Když hlava státu útočí na novináře (póvl, žumpa, latrína), je to svým způsobem v pořádku. Když se posmívá ústavním právníkům, i to je v rámci hry přijatelné – mají možnost ránu vrátit. Ale otírat si ústa o děti?
O děti s handicapem? Tady už žádné hranice...
K TÉMATU: |
Prezident jistě nechtěl ublížit či být úmyslně zlý. Bohužel většinu zla v životě spácháme právě z hlouposti a bezohlednosti. „Spolužáci na mě reagovali vždy normálně a brali mě jako rovnocenného partnera ve třídě. (...) Možná byste se měl nad některými svými slovy zamyslet, zda nemohou zranit lidi kolem Vás,“ vzkazuje prezidentovi Tereza Laubeová přímo z vozíku.
Bohužel apel „zamyslet se, zda nemůže zranit“ je pro prezidenta jak z Venuše. Jednu věc však již dokázal: uznat chybu a výjimečně se také omluvit. Teď je ta chvíle.
