 2. Dělali jsme tam výstavu soch, ale přibývalo problémů s dlouhým schvalovacím procesem a začali jsme postupně hledat jiný prostor. Tím byla v roce 2008 náplavka na Rašínově nábřeží, v té chvíli v paralyzovaném stavu po povodni v roce 2002. Při druhém ročníku výstavy soch u Vltavy jsme začali přemýšlet i o tom, jak kromě promenády využít i prostory tzv. kobek, které jsou vklenuté ve vysoké nábřežní zdi. Tedy tak, abychom mohli pracovat i s vnitřním prostorem. A začali jsme se bavit o architektonickém provedení.
Lidovky.cz: V roce 2011 vznikl dokument, který reflektoval jakousi alternativní kulturní scénu a nový život na náplavce. Vznikala už tehdy obava, aby nepřevládl komerční rozměr?
Byly obavy, že se ztratí alternativní kulturně-společenská kvalita, která na začátku spontánně vznikla. Byla a je neortodoxní, nijak se neomezuje mainstreamem. Popularita místa začala velmi rychle růst. Iniciační návrh kobek byl už v roce 2009 hotový, už tehdy jsem v dokumentu popisoval, co se s nimi stane. A to se právě teď odehrává.
  |
Lidovky.cz: O co jste se tedy při revitalizaci snažil?
Už od začátku šel návrh cestou co možná nejjednoduššího a nejčistšího propojení vnitřního a vnějšího prostoru. Vizuálně a výtvarně je nejviditelnější doplnění obloukové klenby kobek o velká kruhová okna, která fungují jako otáčivé pivotové dveře. První návrh pracoval ještě se svislým a vodorovným překlopením, nakonec z finálního propracování vyplynula diagonální osa. Je snadnější pro otevírání a je nejbezpečnější. Technologicky je interiér kobek na úrovni, která není běžná: kobky mají systém vnitřního řízení prostředí kombinující vzduchotechniky s rekuperací, podlahové topení a infrazářiče. To platí i pro kobky na Hořejším nábřeží.
REVITALIZACE NÁPLAVEK
|
Kobek realizovaných v první fázi je celkově devatenáct, z toho je šest velkých prosklených na Rašínově nábřeží, umístěny jsou vždy po třech. Budou v nich kavárny i galerie. Na smíchovském Hořejším nábřeží bude například i knihovna. Základní vize spočívala v tom, že dojde k celodennímu a celoročnímu využití kobek. Což nikdy dříve možné nebylo, a zároveň to nebylo ani atraktivní pro provozovatele, protože ráno má náplavka jiný mód provozu. Ti, kteří se na náplavce už v minulosti etablovali, mají možnost navázat na původní smlouvy. V další fázi revitalizace náplavek jsou pak plovoucí zařízení - terminál, který bude koncentrovat lodě do jednoho místa a uvolní břehovou hranu pro kontakt s vodou a plovoucí lázně. To navrátí Praze fenomén říční plovárny.
Lidovky.cz: Narážel jste vyloženě na odpůrce současné proměny náplavky?
Jsou lidé, kteří k tomu mají různé komentáře a debata se vede z různých úhlů pohledu. Loni v dubnu vyšel hoax, že bude při rekonstrukci zavřená celá náplavka. Facebooková diskuze v detailech zabíhala k tomu, že se komentovalo řešení rekonstrukce. Skutečný důvod, proč je řešení napadané, je spíše to, že se lépe komentuje něco architektonicky viditelného než nájemně-finanční vztahy. Většinou měly subjekty obavy o to, že nebudou moci dále pokračovat, pokud se rekonstrukce udělá.
Instalace skleněných dveří na pražské náplavce.
Při instalaci skleněných dveří na pražské náplavce vypomáhal i primátor Zdeněk Hřib.
Lennonova zeď začne nanovo. Stane se kamerami hlídanou uměleckou galerií, sprejeři budou mít zákaz tvorby |
Lidovky.cz: Máte na mysli třeba debatu s Bajkazylem?
Argumentace šla trochu jiným směrem, než měla. Mám ale s Bajkazylem dlouhodobě dobré vztahy, vážím si jich. Jsou jedním z pilířů takové náplavky, jakou jsme měli rádi a jakou ji chceme nadále udržovat. Dalším pilířem je právě (A)VOID Gallery, z jiného ranku pak Farmářské trhy jako pevná součást života náplavky a přirozeně i paroplavba. Do budoucna by se měla kultivovat také plovoucí část náplavek, což je dnes smluvně složité.
V určitých místech je ale břeh osazený loděmi nevhodně hustě, je tam špatný přístup k Vltavě. Některé kotvící lodě svým charakterem přesahují to, co na náplavku patří. Včetně toho, že jsou agresivně vražené do historického kontextu. Nepracují s vnějším prostorem, jsou vloženinou, která se může odehrávat kdekoliv jinde. Typickým příkladem je předimenzovaná loď s nástavbou, kde byla výstava Karla Gotta.
