130 let

Benjamin Kuras | foto: Michal Sváček, MAFRA

Kuras cizokrajný i zdejší. Pod ďáblovými lakýrkami konečně poznáme kopyto

Kultura
  •   16:00
O poslední novele Benjamina Kurase s názvem Deník zamilovaného viruse.

Od dětství anglofil s nutkáním, že do Anglie patří. Říkalo se o něm – genetický div, jak se Angličan narodil moravským rodičům? Vystudoval na Univerzitě Palackého v Olomouci – co jiného než anglistiku, řeč své druhé vlasti, do níž odjel 1968 po rudé okupaci a byl tam třicet roků doma – jazykem, duchem, tvorbou. Angažmá v BBC a londýnských malých divadlech. Desítky her rozhlasových i pro divadla. Tisíce textů publicistických – anglicky a po návratu i česky. Rozsáhlé dílo překladatelské a prozaické.

Benjamin Kuras
Benjamin Kuras

Deník zamilovaného viruse je jeho dílkem posledním. Nejde však o konjunkturální ozvěnu na současný covid, která už bulvárně bobtná; virus Kurasův je ohlas paniky z AIDS v závěru XX. stol. Z útoku na zónu sexu, a rodinnou a rodivou, i háklivou rasově. Rozvrátila tehdejší svět.

Rozplemenění AIDS vstoupilo do literatury i filmu razantně a s výsledky nepřehlédnutelnými. Tak třeba Kushnerova hra Andělé v Americe ocejchovaná Pulitzerovou cenou; v silné inscenaci MDP v podivuhodném souběhu časovém před dvěma roky ve dnech covid invaze. Srovnejme texty: Oba autoři vidí pustošivou destrukci vztahů. Kushner – časově bližší k okamžiku objevení nákazy je v úděsu. Smích je jen fyziologický a mentální přeryv, aby se hrůza unesla a život přemohl paniku. Kuras, který je od epicentra AIDS časově vzdálenější – má smích šaškárenský, bizarně chechtavý. Je to dáno i tím, že virusové jako bytosti jsou spoluhrající s lidmi; jsou – skurilními hrdiny Kurasova romaneta.

Smát se v době moru by mohlo být surové a nesnesitelně obskurní. Důvtipnou animací virusů dosahuje Kuras plodů žánrově nekonvenčních a myšlenkově závažných. K „humoru pod šibenicí“ má potřebné: takt, intelekt, jazykový brus. Břitký je start „zamilovaného viruse“. Po invazi z jiné planety, kde byli původně homoidy – je tisková konference AIDS virusů o lidech: Ač různí, chutnáme stejně; pestrost chuťová téměř nulová. 

Jsme sérioví a duplikantní – jako naše výrobky. Rasy jsou chuťově neodlišitelné. Jejich pohlavní proudění je totožné. Ať dělají lidé, co dělají, jejich vzpouzení je marné – virus a člověk jsou si souzeni. Láska a sex jsou našimi spojenci – zní nadšeně na tiskové konferenci AIDS virusů. Jiným signálním poznáním mediálně řachavého shromáždění virus AIDS company byla inverze dvou hodnot: kvantita lidstva stoupá, kvalita klesá; tedy i jeho medicínská obrana proti nám virusům.

Až ďábelský trylek hraje následně Kuras na trojici: milenci a jejich AIDS virus. Láska v přísvitu konce. Smrtholka vlínavě a vilně tančí s milenci a vybírá daň z vitality a rozkoše. Člověk „sapiens“??! slyšíme se smát mítink virusů a pod ním skřípění nářku autorova nad kurvením planety – vzduchu, vodstva, všeho živého. Nic ale tezemi – vždy jen v obrazech a přes aktéry lidské a virusové. Jim patří i další část partitury stavebně důmyslného textu: Guru, jakýsi supermudrc virusů, dva jejich vědci a jeden prostý virus kmán – mudrují, co dál s lidmi. Neznám široko daleko podobný ponurý a chytrý destrukt konstrukt humor. Hryzavý, neúprosný portrét lidstva a lidí. Jak s námi nakládat a ochočit si nás. Jak obžírat obě polokoule lidské mozkovny, abychom nebyli pasivní moulové ani vzpurní revolucionáři. Jak lidi připasovat k civilizaci virusů – když strojí planetě ekofunus. A jak mu zabránit, aby nepřišli virusové o člověčí menu.

Z vřavy tiskovky virusů nás autor přenese opět do situace kontrastního ladění: magický Guru přináší ostatním vzorec spásy: planeta je živá a živí lidi. A lidé nás. Lidí je mnoho. Musíme jich ubrat. Ale tak, aby planeta žila a uživila lidi a lidé nás. Musíme rovnici narovnat. Ubrat tolik lidí, aby to planetě ulevilo a pro nás zbylo lidí dost. Trojvrstvý je Kurasův román: virusoidní sci-fi, milostný thriller – paradoxně lehce cukrkandlový, a politická burleska. Autor hýří prolínáním žánrů, jazykovými hříčkami, svobodou motivací, ostrým temporytmem vyprávění.

Hravě i hořce útočí Kuras na politiky a politiku. Žhavá, čerstvě upečená politička ví, co s chorým světem, ale může to sdělit přímo a pouze šéfům USA a Ruska; výsměch genderovým revolucionářkám velkohubkám. Oba supermocnáře nakazí AIDS a oni plni vzájemného respektu až úcty reformují vztah obou mocností... Kurasem vzbuzený smích je léčivý; někdy pobuřuje, ale učí vidět za jevy. Brání podléhat hypnóze polopravd. Pod ďáblovými lakýrkami poznáme – i díky Kurasovu ostrohledu – kopyto.

BENJAMIN KURAS: DENÍK ZAMILOVANÉHO VIRUSE

Praha, Dauphin 2021

Autor: