O jedinělý fenomén českého písemnictví, Babičku Boženy Němcové, láká převést do filmové či divadelní podoby mnohé kumštýře, na druhou stranu těch pokusů zase tak velká řada není. U publika se trvalé přízni těší dvoudílný televizní film Antonína Moskalyka podle scénáře Františka Pavlíčka. Ten teď využili v Městském divadle Kladno a do realizace se ve stylu „velkého plátna“ pustil režisér Martin Vokoun.
Tradiční jevištní narace
Všem důvěrně známé historky o Viktorce, zešílevší z nešťastné lásky, o babiččině pomoci komtese Hortensiii odvodem na vojnu ohroženém páru Kristla–Jakub jsou rámovány významnými tradicemi venkovského roku: Velikonocemi, dožínkami, masopustem atd. Důležitými položkami inscenace jsou tedy pochopitelně její výtvarná a hudební stránka.
RECENZE: Podivuhodný případ pana Holmese. Londýnské záhady s příměsí kokainu |
Scénografie vychází z ornamentů známých z modrotisku, problematicky však působí světélkující objekty (blesky mířící na nebohou Viktorku či včelí úly, jež svou vnitřní září připomínají lampiony). Také některé kostýmy, především ty „lidové“, jako by příliš nepřály dámám, které si je oblékly. Pozitivní úlohu v jevištním celku zato představuje její hudební složka, Zdeňkem Dočekalem stylově zkomponovaná a umožňující kladenským hercům pěkně si zazpívat. Také taneční ztvárnění lidových obyčejů se vyznačuje solidní úrovní.
Z jednajících postav na sebe pochopitelně nejvíce pozornosti poutá titulní postava, kterou Zuzana Mixová vymodelovala plasticky jako věrohodnou divadelní figuru – snad s výjimkou výstupu při návštěvě kněžny v ratibořickém zámku, kdy se v poněkud bodré poloze pozastavuje nad portréty potentátů, v jejichž blízkosti se kdysi ocitla.
Celkem tradiční jevištní naraci naruší občas režírující Martin Vokoun výjevy za prosvícenou oponou (babiččiny vzpomínky i úryvky z pohádek, které Barunce vypráví). Také vzplanutí temperamentní Viktorky (Jana Zenáhlíková) k černému myslivci při sekání louky a dívčině poranění prstu se uskuteční třikrát za sebou, podobně se tak dělo ostatně i v Moskalykově připomínaném snímku.
Hereckou věrohodností zaujmou pak spíš některé drobné role, zpanštělá paní Prošková Anežky Rusevové, do Barunky zahleděný Orlík v podání Matouše Zaha či Viktorkou odmítnutý Toník, ztvárněný Jaroslavem Slánským.
Ambiciózní projekt kladenského divadla se vyznačuje emocionálně působivými momenty, i když v některých má k uměleckým výšinám přece jen daleko. Projekt jako takový působí ovšem sympatičtěji než sázky na jistotu v podobě komediálních „tutovek“.
BOŽENA NĚMCOVÁ, FRANTIŠEK PAVLÍČEK: BABIČKA Režie: Martin Vokoun Scéna: Petr Vítek Kostýmy: Agnieszka Pátá Oldak Hudba: Zdeněk Dočekal Choreografie: Petra Procházka Parvoničová Městské divadlo Kladno, premiéra 6. 10. |
