Jsem přesvědčen, že se právě podobné debaty podílejí na znechucení občanů z politiky, z nemožnosti vybírat mezi stále stejnějšími manekýny a tím - jakkoli se tváří "předvolebně" - odhánějí lidi od volebních uren.
Případ Jana Krause, který pohrozil přejít ke konkurenci, bude-li se ředitel Jiří Janeček obklopovat bývalými "Železného" lidmi podezřelými ze střetu zájmů (Radim Hreha), je pouze jedním z kaménků v neutěšené mozaice současné České televize.
Nejde jen o Krause
I kdyby byla stokrát pravda, že si moderátor - podobně, jako když končil s úspěšným pořadem Další, prosím! na Primě a přecházel na ČT - pouze hledá záminku, aby mohl jít za lepším, na meritu věci to nic nemění.
Ředitel nedokáže srozumitelně vysvětlit ani podezřelého Hrehu, natož skandální fakt, proč svěřil samostatný pořad na veřejnoprávní "24" známému stranickému lobbistovi (a zprofanovanému protagonistovi komunisty znormalizované Melodie) Petru Žantovskému. To už může rovnou předat vysílání Ladislavu Jaklovi!
Je smutné, že veřejnoprávní média - i s jejich stranicky závislými radami - nejsou sedmnáctý rok po revoluci na politicích nezávislá. Když už neumí Česká televize zvát do studia politology, jak je to běžné v demokratickém světě, představme si, že by třeba po celé čtyři roky vždy jeden týden zvala parlamentní a druhý týden mimoparlamentní politiky.
Jedny by vystavila konkurenci, druhé zkultivovala. Myslíte si, že by po čtyřech letech vypadaly preference stran - jimiž jedině se výběr hostů řídí (viz Otázky Václava Moravce speciál) - stejně jako dnes? (Stačilo, aby se do zorného pole obrazovky dostali zelení, a během měsíce zdvojnásobili preference!).
Místo toho, v rozporu se svým posláním, dělají na Kavčích horách po celé volební období zdarma servis pouze čtyřem stranám, z toho jedné hlásící se k zločinné ideologii. Zdá se, že důvody, jež vyhnaly před pěti lety občany na Václavák, trvají i nadále.
Permanentní krize?
Tehdy zobecnil tzv. televizní krizi Václav Klaus s přímočarostí Otce Ubu: "Ukazuje se, že hybrid zvaný veřejnoprávní instituce nefunguje, že se nejedná ani o instituci státní, ani soukromou... Proto je čas zahájit přípravu privatizace této instituce."
A to přesto, že jeho poradce Ladislav Jakl předtím v Lidových novinách tvrdil: "Žádnou privatizaci ve vysílání nikdo neplánuje, a dokonce ani nikdy neplánoval."
Stejně Ivan Langer nejprve v Respektu kritizuje "nutnost ukládat občanům povinnost, ať platí veřejnoprávní médium" a pochybuje, "zda na počátku třetího tisíciletí mají veřejnoprávní média smysl" (2000) - a o tři roky později v MF DNES napíše: "Nikdy a nikde jsem neprosazoval privatizaci žádného z kanálů ČT."
Jenže: neměli nakonec kritici České televize, i při všech veletočích, pravdu, nedělá Janečkova televize všechno pro to, aby byla považována za hybrid a byl jí odebrán přinejmenším jeden nadbytečný kanál?
Když může přejít její nejpopulárnější pořad beze změny ke konkurenci, kde je její veřejnoprávnost? Čím se liší Pavlowské Žito od komerčních stanic? Reportéři ČT od Na vlastní oči, Moravcovy pořady od Sedmičky a Nedělní partie? Náves od Ordinace v růžové zahradě?
Nejsou Třeštíkové Manželské etudy nebo Sommerové Moje 20. století jen občasnými výjimkami, potvrzujícími pravidlo? A proč musí jedna z našich nejlepších dokumentaristek, Kristýna Vlachová, točit své cykly o komunismu v Bratislavě, a ne na Kavčích horách?
V zemi Švejkově
Ať tak či onak, veřejnoprávní obrazovka si většinu svých potíží zavinila sama. Namísto toho, aby po vzoru vyspělých zemí mezi sebe a politiky postavila čínskou zeď, podlézala jim tak dlouho, až z nich nadělala masmediální baviče. Dala jim návykově ochutnat obrazovku a vůbec ji nenapadlo pěstovat vlastní reflexi. Svěřila reflexi politiky politikům.
Bylo jen otázkou času, kdy to vše skončí v dnes už nerozpletitelném kolotoči vzájemné korupce, zákulisních tlaků, podrazů a zákazů (kolik už těch nepohodlných pořadů z ČT tiše zmizelo!).
Naše televize si od listopadu 1989 nedokázaly, na rozdíl od někdejší Svobodné Evropy či BBC, vypěstovat jediného obávaného, respektovaného, od reálného politického cirkusu neodvislého komentátora, na jehož slova by se čekalo, jehož komentářů - což je v západním světě normou - by se politici báli, a ne naopak!
Tomuto ideálu se u nás, v rodné zemi Švejkově, paradoxně nejvíce blíží - Krausova zábavná talkshow. Jeho Uvolněte se, prosím! se zdá být široko daleko jediným nezávislým debatním pořadem na našich obrazovkách.
