Pět podezřelých úmrtí po očkování za jediný týden. Souvislosti prošetří EMA |
Nicméně na horizontu se objevila naděje, že svět svázaný nepříjemnými opatřeními by se mohl začít normalizovat. Vždyť jen v naší zemi už bylo aplikováno téměř dva miliony vakcín. O míře ochrany, kterou představují pro jednotlivce i celou společnost, se však stále diskutuje a odborné časopisy přinášejí téměř denně nová a většinou povzbudivá zjištění.
Jedno z nich ukazuje, že lidem vystaveným těsnému kontaktu s veřejností (zdravotníci, hasiči, prodavači nebo učitelé) poskytují vakcíny od firmy Pfizer nebo Moderna ochranu 80procentní po první a 90procentní po druhé dávce. Jinými slovy, očkovaní měli asi desetkrát nižší výskyt koronavirové infekce (SARS-CoV-2) než neočkovaní, a to bez ohledu na výskyt příznaků. A právě poslední věta předchozího konstatování by mohla, či dokonce měla znamenat zásadní přelom v diskusi o uvolňování pandemických opatření, a to nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni.
Vědecká komunita se totiž dosud držela výsledků studií ukazujících ochranu před infekcí s příznaky. Pokud však vakcíny poskytují to samé i z hlediska možného bezpříznakového šíření, pak to znamená, že očkovaní nejsou nebezpeční svému okolí. Přišla tedy doba, v níž společnost musí začít uvažovat, jak rychle a především racionálně uvolňovat přísná opatření. Ve světě bychom našli řadu nejrůznějších příkladů, ale osobně bych se klonil k selektivnímu otevírání pro ty, kdo byli očkováni anebo se vykážou aktuálně negativním PCR testem.
Čtyři důvody proti
Existují však přinejmenším čtyři důvody, proč výše uvedený návrh na „racionálně vedené“ rozvolňování nerealizovat. Tím prvním budou názory poukazující na možnou diskriminaci pramenící z nemožnosti většiny společnosti nechat se okamžitě očkovat. Jsem však přesvědčen, že podobná námitka je lichá, protože k proočkování celé naší země může dojít velmi brzy, tedy v řádu jednotek měsíců, a snad nikdo nemůže závidět svému staršímu či rizikovějšímu spoluobčanovi jeho zdravotně méně příznivý status, a tím pádem s očkováním spojené krátkodobé výhody.
Tím druhým je samotné technické provedení, které v době veřejně deklarované ochrany osobních dat může přinášet řadu nesnází. Ke koordinaci by mělo dojít nejen na úrovni národní, ale celoevropské, a proto by nositelem podobného know-how měla být Evropská unie. Není však tajemstvím, že vedení této organizace nepatří k těm nejflexibilnějším, a proto by Česká republika neměla vyčkávat a pro své občany by měla aplikovat řešení vlastní. Zdá se, že k tomu směřují i další země.
Na technické problémy navazuje i všeobecná neochota dodržovat nastavená pravidla a schopnost státu je vymáhat. Zkušenosti posledních měsíců ukazují, že ani jedno nám příliš nejde. Proto si lze jednoduše představit, že by případné selektivní rozvolňování mohlo být masivně zneužíváno.
Obávám se však, že tou největší překážkou je všudypřítomný populismus. Nepochybuji totiž o tom, že podobně odvážné řešení by s sebou přineslo vlnu mediální kritiky a obviňování z diskriminace, a proto je politicky bezpečnější ponechat současná pravidla, při nichž se například při volném překračování hranic můžete vykázat diplomatickým pasem nebo statusem sportovce reprezentanta (četné výjimky jsou uvedeny na webových stránkách ministerstva zahraničí), avšak pro více než milion očkovaných občanů stát žádné zjednodušení nepřináší.
Zaujmout jasné stanovisko
Otázka, zda se pro očkované má společnost otevřít, je velmi citlivá ve všech zemích, kde se řeší, a nastíněné problémy zdaleka nepokrývají šíři argumentace, která se v diskusích na toto téma používá. Že se jedná o nesnadně řešitelný problém, by však nemělo znamenat, že Česká republika nezaujme jasné a dobře vyargumentované stanovisko. Vláda i opozice by v nich mohly přinejmenším ukázat, jaké kdo má názory a vize.
