Lidovky.cz: Než jste se vrhla na svou vlastní značku, čím jste se živila?
Pracovala jsem na výletních lodích, provázela turisty po Kostarice, byla jsem account manager v reklamní agentuře, ilustrátorka i grafička na volné noze.
Lidovky.cz: Co bylo impulsem k tomu, abyste práci a život změnila?
Víc než jako změnu vnímám svou práci a život jako konstantní vývoj. Jsem člověk, který nevydrží moc na jednom místě, i když už jsem měla fáze v životě, kdy jsem se zasekla, mojí přirozeností je spíš změna a vývoj. S mojí kolegyní, spolumajitelkou Pura Vidy Petrou Němečkovou, rády říkáme, že jsme se pro budování značky nerozhodly, ta značka si vybrala nás a posouvá naše životy kupředu. Vnímám to jako spojení více skvělých náhod najednou.
  |
Lidovky.cz: Zajímáte se o udržitelnou módu? Mnoho návrhářů říká, že to naštěstí už dnes ani jinak nejde.
Téma udržitelnosti vnímám teď jako hodně „vyhajpované“ a je určitě jistým hybatelem ve světě módy. Myslím, že každý návrhář, který toto téma upřímně řeší, vám řekne, že neexistuje 100% udržitelné řešení. Troufám si říct, že řešení nikdo nezná. Každý z nás se může snažit, což se počítá, ale také všichni víme, že naše práce nás musí živit. A myslím, že to je základem udržitelnosti. Udržitelnost a její ekonomický dopad nás posouvá k větší kreativitě na úrovni designu, výroby i distribuce.
Pro nás vnímáme udržitelnost v několika rovinách: šijeme a produkujeme v Česku - chceme tvořit pracovní místa u nás doma a dlouhodobě tak tvořit podmínky pro udržení výrobních firem v Česku, zakládáme si na kvalitě materiálů - cílem je, aby našim zákazníkům naše výrobky dlouho vydržely. Recyklujeme náš „nedobrovolně“ vytvořený odpad - ze zbytků tvoříme šperky, z nepovedeně potištěných látek tvoříme jednokusové výrobky, tak aby se nemusely vyhazovat a snažíme se pracovat na informační dokonalosti zákazníka, aby nemusel zboží měnit a nevznikaly tak zbytečné nároky na dopravu.
Lidovky.cz: Vaše kousky nejsou pro každého, přece jen jsou opravdu barevné. Vy sama ráda nosíte barvy?
Pro mě jsou barvy život. Životabudič. Strávila jsem třetinu svého života v Latinské Americe. Můj život by bez barev neměl stejný náboj. Zjistila jsem to po návratu do Čech, kdy mi barvy prostě chyběly. Věřím v jejich sílu. Vystudovala jsem arteterapii a jsem přesvědčená, že barvy mohou ovlivnit, nebo zlepšit váš každodenní život.
Lidovky.cz: Do kolekce jste ale nedávno zařadila i černou. Proč? Tak trochu se to vymyká koncept.
Černá je taky barva. Důležitá barva. Určitě existují lidé, kteří mají potřebu si každý den obléknout černou, stejně tak jako já potřebuji mít na sobě více barev zkombinovaných tak, aby mi pomáhaly dobíjet energii, nebo jen tak vyjadřovaly moji radost. Stejně tak jako jsou barevná období, jsou i černá. A obě je potřeba prožít. To, že jsme jako značka známé pro výrazné barvy, neznamená, že jsme černou odsoudily. Já sama mám ráda, když dá černá vyniknout červené, žluté, růžové nebo zelené. To, že ji sama nenosím, neznamená, že se mi na jiných nelíbí. Pro mě osobně je daleko důležitější, když se jakákoliv žena cítí ve svém oblečení dobře. Pro mě je výzva dostat do kolekcí černou. A výzvy mám ráda.
Lidovky.cz: Dá se říct, že se soustředíte na sportovní oblečení, nebo byste zaměření značky charakterizovala jinak?
Určitě dá. Díky sportovnímu oblečení, konkrétně legínám, naše značka vznikla. Řekla bych, že se snažíme navrhovat sportovní oblečení, které můžete mít na sobě celý den. Ráno na jógu vyrazíte v legínách, šatech a mikině, na lekci vyměníte šaty a mikinu za tílko a pak zase přehodíte šaty a můžete vyrazit do kavárny na schůzku. Baví nás ta celodenní variabilita. Naše komunita je sportovně orientovaná, takže naše ambice jdou tímto směrem. I když dokážeme z některých našich kousků vytvořit office outfity, není to naším primárním cílem.
Lidovky.cz: Spolupracujete i s různými umělci, které pro vás „bláznivé“ potisky navrhují. Podle čeho je vybíráte?
Tahle krásná funkce výběru umělců připadla mně. V prvních spolupracích jsem vybírala z mého okolí. Z umělců, kteří mě v mém životě ovlivnili, nebo jsou mými dlouholetými kamarády, jsou to lidé, kteří mají podle mě světu co předat a já jim mohu nabídnout náš Pura Vida svět jako hlásnou troubu. Dát příležitost umělcům byl jeden z našich cílů od začátku. A teď se plní. A doufám, že se bude plnit dále a podaří se nám tuto sekci značky posouvat dál a dál.
Lidovky.cz: Jaký úspěch má tričko s nápisem Hlavně se neposrat?
Největší. Je to naše kultovní hláška od začátku podnikání. Vím, že když jsem ji umístila na první legíny tak, aby byl nápis přes celé stehno, dívaly se na mě kolegyně tak, že mi asi muselo přeskočit. Ale naše zákaznice byly hned nadšené a psaly nám, že to je to, co potřebovaly nosit. Od té doby se nebojíme naše hlášky umísťovat na oblečení. Tričko vzniklo v období pandemie, takže rezonuje s tím, co se nám všem děje. Kolekce Hlavně se neposrat bude vždy součástí našeho portfolia. Je to část našeho firemního DNA.
Lidovky.cz: Vyrábíte i cyklodresy. Musí se na ně používat nějaký speciální materiál?
Nemusí, ale my chceme. Já sama jsem na materiály úplný šílenec. To, co mi není na těle příjemné, nechci prodávat ani našim zákaznicím. Konkrétně materiál na dresy jsme hledaly dlouho. Spousta lidí se nás ptalo, proč hledáme tak kvalitní materiál, když nejsme primárně cyklo značka. Odpověď je jednoduchá: pokud není materiál takový, aby váš zážitek ze sportu byl Pura Vida, nemá cenu z něj nic vyrábět. Naším cílem je, aby naše oblečení přinášelo radost z pohybu a věříme, že pro ten pocit je výběr materiálu důležitý.
Lidovky.cz: Jedny z vašich posledních kousků nesou mexické motivy. Proč zrovna Mexiko?
Mexiko je pro mě srdeční záležitost. Když mi bylo 15, zdálo se mi, že mám tetování, na kterém byl jeden z mexických symbolů. Nevěnovala jsem snu moc pozornosti, ale při návštěvě mého kamaráda tatéra, jsem ten symbol znovu uviděla, ležel tam jen tak na stole. Nechala jsem si ho tehdy vytetovat. Tou dobou jsem vůbec nevěděla, že se jednou do Mexika dostanu, nebo že tam budu žít. Ale stalo se. Ta země má pro mě velké kouzlo. Je to plná extrémů. Chudoba a bohatství, krása a hnus, barvy i šeď. Díky vnímání extrémů je živena moje kreativní část osobnosti. I když jsem v Mexiku strávila jen jeden rok z mé 12ti leté cesty po Latinské Americe, naučila jsem se tady spoustu důležitých věcí. Zažila emočně vyhrocené období. Je to pro mě země, která mi nedá spát. Znovu a znovu jsem schopná se zamilovat do mexických barev, jídla, vášně pro život, kultury, jazyka. Baví mě se o té zemi pořád učit něco nového.
