Nový pohled na dramatické děje, které na naší planetě probíhaly před třinácti tisíci lety, přináší studie amerického vědce Dale Guthrieho z Aljašské univerzity ve městě Fairbanks, kterou dnes otiskuje prestižní časopis Nature. Guthrie dochází k názoru, že lidé nemohou mít na vymizení mamutů velký podíl, neboť například v severní Americe vymírání začalo před příchodem člověka.
Logická posloupnost
Závěry studie, o které informuje agentura AFP, se opírají o nové určení stáří více než šesti set kostí bizonů, losů, jelenů wapiti, bobrů, divokých koní a také mamutů. Kosti pocházejí z aljašských nalezišť a z kanadského teritoria Yukon. K určení stáří nálezů experti použili radiouhlíkovou metodu.
Nově uspořádaná časová řada umožnila lépe porozumět dějům na rozhraní dvou epoch - pleistocénu začínajícího před 1,8 milionu let a holocénu, jehož počátek je kladen do minulosti staré deset tisíc let.
Do končin severní Ameriky, ze kterých pocházejí zkoumané kosti, dorazili první lidé přibližně před 12300 lety po překonání Beringgovy úžiny. Ta se tehdy dala přejít suchou nohou. Soužití prvních Američanů s mamuty trvalo jen pět set let. Lidí přitom tehdy žila na Aljašce pouze hrstka a těžko jim lze připsat vybití mnohatisícových stád.
Tuto úvahu podporuje i fakt, že ve stejném období prudce přibylo bizonů. Příčinu je tedy třeba hledat jinde. Na konci pleistocénu, se naše planeta rychle měnila. Přišla teplejší a vlhčí léta.
Tání následně změnilo tzv. mamutovou step, která se táhla přes severní část Evropy, Asie a severní Ameriky, v zalesněnou oblast. Z analýzy dochovaných pylových částeček víme, že se objevily nové rostliny. Hodnotnou trávu, která na pláních začala růst, spásala nekonečná stáda bizonů.
A mamuti, jejichž zažívací trakt byl uzpůsoben ke zpracování velkého množství méně kvalitní stravy, byli postupně vytlačeni na sever. „Otužilým“ mamutům se ale stalo severské klima osudné. Vysoká sněhová pokrývka, v těchto oblastech během zimy častá, znemožnila velkým savcům hledání potravy a druh postupně vyhynul.
Člověk mamuty bezpochyby lovil. I na území České republiky se dochovala se řada sídel lovců mamutů, například světově proslulá naleziště v Dolních Věstonicích či v Předmostí u Přerova. Ale konec těchto majestátních tlustokožců mohl jen urychlit, jejich osud zpečetilo oteplení planety.
Příliš otužilí mamuti
Konec mamutů nezpůsobil člověk. K tomuto závěru dospěl americký vědec Dale Guthrie, který analyzoval stovky kostí pravěkých zvířat. S pomocí nálezů z Aljašky a kanadského Yukonu sestavil časovou řadu, ze které vyplývá, že mamuti byli v době příchodu člověka, před třinácti tisíci lety, už na pokraji vyhynutí a některé druhy (například divoký kůň) už zmizely úplně.
Konec některých velkých savců s největší pravděpodobností zavinily klimatické změny. Mamuty vytlačovalo postupné oteplování na sever, kde se ale suché zimy střídaly s obdobím velkých srážek. Pod hlubokým sněhem nebyli schopni najít potravu a velká stáda hynula.
