130 let

Tomáš Hanák. | foto: Hynek Glos, Lidové noviny

Život jako Drive-thru

USA
  •   9:59
Píšu z Ameriky a moje dojmy ze Západního pobřeží USA jsou docela příjemné: třeba v Seattlu jezdí hybridní autobusy a na předním nárazníku mají šikovný nosič kol. Přesto většina Američanů zůstává bytostnými autisty, žijícími drive-thru životem: pro hamburger se sice přímo z auta natahujeme už dlouho i u nás, ale rozloučit se takhle se zesnulým, to k nám teprve dorazí.

A pak i nám konečně odpadne únavné a časově ztrátové trmácení se na hřbitov někde v Horní Dolní – postačí jen přibrzdit u rakve za okénkem, vsunout bankovku do chřtánu automatu na kytky, šup minci do černého juke-boxu s Tučným u nebeských bran, amen a honem pryč, protože za námi už v autech čekají další pozůstalí. Příští zastávka: drive-thru svatba, via drive-thru porod, čímž se drive-thru životní cyklus pěkně uzavře.

McDonald´s McDrive.Recykluje se hodně – v San Francisku prý až tři čtvrtiny odpadů. Někdy ale i tak, že obrovská loď s elektrošrotem pluje kolem světa až do Číny – pokud se náklad nešťastnou náhodou nevysype cestou, Číňané staré mikrovlnky hbitě rozeberou, vzápětí z nich vytvoří mikrovlnky nové, ty vzápětí odplují po makrovlnkách do USA, kde se ale vzápětí stanou zastaralými… a tak pořád dokola-la-la.

Moc se nezhasíná, ve velkoměstech už vůbec, takže noční zvěř (především hispánské či asijské gangy) musí mít pěkně domotaný životní rytmus. Uvědomělí konzumenti jezdí nakupovat zdravé potraviny na druhý konec města s vlastními taškami, aby neplýtvali plastovými. Sledování „čistoty“ potravin je až úzkostlivé: snad každá lepší maminka s sebou do rybí restaurace nosí tabulku s údaji o množství mědi v nabízených rybách – to aby její dítě nezblblo (s omluvou dodávám „když už zblbla mamka“ – ale třeba já do sebe měď láduji od dětství a víte všichni, že jsem dodnes chytrák k pohledání). Mezi vysoce měďnaté ryby patří třeba žralok – rozhodně je ale bezpečnější nechat dítě ho jíst, než nechat ho jíst dítě (vzniká tak totiž neúplná rodina).

A propos: rozpad tradičních hodnot – konkrétně rodiny – má i v USA na svědomí nový ekologický problém: stále více lidí žije totiž jako singles, a pokud se takový singl nemá s kým pod duchnou zahřívat, více protopí. Jelikož touží se s někým zahřívat, nemůže, chudák, samou touhou usnout. Převaluje se, lije do sebe pivo (= častěji vyměšuje a splachuje), na internetu čučí na bůhvíco (= spotřeba elektřiny), a plačící volá na „Jsem tak sama! Zavolej!“ (= karbonová stopa + mravní jizva) a nakonec, již zklidnělý, ještě spořádá krekery, jednotlivě balené do alu-folie.

Co s tím? Těžko říct. Například sanfranciská radnice prý svým zaměstnancům hradí náklady za změnu pohlaví (myšlena je změna pohlaví z muže na ženu a naopak, nikoli změna ve smyslu „výměna“, kdy se například dva muži po předchozí obhlídce dohodnou, že si operativně vzájemně vymění bimbasy). Příčinou neochoty hledat si trvalého partnera pak může být i obava, že nová známost, krásná René, byl možná původně René z podatelny.

Nu, je to celé velmi, velmi složité a dnes to pravděpodobně nevyřešíme.

Autor: