Krédo, podle kterého Helena Dařbujánová tvoří, je jednoduché. „Design není použití nejmodernějších materiálů, dokonalé řešení spojů, trendy barevnost... Design je způsob, jak umožnit člověku žít své sny o životě,“ popisuje Helena.
Chce tvořit především pro ženy, které vyhledávají více než jen čisté funkční minimalistické záležitosti. A na jejím díle je tato snaha znát. Čelo elegantních postelí Tatamama zdobí srdce, dámský budoár Lola vybízí k holčičímu štěbetání, sedátka a stolky jsou inspirované makronkami, houpací křeslo jako by ztělesňovalo životní pohodu a harmonii.
Za vším hledej ženu
Na začátku Heleniny designérské práce je vždy žena (často designérka samotná), její zážitky, pocity i potřeby. Jakmile jí organizátoři prestižního Design Weeku v Miláně nabídli účast na loňském ročníku, neváhala ani minutu a se stejnou filozofií speciálně pro tuto přehlídku vytvořila stojací lampu, která je vyrobena ze skla, dřeva a nerezu.
Ryzí ženskost jí dodává krajka z korálků, která pokrývá skleněný širm – tím moderní lampu převléká do jakéhosi babiččina hávu. Dařbujánová ji pojmenovala Má drahá. „Může jít o dialog mezi lampou a jejím uživatelem, zároveň i mezi mužem a ženou. Mezi mnou a mým manželem,“ vysvětluje Helena a potvrzuje tak, že přestože tvoří ženám na míru, nejde o žádný feministický projekt zavrhující muže.
Dařbujánová je vystudovaná architektka, ale věnuje se i navrhování věcí. Pro malé židličky jí byly inspirací francouzské makronky.
Naopak, s muži se tady počítá. A to i přesto, že projekt představený na loňském Designbloku se jmenuje Ženská záležitost aneb Co jsme kdy „nutně“ potřebovaly v našem holčičím pokoji. Základem projektu je výše zmíněná lampa, kterou doplňují taburetky ve tvaru francouzských makronek a netradičně pojatý sedací nábytek, jenž je opatřen střechou i zadní stěnou a který tak tvoří jakýsi útulný a pohodlný budoár. To vše Dařbujánová doplnila novými solitéry, mezi kterými lze najít kousky jako stojan pod vázu s květinami, podstavec pro dortík i porcelánovou bustu, zrcátko s tajnou zásuvkou, svícen, šperkovnici nebo třeba ptačí klec.
To vše je skutečně úzce spjato s milovaným mužem: „Kytky ve váze budou od muže, stejně jako démantový prstýnek v šuplíčku.“
Vše začalo v pokojíčku
Připomíná vám to dívčí pokojíček z minulého století? Pak jste na správné stopě. Vzpomínky na dětství strávené v babiččině kuchyni, vzpomínky na vše staré a dobré, to je to, co Helenu při práci nejvíc inspiruje. Když jsme se zajímali o to, jak vypadal její dívčí pokojíček, vyšlo najevo, že v něm byla velká babiččina skříň: „Babička švadlena v ní měla spousty látek, různé šňůry, stuhy, zipy, spousty knoflíků, rozpracované modely pro své zákaznice. Naprostý ráj...“
Právě tato skříň možná stála za tím, že Helena se původně chtěla stát módní návrhářkou. Zároveň však snila o kariéře krasobruslařky, zahradnice nebo učitelky. Ve skutečnosti vystudovala architekturu a od roku 2009 se věnuje i designu. Na svou původní profesi však v žádném případě nezanevřela. Momentálně totiž velkou část jejího času zabírá práce na novém hotelu Rajská zahrada v Novém Městě nad Metují.
Hotel je poctou Dušanu Jurkovičovi
Ten je takovým Heleniným dítětem, protože její DAD studio připravilo nejen projektovou dokumentaci, ale zajišťovalo stavební povolení, prováděcí dokumentaci i interiéry, které oživí kousky od TON, Patricie Urquioly, Designers Guild nebo třeba Bomma či Brokis.
Hotel vzniká na místě bývalé tiskárny, kterou za Rakouska-Uherska vybudoval Theodor Bohm.
„Stojí na skále nad tajemnou ‚rajskou‘ zahradou, pod ní se klikatí meandry řeky Metuje a přes údolí se otvírají neuvěřitelné výhledy. Mým cílem bylo navrhnout hotel, jak s nadsázkou říkám, na pomezí zoufalství a krásy. Nebo možná na pomezí kýče a krásy. Chci tím vyjádřit, že mi jde v první řadě o emoce a také o poctu Dušanu Jurkovičovi,“ popisuje autorka.
Tento její oblíbený slovenský architekt v Novém Městě také působil. Podílel se například na místním zámku. Helena se domnívá, že v areálu hotelu objevila malou verandu, která vznikla minimálně pod jeho vedením. „Bohužel byla v takovém stavu, že se ji nepodařilo zachránit. Objevila jsem tam ale jedno okénko, které se nakonec stalo hlavním motivem výtvarného manuálu celého hotelu. Jeho autory jsou Matyáš Chochola a Bára Kleinhamplová.“ Oficiálního otevření by se měl hotel dočkat v prosinci a krom něj Helena plánuje otevřít i vlastní obchod v Praze.
