Francouzští hlemýždí farmáři už proto napsali ministerstvu zemědělství, aby posílilo jejich domácí produkci a prosadilo jasnější označování etiketou "burgundských hlemýžďů", ta má prokazovat, kteří hlemýždi jsou z Francie, a kteří ne.
Až 95 procent hlemýžďů prodávaných ve Francii jsou ve skutečnosti levnější a tučnější druhy sbírané v zemích jako je Česká republika, Maďarsko, Polsko a dokonce i Turecko, poznamenala federace francouzských hlemýždích farmářů.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Je to francouzská kulinářská specialita, je součástí naší gastronomické pověsti, a proto bychom měli propagovat naše vlastní šneky," řekl senátor Yves Detraigne, který kampaň místních šnečích farem podporuje.
Všichni propagátoři se ale museli podívat do očí nepříjemné pravdě: že totiž mnoho gurmánů ve skutečnosti dává přednost vypasenějším hlemýžďům ze střední Evropy, než těm menším, vyrostlým na francouzských farmách.
"Chápeme, že zákazníci mohou dávat přednost šnekům ze střední a východní Evropy, ale nemůžeme připustit, aby je konzumovali, aniž vědí, odkud jsou," napsali farmáři.
Sběr je ve Francii příliš nákladný
Etiketa "burgundští hlemýždi" se netýká území v centrální části Francie, ale jednoho z běžných jmen pro velkou bílou varietu jedlých pozemních šneků s latinským názvem Helix pomatia, česky hlemýžď zahradní. Tento druh je široce rozšířený v celé Evropě. Etiketa nemá geografickou ochranu, jaké se těší některé jiné součásti gastronomického a nápojového průmyslu včetně například toho, že "šampaňské" může pocházet pouze z východofrancouzské oblasti Champagne.
Používání pesticidů a měnící se životní prostředí během uplynulého století vedly k prudkému poklesu francouzské populace hlemýžďů zahradních a k nárůstu dovozu. Šneci se často odmítají rozmnožovat, pokud jsou natěsnáni na farmách, proto by se měli jen sbírat ve volné přírodě.
Ovšem přísná omezení, zavedená v roce 1979, společně s vysokými náklady na placení sběračů znamenají, že v současnosti se na francouzském venkově prakticky žádní hlemýždi nesbírají.
"My chceme jen lepší vystopovatelnost," řekl Gérard Blanchot, který je šéfem hlemýždí federace v Burgundsku a sousedním kraji Franche-Comté. Jak dodal, díky levnější pracovní síle je možné ve střední a východní Evropě sbírat hlemýždě výhodněji.
U šneků se nedá zjistit původ
Tento krok přichází v době, kdy se "zjistitelnost původu" jednotlivých součástí potravního řetězce v Evropě skloňuje čím dál tím častěji; přispěl k tomu například skandál s koňským masem vydávaným za hovězí. Ve Francii teď navíc vzniká zákon, který má přimět restaurace označovat etiketou "domácí" jídla připravená na místě, aby bylo možné je odlišit od polotovarů, které připravují velkovýrobny a na místě se jen ohřejí.
Francouzi ročně spotřebují kolem 30 tisíc tun hlemýžďů, z nichž ale jen zhruba tisíc tun pochází z francouzských farem. Produkce hlemýžďů je komplikovaný a časově náročný proces - jakmile jsou sesbíráni, musí vyhladovět, aby vyloučili sliz.
Pak jsou ochlazeni, aby upadli do hlubokého spánku. Následuje čištění, spaření, vytažení z ulit a vyvrhnutí. Mražení jsou pak dopraveni k některému z desítek zpracovatelů ve Francii. Ti je několik hodin vaří v aromatickém vývaru a poté vloží zpátky do čistých ulit, často vymazaných petrželovým máslem. Tak jsou připraveni k prodeji v restauracích nebo obchodech.
