130 let
Jednou to vyjde. Hlavní hrdinka filmu Mallory se řadu let snaží, aby našla...

Jednou to vyjde. Hlavní hrdinka filmu Mallory se řadu let snaží, aby našla cestu ven ze světa drog. | foto: Tomáš Třeštík

Recenze

Potkat svého Bartošku. Mallory a její cesta ze dna

Kultura
  •   7:00
Do kin vstupuje časosběrný snímek Heleny Třeštíkové Mallory, oceněný v karlovarské soutěži dokumentů. Jeho hrdince pomohlo setkání s hereckou hvězdou, méně už systém, kterému předáváme zodpovědnost za své bližní.

Mezi protagonisty dokumentů Heleny Třeštíkové patří Mallory k těm šťastnějším případům. Zásadní bitvu vyhrává už na samém začátku filmu: po narození syna se jí daří překonat závislost na heroinu. Klopotná cesta k normálnímu životu tím však teprve začíná. 

Člověk, který skoncuje s drogami a hodlá žít v souladu s požadavky společnosti, má patrně o své budoucnosti jiné představy, než že bude přežívat ve vraku auta a marně se dožadovat pomocné ruky. Přesně do takové situace se však Mallory dostává a divák má dostatek příležitostí nahlédnout, co takový život obnáší. Podobně jako třeba snímek Davida Vondráčka Láska v hrobě, i Mallory v těchto pasážích diváky právem šokuje. Tedy alespoň ty, kterým nepřipadá normální, že jakákoliv lidská bytost přežívá v tak otřesných podmínkách. „Tři plus jedna v igelitkách“ tady navíc nemá člověk, který by dobrovolně rezignoval na standardní existenci. 

Je to matka, která usiluje o společný život se svým synem, žena, která z bizarního příbytku v rozbitém autě dochází do zaměstnání (!), ale nevydělá tolik, aby mohla prolomit začarovaný kruh a pořídit si důstojné bydlení. Není to nic, co by člověk mohl při sledování svést na režisérčinu snahu zapůsobit na city nebo na protagonistčino přehánění: běžnost toho okolnostmi vnuceného způsobu života je evidentní.

Naděje jen na chvíli

Obzvlášť palčivé jsou výjevy z jednání s úřadem, který by pravděpodobně měl lidem v podobné situaci pomoci. Systém se tu vyjevuje ve své absurdní neosobnosti, nepřípadnosti a kontraproduktivitě. Se zoufalou situací Mallory a její snahou vybřednout z marasmu dramaticky kontrastuje byrokratická bohorovnost kafkovského i haškovského typu. Když úředníci zvěstují žadatelce o střechu nad hlavou jako skvělou zprávu, že se může zúčastnit vánočního losování volných bytů, lze se opravdu jen smát. 

Nikoliv samo rozhodnutí skoncovat s drogami, ale vůle vydržet všechno, co potom následuje, činí z Mallory v pravém slova smyslu hrdinku. Nejde jen o nepřízeň okolí – řadu problémů si protagonistka dokumentu zjevně způsobuje sama, zejména pokud jde o její slabost pro ne právě důvěryhodné partnery. Divák trne, kdy se její vůle pod tíhou událostí zlomí a všechno dosavadní snažení přijde vniveč. Ale kupodivu výslednou zprávou je naděje. 

Mallory je jedinečná i v tom, že svůj život bystře reflektuje. O její vysoké inteligenci není pochyb a její potenciál se nakonec i prokáže. Přesto se ocitá v situaci, kdy ji okolí považuje za obtížný hmyz, kterého je potřeba se zbavit, třeba tím, že bude demolovat auto, v němž Mallory bydlí. Jako kdyby v něm bydlet chtěla a po ničem jiném netoužila... Podobné momenty jsou nesmírně silné a dokážou divákům sáhnout hluboko do svědomí. 

Mallory

ČR 2015 

Režie: Helena Třeštíková 

Premiéra 23. 7.

Hlavní hrdinka filmu své obrácení přikládá setkání s hercem Jiřím Bartoškou, který ji kdysi potkal žebrající na Karlově mostě a (kromě toho, že jí slušně přispěl) promluvil jí do duše. A jak se v dokumentu ukáže, nebyla to jeho poslední pomoc. Samozřejmě že účast celebrity vnáší do filmu trochu zvláštní přídech: možná i podezření, že svět je nějak až moc malý. Ale snad to tak je, že dnes už by zjevení anděla nepomohlo, proto musejí vstoupit do hry jiné veličiny. Zaplaťpánbůh za ně. A bůh pomáhej těm, koho nepotkaly. Protože sám se člověk dostává ze dna zatraceně těžko. I to je poselství Mallory.

Autor: Marcel Kabát