Lidovky.cz: Jak jste tedy spojen s lodí (A)VOID Floating Gallery, která kotví na Rašínově nábřeží?
Koncepčně mám s projektem spojení jako architekt lodi, ale nejsem napojený na financování a provoz. Původně to měl být plovoucí pavilon jako analogie fungování Serpentine Gallery v Londýně. S tím, že by se ve velkém měřítku každoročně obměňoval celý vnější vzhled. Loď ale začala fungovat i bez původního návrhu výtvarné realizace a stala se obsahovou součástí kulturní náplavky. Velký výtvarný instalační moment se bere jako další vrstva, kterou není nutné naplnit. Moc by mě ale těšilo, kdyby se to obnovilo.
Mají pod okny pouliční umělce. Jste paraziti, vzkázala na setkání Prahy 1 buskerům jedna z místních |
Lidovky.cz: Myslíte v tom smyslu, že jakmile loď naplnila funkčnost, estetická nástavba přestala být důležitá?
Obvykle se to děje: jakmile se naplní funkčnost, bereme architekturu jako něco navíc. Ale tak to není. Pokud se z iniciátora stane provozovatel a je zaangažován finančně, změní se úhel pohledu na to, čeho chce dosáhnout. Nekritizuji to, takto se to zkrátka děje. Snažím se ale striktně držet strany architektury a nebýt ve střetu zájmu. Sleduji vyšší záměr než je provozování jedné části náplavky. Jako architekt jsem zodpovědný celé společnosti ve směřování věci.
Provozovatelé se zde zase více věnovali možnosti vytvoření občanského sdružení, které by mohlo ovlivňovat správu náplavky. A vygenerovaný zisk by se snažili vracet zpátky. Tím, že městská struktura je jiná, k tomu nikdy nedošlo. Šlo se jinou cestou, nyní jsou městské prostory rekonstruovány z veřejných prostředků a jsou využívány formou nájmu. Nemyslím si, že je to špatně.
Instalace skleněných dveří na pražské Náplavce.
Lidovky.cz: K výběru nájemců kobek jste měl co říci?
Z těch důvodů, které jsem zmínil, se snažím nebýt zapojený ve výběrových komisích. V určitou chvíli jsem ale měl obavu, že uděláme perfektní architektonickou rekonstrukci, ale nebude žádná jasná autorita nad programem v kobkách. Že zkrátka převáží čirá komerce, což dobře známe z pražských královských cest a různých podobných míst, kde nevzniká žádná autentická kultura. Jde o exploataci prostoru primitivním prodejem „tradičních“ suvenýrů.
Bál jsem se, že nebude žádný program a vzniknou hospody a kavárny, které maximálně vytěží aspekt poptávky. Což se naštěstí nestalo. Předchozí primátorka Adriana Krnáčová nechala vypracovat programovou metodiku náplavky, kterou zpracovali renomovaní sociologové a antropologové. Vytvořili tak i pozici kurátora náplavek, který se zabývá živým kulturním programem. Myslím, že je to poprvé, co se tato funkce v Česku použila pro veřejný prostor.
Petr Janda (44)
|
Lidovky.cz: Dříve jste uvedl, že za revitalizací náplavek je 10 let a tisíce bitev. Co přesně jste tím myslel?
Musíte vyhrát všechny jednací bitvy a udržet návrh konzistentní, aby se nerozpadl na nesouvisející fragmenty. Celý koncept vznikl programově i architektonicky iniciačně zespodu v roce 2009. Když pak později vznikl pražský Institut plánování a rozvoje, byli jsme v roce 2014 současně s dvěma dalšími ateliéry vyzváni k podání nabídky na řešení systému toalet. A to na základě historie, kterou s místem máme. Zakázku jsme vyhráli. Návrh se již od počátku stal rychle známým, díky tomu následně vznikla snaha udělat náplavky koncepčně. Za vedení bývalé primátorky jsem byl požádán, abych vytvořil celkovou koncepci jednotlivých náplavek.
Pak se začaly soutěžit další fáze projektu pomocí výběrových řízení, kde se soutěží na nejnižší cenu. Asi půlku jsme za náš ateliér vyhráli, půlku jiní architekti. Ti se ale drží koncepce, kterou jsme stanovili my. Řízení je kvůli rozsahu a vazbám ke stavebním úřadům v jednotlivých městských částech dělené na mnoho staveb, to je úděl veřejného zadávání. Trochu nepříjemné je to v tom, že jednou vyhrajete, ale další fázi může vyhrát někdo jiný. Sice je zachována rovnost příležitostí, ale vůle objekt postavit v původní podobě je v ohrožení. Když vyhraje někdo dominantní, jsou to právě ty bitvy. Jako autor teď dozoruji všechny jednotlivé projekty a musím říct, že ostatní architekti jsou dobří týmoví hráči.
Lidovky.cz: Podařilo se vám zachovat si tvůrčí svobodu v průběhu jednacích procesů a schvalování?
Svobodu si musíte vždy vybojovat. Vždy je něčí vůle věci provést jinak. Byť už je něco schváleno v dokumentu, stejně znova a znova vstupují vlivy, které chtějí věci přiblížit svému zájmu. Je to těžce vybojovaná svoboda. Vydobýt si možnost takovéto nekompromisní realizace není příliš běžné.
Instalace skleněných dveří na pražské náplavce.
Lidovky.cz: Je současný projekt revitalizace kobek na české poměry odvážný návrh?
Náplavky jsou důležité pro začátek vnímání, že je možné vytvořit v historickém prostředí Prahy něco současného. Něco, co je citlivé a zároveň nekompromisní. Není u nás přitom běžné pracovat s vizionářskými projekty. Většinou se pracuje s lehkým nadprůměrem, což je považováno za úspěch. Architekti řeší asi sedm procent z celkového objemu výstavby. Vše ostatní řeší inženýři, kteří se nezabývají kontextem a vazbou na město. I v soutěžích a obecných přístupech k zadávání je toto cítit.
‚Hudba nesmí opustit prostor lodi.‘ Na náplavkách mají utrum koncerty s reproduktory, bary hrají dál |
Jsem poměrně autorsky založený architekt, navíc i s výtvarným vzděláním, pracuji s vlastním jazykem. Ve chvíli, kdy mu jiní nerozumí, stává se pro ně projekt nečitelným a ze strachu pak i nereálným a pozice jej prosadit je složitá. Většina veřejnosti a úředníků to pak považuje za něco nadbytečného. Ale žijeme v Praze, která je vytvořená ze samých exkluzivních řešení a historicky velmi vybraných, drahých a složitě developovaných staveb. Kromě jednotlivých domů je i struktura veřejných staveb jako mostů a nábřeží ukázkou toho nejvyššího, co bylo v danou chvíli dostupné.
V současné době převažuje přístup věci pouze oprašovat a když už zasahovat, tak neutratit moc peněz. To je neadekvátní přístup. Co je historicky vybudované, musí dostat stejně precizní současnou vrstvu. A když říkám současnou, pro běžné lidi je spíše vizí do budoucnosti. Většina lidí se bojí, aby vznik nového nepřemazal tradiční kvality, raději sází na jistotu. Češi jsou v tomto poměrně speciální.
Lidovky.cz: Kruhovité kobky na náplavkách a jejich nově osázené vstupy sice působí inovátorsky, ale zároveň nevyužívají kontrastu, spíše esteticky komunikují s prostorem.
Je to další rovina, která je na projektu cenná. Obava veřejnosti, že nové věci vstupují do historického prostředí radikálním vymezením, je do určité míry oprávněná. Známe to z doby brutalismu, kdy budovy hodně zasahovaly do prostředí. Snažím se s projektem náplavky pracovat citlivě a dosáhnout velkého účinku pomocí detailu. Ten v sérii získává sílu a dotváří celek do nového autentického stavu.
Turisté kreslí na Lennonovu zeď sprosté nápisy a symboly, tvrdí maltézští rytíři. Podali trestní oznámení |
Lidovky.cz: Cítíte po těch deseti letech něco jako satisfakci? Máte radost?
Je to zázrak. Nemám radost jenom za sebe, ale za všechny, kteří se podíleli. Když jste na stavbě a spolupracujete s těmi, kterým na výsledku záleží - a i ti, kteří to předtím nechápali, najednou začínají potenciál číst a funguje to - těší mě to. Žijeme ale v něčem, čemu se říká institucionální blackout, protože schvalovací procesy jsou neúměrně zdlouhavé a během nich se lidé ve dotčených funkcích několikrát vystřídají a musíte neustále usilovat o kontinuitu a znovu navazovat vztahy. Samotná tvůrčí práce je jen zlomek všeho, zbytek je diplomacie a společenská interakce. Mám velkou radost z podpory, kterou se daří pro náplavky držet u městské reprezentace už deset let.
Lidovky.cz: Nové náplavky teď pravděpodobně přitáhnou více zájmu i ze strany turistů. Potřebuje jich Praha ještě více?
Myslím, že je teď trochu hysterie proti turistům. Dle mého mírně neoprávněná. Není to tom, jestli turisty ano nebo ne. Spíše by mělo jít o celkovou kultivaci turistického průmyslu. Na objevování nových míst a kultur nic špatného není. Jde hlavně o to, jakým způsobem ‚incomingové‘ cestovní agentury Prahu prostituují a avizují ji jako místo, kde se může vše. Nabízí ji jako nejlepší místo pro opilecké párty a lákají na nejkrásnější ženy. Ale ne v tom noblesním smyslu. Myslím, že snaha o změnu zde je, ale metodou asi nebude zbavit se turistů.
