Rady z Hradu. Chovat se vypočítavě se dlouhodobě nevyplácí |
Barvotiskový svět se ale hodí leda tak na předvolební billboardy, straníci musejí z něčeho žít a ministerstvo jsou „cizí“ peníze. Pan ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vynašel výborný způsob obcházení zákona a zaměstnává spolustraníky externě na základě dohody o provedení nějakého zadání.
Administrativní vlk se nažral (děje se to v mezích zákona), koza zůstala celá (spolustraníci dostali desítky tisíc na přilepšenou). Pan ministr se brání, že experty si najmout musel. Zajímavé na tom je, že experti se rodí buď výhradně na severní Moravě, odkud je pan ministr, nebo rovnou se stranickým průkazem. Ale jak říká pan Zaorálek: „Příslušnost k politické straně není automatickým handicapem.“
Hodnověrné svědectví, že průkaz ČSSD není handicapem, mohou podat třeba matadoři pražské ČSSD Petr Hulinský a Karel Březina. Jeden přešel plynule z postu náměstka ministra školství na místo náměstka ministra vnitra (inu, odborník). Druhý se natolik zalíbil ministryni Kateřině Valachové, že z něj musila udělat externího poradce pro regiony. Pan Březina si odpykal pravomocný rozsudek a nyní jako „bezúhonný“ politik inkasuje odměnu za to, jak Praha (kde má v rámci strany výrazné slovo) pomohla Bohuslavu Sobotkovi proti lánským pučistům. Strana je početná, těch, kdo potřebují nakrmit z cizího, je dost. Boj proti korupci je skvělý: před volbami pomůže, po nich nepřekáží.
