„Typický sardinský chléb oválného tvaru (o průměru až půl metru), velmi tenký a křupavý, který lze dlouho skladovat,“ zní slovníkové heslo. Zanichelli dále vysvětluje, že název chleba pochází ze slovesa „carasare“, které v sardštině znamená „opékat“.
Příprava chleba ze semolinové mouky, kvasnic, soli a vody není totiž jednoduchá. Těsto se musí nechat několikrát vykynout, pak se z něj vytvarují placky, které se pečou. Jakmile se nafouknou, vyndají se z pece a podélně se rozkrojí. Vzniklé půlky se potom dál pečou.
Croissanty podle něj ‚stojí za houby‘. Pekař z Nice bojuje za záchranu originálu |
Jedná o starobylý recept. Chléb si s sebou do hor v minulosti brávali pastevci, kteří zůstávali dlouhé měsíce mimo domov. Zbytky chleba carasau byly dokonce nalezeny v prehistorických kamenných stavbách zvaných nurágy, což znamená, že se na středomořském ostrově konzumuje už déle než tři tisíciletí.
„Místní produkty se stanou známými, jakmile se začnou prodávat v celé zemi... Příkladem může být i panettone, italský vánočního sladký chléb, jehož recept pochází z Milána,“ řekl agentuře ANSA lingvista Massimo Arcangeli.
Zingarelli, slovník pro školu a rodinu, začal vycházet v roce 1917, nejprve v sešitovém vydání. Svou praktičností přispěl k ustavení jazykové normy a šíření italštiny jako národního jazyka. Od roku 1993 vychází každoročně aktualizovaný dotisk. Vydání pro rok 2018 obsahuje 145 tisíc hesel.
