Rekonstrukci procesu daguerrotypie, která byla první fotografickou technikou, zasvětil Přibyl i své doktorandské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Výsledek své pětileté práce poprvé ukázal na loňské výstavě v galerii VŠUP, kde tehdy představil soubor 42 daguerrotypií. V něm se nově popasoval s tradičními tématy fotografie - zátiším, krajinářstvím a portrétem. Portrétní daguerrotypii je věnována i komornější výstava v Galerii Laboratorio.
Portrétování představovalo velkou výzvu pro daguerrotypisty, ale náročné bylo i pro jejich modely. Exponování trvalo i několik desítek minut a vyžadovalo naprostou nehybnost. Fotografové si proto vypomáhali nejrůznějšími držáky hlav, rukou i nohou. Výsledná "zcepenělost" ale znesnadňuje přesné časové zařazení portrétů. Tím, že exponoval děti, Přibyl tuto nejednoznačnost ještě více zdůraznil. Téma dětí ve spojení s bezčasím typickým pro daguerrotypii vzbuzuje v divákovi pocit nejistoty a vytváří spojení, jež vzbuzuje pocit silné úzkosti. Fotografie konkrétních, ale divákovi neznámých dětí, mohou navíc evokovat i lehce nepříjemné pocity, které člověk má při nahlížení do cizího rodinného alba.
Nebezpečný procesDaguerrotypii si v roce 1839 nechal patentovat Louis Daguerre. Zdlouhavý a životu nebezpečný proces, kdy při výrobě autorovi hrozila otrava rtuťovými parami, ale velmi záhy vytlačily jednodušší a levnější metody. Princip tvorby obrazu odlišuje proces daguerrotypie od všech ostatních běžně užívaných způsobů fotografie. |
První technika, jež umožňovala získat trvalý pozitivní obraz, se svou komplikovaností blížila alchymistickým pokusům. Přibyl musel techniku oživovat na základě samostudia, v dnešní době se jí téměř nikdo nezabývá. Každá daguerrotypie existuje pouze v jediném snímku, v principu neumožňujícím multiplikaci. Výsledný obraz je velmi citlivý. Aby se uchoval, je nutné jej chránit sklem. Daguerrotypie tak paradoxně stojí na opačné straně barikády než fotografie, i když je její předchůdkyní - spíše se blíží malířskému dílu.