Jenže to není banalita. Heslo Práce osvobozuje pochází od jiných německých klasiků. Arbeit macht frei stojí dodnes na bráně Osvětimi jako věčné memento, o kterém se zkrátka beztrestně nežertuje.
„Vždyť i to největší hovado má svůj strop, vy ho nemáte,“ řekl včera ve sněmovně premiér Topolánek poslanci Rathovi a nestalo se de facto nic. Má se snad něco stát kvůli takové banalitě? Vždyť výraz „hovado“ je tu běžný, tak co. Jenže to není banalita. Sám premiér výraz uvedl jako „citaci z písničky Dana Landy“. Tady už sterilní neutralita končí. Daniel Landa není náhodný autor citátů, nýbrž velmi renomovaná postava - renomovaná mezi těmi, kdo si libují v sentimentech národa, krve a půdy, v rituálech čistoty zavánějících čistotou rasy a národa. Cituje-li ho někdo v hospodě, ať cituje. Je ale normální a v pořádku, že ho cituje premiér v parlamentu?
Česká plebejsko-liberální společnost má vysoký strop pro vulgarity, nějaké hovado, shit či vztyčený prostředník ji nerozhodí. A premiér na tu toleranci hřeší. Hřeší na ni tolik, že - věřme, že nechtěně - sklouzává k mnohem temnějším vtípkům. „Hovadská“ citace z Landy je jen odvar. Předcházela jí „osvětimská lež“ na adresu slibů ČSSD (2003), „noc dlouhých nožů“ na adresu volebního vítězství ODS (2005) a „es kommt der Tag“ v SMS zprávě novináři (2007). Prostě mu ta hnědá inspirace nedá spát.
Je to Topolánkovo štěstí, že u nás neplatí německá přísnost? Nebo je to naše smůla? To je důležitá otázka v době, kdy se poukazuje třeba na to, jak Zdeněk Jičínský omlouvá a relativizuje zločinnost komunismu.
Německé moderátorce včera nepomohla ani následná omluva hned vzápětí. „Bylo to neomluvitelné ujetí,“ prohlásila mluvčí televize ProSieben. Co řekne mluvčí české vlády? Jsou Topolánkova ujetí omluvitelná? Nejde o to, aby se premiér omlouval za Landu, jde o to, aby si hnědými inspiracemi nepodrážel vlastní autoritu.
- 1. února 2008 7:51
